Jaké verze smrti někdejšího policejního prezidenta Milana Lučanského kolují po Slovensku a jakou z nich považujete za nejpravděpodobnější?

Paradoxem této šokující politické vraždy je, že největšími šiřiteli dezinformací jsou představitelé Matovičovy vlády. Téměř každý den vydávají protichůdné oficiální zprávy o události, aby na další den přišli s jinou verzí. Podrobně o tom píšu ve svých článcích, tak to vezmu stručně. Ministr vnitra Mikulec, poté, co začaly pronikat na veřejnost zprávy o převozu generála Lučanského do nemocnice v Ružomberoku, prohlásil, že generálovi při cvičení praskla žilka v oku, a proto byl operován. Jenže žilka v oku se neoperuje a už vůbec nepřichází v úvahu někoho kvůli tomu vézt 154 kilometrů daleko do vojenské nemocnice.

Když Mikulec takto selhal, stáhli ho z oběhu a on se šel schovat někam na chatu. Na jeho místo nastoupila ministryně spravedlnosti Kolíková, která zastupuje straničku na jedno použití, a to sice zajištění beztrestnosti pro bývalého prezidenta Kisku. Ona ví, že jejich volební potenciál se blíží k nule, a tak nemá v té hrozné politické aféře už žádné zábrany. Tak připustila, že generála převezli a operovali, a to proto, že při cvičení spadl na hranu postele! Prý mu to nevadilo, odmítal pomoc, ale až na naléhání dozorce se podrobil ošetření a následné operaci. Jenomže nikdo není tak „šikovný“, aby si pádem na hranu postele vyrazil oko z hlavy!

Když chtěla rodina navštívit generála v Ružomberoku, tak se najednou zjistilo, že už tam není, ale byl převezen do Vězeňské nemocnice v Trenčíně vzdálené 145 kilometrů.

Jak byl tenhle přesun oficiálně zdůvodněn?

Ministr obrany a arogance Naď prohlásil, že v Ružomberoku lékaři generálovi „významně vylepšili zrak“, ale po něčem takovém by měl být pacient v rekonvalescenci nejméně týden, i víc, tak proč ten převoz? Vzápětí někdo upozornil, že Vězeňská nemocnice v Trenčíně není vybavena tak jako v Ružomberoku a generálovi tam nemůže být poskytnuta taková péče, jak by jeho stav vyžadoval.

Když chtěla rodina navštívit generála v Trenčíně, tak se zase zjistilo, že už tam není, ale byl převezen zpět do Prešova, a to 297 kilometrů daleko. Prominentního politického vězně s vážným poraněním hlavy tak během pár dní vozili tam a zpět dohromady 596 kilometrů? Vždyť to je absurdní.

Mezitím byla zveřejněna verze, že ta původní operace měla řešit už tehdejší generálův pokus o sebevraždu. Tedy další oficiální dezinformace, kterou vzápětí popřeli. Vždyť na něco takového neexistoval žádný motiv – 51letý generál ve skvělé fyzické kondici se vrátil z dovolené v Chorvatsku, neboť byl přesvědčen, že se snadno obhájí z nesmyslných obvinění. Ve vazbě byl dohromady jen zhruba tři týdny a za tu dobu nebyl proveden žádný vyšetřovací výkon, tedy se nestalo nic, co by ho mohlo co jen rozrušit.

Čím tedy vládní politici zranění generála vysvětlují?

Ministryně Kolíková tedy přišla s novou verzí, že za zranění generála nemůže nikdo, vlastně ani on slovy: „Nemám tušení, že by pan Lučanský utrpěl jiná zranění než ta, která jsou spíše důsledkem vlastní neopatrné činnosti a která jsou méně závažná a současně, která iniciativně a preventivně vyšetřili pracovníci v příslušném ústavu a následně se jim i věnovali pracovníci v příslušné nemocnici.“

Korunu tomu nasadil čerstvě politicky dosazený generální prokurátor Žilinka, který na tiskové besedě prohlásil, že generálovi vlastně nic není a celá kauza je uzavřená. Za pár hodin na to generál, kterému prý nic nebylo, zemřel...

Takže stačí jen porovnat prohlášení Mikulce, Kolíkové, Nadě a Žilinky a každému střízlivě uvažujícímu pozorovateli musí dojít, kolik tu je rozporů. A právě ta rozporuplná prohlášení – dodatečně přišla Kolíková ještě s verzí, že při vyšetření v Ružomberoku byl generál agresivní a sám se zranil na hlavě – rozhořčily veřejnost. Kdyby se Matovičova vláda držela od začátku jednoho vysvětlení událostí, tak by nebyl důvod jí nedůvěřovat. Pouze jimi šířené dezinformace vyvolávají oprávněná podezření.