Dva roky s koronavirem takřka vytěsnily z veřejného prostoru téma migrace, vy se mu však věnujete i nadále. Je médii opomíjeno neprávem, nebo už nepředstavuje pro Evropu takový problém, jak to při migrační invazi v roce 2015 vypadalo?

Tématu imigrace se věnuji přes dvanáct let, avšak převážně té legální, individuální a vysoce kvalifikované, která pomáhá konkurenceschopnosti země. Pro ni představuje masová a ilegální imigrace do Evropy, které jsme svědky, stále velkou hrozbu a je ostudné, že před ní mnozí politici schovávají hlavu do písku.

Podle německého ministra vnitra má až pět milionů lidí opustit Afghánistán a dostat se do Evropy, což by naprosto zastínilo předchozí migrační krizi z roku 2015. Od té doby požádalo o azyl v Evropské unii asi 570 tisíc Afghánců. V roce 2020 byl Afghánistán po Sýrii druhým největším zdrojem žadatelů o azyl v EU. Afghánští muži byli v posledních letech zodpovědní za stovky, možná tisíce sexuálních útoků na evropské ženy a dívky. Mezitím se do Německa evakuačními lety vrátili zločinci včetně násilníků a obchodníků s drogami, kteří již byli do Afghánistánu deportováni, a po svém příletu okamžitě podali nové žádosti o azyl.

Na německo-polskou hranici přichází v těchto dnech až 1 000 migrantů denně, počet pokusů o nelegální překročení hranic v Maďarsku stoupl oproti loňsku víc než třikrát na 319 denně. Bulharsko poslalo v srpnu na své hranice s Řeckem a Tureckem 700 vojáků. Řecko plánuje zpřísnění azylového zákona a na hranici s Tureckem nechala vláda postavit 40 km dlouhý plot a nainstalovat nový sledovací systém.

Evidentně se některé evropské státy za poslední roky poučily. Ale lze nadále spojovat migraci s možným terorismem a zločinností, nebo jde v poslední době jen o výjimečné excesy?

Terorismus je samozřejmě jen špička ledovce a znepokojovat by nás mělo i to, co pro média už zevšednělo, ale děje se každodenně v západní Evropě. Pod záminkou multikulturní tolerance dochází k masovému porušování evropských zákonů a umožňují se praktiky neslučitelné s lidskými právy. Mám na mysli například vraždy ze cti mezi příbuznými, dětské sňatky, polygamii, nucené ženské obřízky, diskriminaci žen, homosexuálů a Židů, segregaci prostor podle pohlaví – v bazénech, při výuce tělocviku – nebo veřejná shromáždění blokující dopravu na silnicích.

Dobrá zpráva pro nás je, že podíl cizinců ve výkonu trestu se v České republice prakticky neliší od podílu cizinců v populaci. To znamená, že trestné činy nepáchají ve větší míře než našinci. V této části Evropy tedy stále máme bezpečí, jen nesmíme opakovat chyby jiných zemí, které spočívaly v dlouholetém tolerování nekontrolované imigrace a podceňování důsledné integrace či asimilace příchozích.

Ačkoli je Evropa po Austrálii rozlohou druhým nejmenším světadílem a k tomu ještě s druhou největší hustotou zalidnění, proudí do ní nejvíce migrantů. Kam jinam by se jejich tok dal nasměrovat, nebo se Evropa bude dál a dál plnit, až se přeplní?

Evropa je ještě stále bohatá a současně slabá. Proto je tak lákavým cílem migrantů z celého světa. Do Evropy se dostávají lidé s kriminálním pozadím, kteří představují bezpečnostní hrozbu, a vstupu takových lidí se stále nedaří účinně bránit. V Evropě navíc stále zůstávají osoby, které měly být už dávno vyhoštěny, nicméně bezpečnostní složky v západní Evropě jsou natolik nedůsledné (nebo jim v tom brání obstrukce aktivistických soudů), že se jim to dlouhé měsíce, někdy i léta, nedaří.