V minulých dnech městský soud rozhodl o tom, že vláda postupovala v rozporu se zákonem, když přijímala mimořádná opatření pouze rozhodnutím ministerstva zdravotnictví. Co na to říkáte? 

Toto rozhodnutí soudu velmi vítám, protože pokládám za důležité, aby si vládní představitelé uvědomili, že ani při zvládání pandemie, v situaci nouzového stavu, se nemohou chovat svévolně a musí i oni dodržovat platné zákony. Byl jsem proto velmi rád, když expert na zdravotní právo a advokát Ondřej Dostál, který je mimochodem autorem naši senátorské ústavní stížnosti proti diskriminaci v oblasti poskytování zdravotní péče, našel odvahu a postup vlády zažaloval. Od začátku bylo všem jasné, že v nelogické „přesmyčce“ vlády, která nejdříve vydala svá mimořádná opatření v dikci krizového zákona, a poté je v rychlosti změnila na nařízení ministerstva zdravotnictví, je něco velmi netransparentního. A je dobře, že nezávislý soud tento postup prozkoumal a jednoznačně rozhodl o tom, že byl nelegální. 

Když se na to však podíváme okem laika, není přece jen jedno, jestli jde o rozhodnutí vlády nebo ministerstva zdravotnictví? Argumenty ministrů, kteří tvrdí, že postupovali bez provázanosti s nouzovým stavem a v rámci zákona o ochraně veřejného zdraví zní docela logicky, ne? 

Jedno to v žádném případě není. A to minimálně ze dvou důvodů. Zaprvé zákony musí platit pro všechny. Tedy i pro vládu. Žádná mimořádná situace vládu nesmí opravňovat k tomu, aby postupovala v rozporu se zákony. A nezávislý soud jasně konstatoval, že došlo v tomto případě k porušení zákona. Zadruhé považuji za nepřijatelné, aby se tak rozsáhlé omezení svobody pohybu, uzavření hranic či uzavírání obchodů, restaurací a dalších tisíců živností dělo jen na základě podpisu jednoho ministra. To přece odporuje všem zbytkům zdravého rozumu i principům demokratického státu. 

Často se mluví o tom, že vláda se tak snažila zabránit „spekulantům“, kteří by si v budoucnosti nárokovali po státu ušlé zisky. Co si o tom myslíte? 

Právě proto vznikl krizový zákon, který jasně definuje roli státu při následné kompenzaci způsobených škod. A pokus tento mechanismus již během krizových chvílí obejít je podle mne faulem na všechny, kteří dnes bojují o vlastní přežití nebo další existenci svých firem. Navíc faulem, který se vláda snažila odehrát v tichosti a ideálně bez vědomí veřejnosti. To se však nepovedlo. A pokud jde o ty „spekulanty“, to je typická ukázka přístupu naší vlády k řešení problémů. Namísto toho, aby si vláda posvítila na ty, kteří se s jakýmikoliv pravidly a téměř za jakékoliv situace snaží vyběhnout, tak všechny rovnou předem hází do stejného pytle. Vždyť tento přístup vláda zvolila už několikrát, např. při zavádění kontrolního hlášení, EET a dalších podnikatelských regulací.