Kolikátá lavička Václava Havla už bude ta, která je instalována dnes v izraelské Herzliji?

Nemám to spočítané, ale blíží se to dvacítce.

Jak vnímáte fakt, že vaše díla na počest bývalého prezidenta Václava Havla už jsou rozeseta po celém světě od Spojených států amerických až po Izrael?

Trochu to byl záměr celého projektu, ve kterém nejde o moje dílo, ale o to, co nejvíce připomínat význam Václava Havla. Teď se to trochu rozběhlo v Čechách, kde je to podle mého názoru nejdůležitější, protože jsem zjistil, že úplně mladá generace už pomalu ani neví, kdo Havel byl, což je šílené. Je tedy třeba v tomto směru toho hodně dohánět. Jeho poselství celému světu se nedá upřít.

Václava Havla jste znal osobně. Jak na něj vzpomínáte? Změnilo se něco ve vašem pohledu na něj s odstupem několika let od doby, kdy odešel?

Myslím, že se to s odstupem nijak nezměnilo. Naopak, velmi mi chybí jeho přímost a upřímnost. Když jsem se ho na něco zeptal, on přímo odpověděl, vždycky to mělo v sobě takové srdcařství. Všechny věci bral velmi vážně a zároveň humánně a ještě to vždycky dokázal dotáhnout k nějakému humoru.

Myslíte si, že osobnost Václava Havla chybí současné české společnosti?

On chybí strašně moc, i když si to lidé třeba neuvědomují.

Když srovnáte prvního českého prezidenta s jeho nástupci – Václavem Klausem a Milošem Zemanem, v čem byl podle vás Václav Havel tak jedinečný?

Já bych ho vůbec s těmi jeho nástupci nesrovnával. To prostě nejde. Ale doufejme, že někdy ještě někdo takový jako Václav Havel přijde, že národ tu šanci mít bude. A v čem byl jedinečný? Určitě to byla osobní věc, něco, co měl ve svém nitru a co se během jeho života nezměnilo, ani v době disentu. Podle mého názoru asi smýšlel úplně stejně, ale to, co v něm ta doba zanechala, byly skromnost a pokora. Hlavně jeho pokora byla úžasná, on nebyl domýšlivý, neměl zapotřebí někde ukazovat, jaký je, což jeho nástupci musejí, protože by jinak byli pominuti.

Navzdory tomu, že byl skromný a pokorný, získával si přirozenou autoritu a respekt lidí. V čem to podle vás bylo, že ho celý svět uznával?

To bylo díky jeho bystrému myšlení. Ale i když byl skromný a pokorný, dokázal určité věci také prosazovat, v zásadních principiálních věcech nebyl kompromista.

Co vám vadí u nástupců Václava Havla, když jste prohlásil, že v žádném případě nedosahují jeho velikosti?

Především velká sebestřednost.

Václava Klause volil Parlament, ale Miloš Zeman je první prezident volený přímo lidmi. Jak si tedy vysvětlujete, že byl zvolen?

Asi jsme si to zasloužili, asi národ takový je. Miloš Zeman byl demokraticky zvolen a je na Pražském hradě. Musím říci, že se dodnes divím, že je stále spousta lidí, kteří ho ještě teď dokážou bránit a omlouvat. Což považuji za šílené, že hlavu státu jsou lidé schopni omlouvat.

Václav Havel byl velkým zastáncem lidských práv. Co říkáte na postoj současného prezidenta Miloše Zemana k migraci ze zemí, kde probíhá válečný konflikt? Například na jeho výrok, že uprchlíci si nezaslouží náš soucit?

To je šílené. Ale on je vůbec šílený postoj k uprchlíkům v celém našem národě, mám pocit, že se český národ posouvá do nějaké pozice, která je hrozná. A když to ještě podporuje pan prezident, nevím, jak to může dopadnout. Myslím, že se v Evropě jako národ odlišujeme. Je to smutné.

Ale naprosto odmítavý postoj k migrantům mají i další politici, například Andrej Babiš, Tomio Okamura. Nepřiživují obavy české veřejnosti z velké vlny migrace, i když se nás zatím nijak bezprostředně nedotýká?

Přiživují to všichni. To je hrozné.

Není hlavní příčinou populismus politiků, jejich snaha zavděčit se voličům, kteří mají přirozené obavy z příchodu lidí jiné kultury, jiné víry, s nimiž dosud nemají osobně žádné zkušenosti?

Strach z něčeho odlišného je ale v podstatě nedostatek inteligence. To není nic jiného než nějaký produkt rasismu. A všechno to vzniká jen z hlouposti a nedostatku informací.

Myslíte si, že se postoj Čechů časem změní?

Je to složité. Když jsme o těchto věcech mluvili s Václavem Havlem, já jsem říkal, že za dvě generace to bude lepší, ale on byl tak prozřetelný, že říkal: já mám strach, že to dvě generace nevyřeší, že to musí být pět a možná i deset. Obával se, že se z toho tak rychle nedostaneme, protože rodiče své názory přenášejí na své děti a ke změně dochází strašně pomalu. Jsou mladí lidé, kteří cestují a jsou otevření, ale pak se vrátí domů a fungují zase čecháčkovsky, šíleně švejkovsky. Švejk – to je v podstatě to nejhorší, co se českému národu mohlo stát.