Když běžný člověk experimentuje s umělou inteligencí, je někdy překvapen, co mu generuje. Dokonce jsem četl, že AI je „Fialova“, protože na řadu problémů má podobné pohledy, jako naše vláda. Jak to tedy je, znamená to, že názory, které prezentuje premiér, jsou správné, když mu je potvrzuje i odosobněný a neutrální stroj?

Umělá inteligence, kterou široká skupina lidí využívá, se v podstatě dá rozdělit do dvou skupin – prediktivní a generativní. Co se týče první, tak ta na základě určité množiny parametrů dokáže odhadnout, jak se ta či ona veličina bude vyvíjet v čase. To znamená, jsou to předpovědi, například počasí nebo firemních výsledků.

Naše úvaha se však týká spíše druhé zmíněné, a to je generativní umělá inteligence. Jak už z názvu vyplývá, měla by něco generovat. Mimo jiné, používá se na texty. Její tvůrci rádi říkají, že prediktivní AI odhaduje budoucnost a generativní (tvořivá) vytváří nějaký nový obsah. V tom si ale, jak uvidíme, trochu moc věří a o žádný nový obsah se nejedná.

Jak tedy umělá inteligence tvořící takzvaně nový text pracuje?

Ona se naučí, jak se skládají věty, z milionů a miliard různých textů, které potom může i kombinovat. Jde tedy o nějaké zřetězení slov, které napsali lidé. Umělá inteligence je navržena podobně, jako neuronová síť v lidském těle. To znamená, mezi jednotlivými slovy se strojovým učením vytvářejí logická spojení, lze je tedy v takovém případě přiřadit za sebou. Taková spojení jsou dokonce mnohovrstvá a člověk v podstatě nemá možnost vazby jednotlivě kontrolovat. Nicméně, má možnost určité vazby nastavovat ručně.

Jelikož takových textů na učení je na internetu (a nejen tam) opravdu hodně, může se její text jevit velmi kvalitně zpracovaný. A člověk má možnost učící texty umělé inteligenci přiřadit. Už asi mnozí z vás chápou, kam to vše míří. Co se týče technických věcí, tam asi zase takové rozdíly nebudou, ovšem co se týče politiky a ekonomie, hodně záleží, na čem se učila.