Blíží se pětadvacáté výročí listopadu roku 1989. Pamatujete si, co jste dělala 17. listopadu?

Úplně přesně si to nepamatuji, ale atmosféru těch dnů ano. Měla jsem tehdy malé děti, takže jsem pozornost soustředila samozřejmě hlavně na ně. Velmi rychle jsem však pochopila, že je to naprostá změna systému, že končí určitá etapa, uzavřela se část dějin a vytváří se něco nového.

Vyšla jste také do ulic?

V ulicích jsme samozřejmě byli, ale nemohu říci, že bych byla mezi těmi, co nosili transparenty. To bych lhala.

Co jste od revoluce očekávala?

To, co všichni - změnu k lepšímu. Že konečně získáme možnost volného pohybu a otevřou se hranice. Uzavřené hranice totiž celá moje generace považovala za velmi velký hendikep, který dodnes těžko doháníme. Chceme ještě něco z toho světa poznat, seznámit se s odlišnými kulturami a životem v jiných zemích. To nás samozřejmě v mládí velmi omezovalo v rozhledu.

Myslíte, že to může vaše generace dohnat, když dnes mladí mohou bez problémů v zahraničí studovat prakticky kdekoliv?

Každá generace měla jiné podmínky než ty předchozí a ta naše v tomto případě tahá za kratší konec provazu. Jednotlivci mohou leccos dohnat, ale celá generace mých vrstevníků je těmi někdejšími omezeními nenávratně poznamenaná.

Naplnila se vaše očekávání?

Částečně. To, že jsme součástí Evropské unie, je nepopíratelný pozitivní fakt. Je to vysoká hodnota, že jsme součástí uspořádání, do kterého jsme vždy geograficky patřili. Co se nepovedlo, byla divoká privatizace devadesátých let. Ta napáchala křivdy, které lidi znejišťovaly v dalším vývoji a výhledu. Mnozí kvůli ní přišli o iluze spravedlivé změny režimu.

Mnoho lidí vám ale dnes může říct, že sice máme možnost volného cestování, ale že je jim to k ničemu, protože nemají peníze. Je vysoká nezaměstnanost a dříve měl práci každý.

Nejde přece pouze o cestování do exotických krajin. Umíte si přestavit, že by nebylo možné jen tak si zajet do Vídně nebo do Chorvatska? Lidé by si měli spíš uvědomit, že v minulé době nebylo možné překročit ani hranice v Mikulově, kde byly ostnaté dráty, a když člověk vyjel na Šumavu, tak tam byly také. Vezměme si jen, kolik mladých lidí v posledních dvaceti letech studovalo v zahraničí. Vědomosti, s nimiž se vrátili domů, jsou obohacením pro nás pro všechny. Vysoké procento nezaměstnanosti je bolavý problém, ale nepleťme si možnost pracovat s povinností pracovat. Tak to totiž dříve fungovalo. Každý musel být zaměstnán, jednalo se o povinnost, nikoliv právo, a byla řada těch, kdo pracovali v úplně jiném oboru, než jakou měli kvalifikaci a čemu se chtěli věnovat. Ostatně řada našich spoluobčanů dnes jezdí do zahraničí za prací. Nevnímejme možnost cestovat pouze ve smyslu dovolené a rekreace. Možnost volného pohybu po světě je skutečně velkým výdobytkem. Zavřené hranice nás prostě velmi ochuzovaly.

Souhlasíte se sankcemi proti Rusku?

Rusko je pro nás nepochybně důležitý obchodní partner a to, co se tam stalo, je velká chyba. Je to ale také velká chyba evropské diplomacie. Myslím si, že konflikt poškodí celou Evropu a samozřejmě tedy i nás. Na druhé straně ale patříme do Evropské unie, takže musíme dodržovat závazky z tohoto partnerství plynoucí, s tím souhlasím. Po skončení studené války se začaly obnovovat kontakty a prohloubila se spolupráce v rámci celé Evropy včetně Ruska. Spolupráce v řadě oblastí není pouze povrchní a mnohdy se jedná o dlouhodobé projekty. Pokud je definitivně ukončíme, tak je to prostě špatně. Pro všechny strany. Neprospěje to celkové atmosféře v Evropě. Pokud spolu lidé nemluví, tak se vše jen zhoršuje a v případě států to platí dvojnásob.

Nejde vlastně jen o ekonomický boj, kdy si svět rozděluje trhy?

Určitě jde o boj o trhy. Rusko je obrovský trh stejně jako bývalé postsovětské republiky včetně Ukrajiny. Některé z nich jsou velmi bohaté, byť to tak na první pohled nevypadá. Mají velké zásoby nerostných surovin, ať je to plyn nebo ropa, takže jsou to opravdu bohaté země a přerušovat s nimi obchodní kontakty je chyba.

Objevily se zprávy o invazi Rusů na Ukrajinu. Myslíte, že by měla Evropa nějak zasáhnout? Pokud tedy skutečně jde o invazi, protože pan prezident Zeman tvrdí, že by Rusové nedělali invazi jen s tisícovkou vojáků.

Diplomacie a chladné hlavy jsou jediným prostředkem k řešení téhle složité situace. Všechno ostatní je velmi nebezpečné.

Máte obavy, že by se mohl konflikt rozšířit dál do Evropy?

Všechny konflikty vypadají jako velmi vzdálené od našich hranic, ale když si uvědomíme, že boje na Středním východě jsou od nás pouhé čtyři hodiny letadlem, tak to už je jiná věc. Jsme prostě součástí globalizovaného světa, každý konflikt je nebezpečný a týká se i nás.

Ve čtvrtek na Česko-čínském fóru premiér Sobotka řekl, že vztahy s Čínou jsou pro nás prioritou. Souhlasíte s tímto postojem naší země vůči Číně?

Myslím, že bychom měli s Čínou obchodovat. Je to obrovský trh a všechny evropské země se snaží na čínském trhu uspět. Nevím, proč bychom měli stát stranou.

Vaši oponenti argumentují třeba tím, že se tam nedodržují lidská práva a není tam svoboda. Stejně jako nebyla u nás před rokem 1989…

Je třeba mluvit o negativních jevech, k nimž tam dochází, ale nemůžeme o nich mluvit sami. Jestliže celý svět obchoduje s Čínou a snaží se dostat na její trhy co nejvíc svých výrobků, těžko se můžeme chovat jinak. Myslím si ale, že na zvláštní pozici Číny máme svůj podíl i my, jako spotřebitelé, protože jsou čínské výrobky levnější než ty z evropské produkce. Důvodem je lacinější pracovní síla díky velmi tvrdým pracovním podmínkám, které s těmi v Evropě nelze ani srovnat. Pokud je z toho ekonomický profit, tak nám morální problém obecně příliš nevadí. Koupí levného zboží z Číny vlastně podporujeme tamní režim a málokdo si to uvědomuje. Měli bychom se k problémům stavět konzistentně.

Myslíte si, že bychom se v budoucnu bez obchodování s Čínou neobešli?

Jsme v situaci, kdy je náš vzájemný obchod téměř jednostranný - a to je vždy problém. V Číně žije téměř dvacet procent obyvatel celého světa. Je obrovským odbytištěm, ale ještě větším producentem, s nímž obchoduje celý svět. Můžeme se snad tvářit, že se nás to netýká? Každá země si vytváří alternativy. Je velmi správné, že si naše země po revoluci vytvořila alternativu k odběru plynu i ropy. Je dobře, že se naše energetická koncepce vyvíjí tak, abychom nebyli vázáni pouze na jeden zdroj. A stejně tak by tomu mělo být i v obchodu obecně.