V naší komunikaci jste napsal, že na Slovensku vzkvétá autokracie a hrozí mu izolace od zbytku demokratické Evropy. Jak moc je to vážné a co s tím osobně děláte?

Na Slovensku nám chybějí elity, a to hlavně v politice. Když před čtyřmi lety zahájila působení Matovičova vláda, mnozí věřili, že přijde změna. Že po vraždě novináře a jeho přítelkyně už bylo dost Fica a jeho oligarchů. Že s novou vládou přijde více transparentnosti, udržitelné ekonomiky a bude méně mafie. Všichni víme, jak to dopadlo. Matovič svými nápady může zaujmout jako opoziční šašek, ale nemá mentální výbavu, aby vládl, integroval koalici a posunul věci dopředu. Dopadlo to přesně naopak, než na začátku deklaroval, a z politické mrtvoly Fica udělal vítěze voleb. Tak se největší bojovník proti mafii Matovič zasloužil o návrat něčeho, co je daleko horší, než bylo předtím. Na Slovensku jsme se vrátili do období „mečiarismu“ před třiceti lety, když jsme se začali odklánět od demokracie a byli jsme černou dírou na politické mapě Evropy.

Ani koaliční voliči netušili, co začne současná vládní koalice řešit jako „jejich“ největší priority. Oni si potřebují v první řadě zabezpečit vlastní beztrestnost a potrestat všechny, kteří se snažili vyšetřovat korupční kauzy z časů Fica, a získat nadvládu nad médii, aby mohli všude šířit vládní propagandu. Fico má skvělý vzor u svého aktuálně nejbližšího partnera Orbána v Maďarsku. Bohužel voliči vládní koalice raději věří konspiračním teoriím a polopravdám, které mají zdroj na prokremelských webech, a ztratili poslední zbytky kritického myšlení.

Jediné, co mohu jako občan dělat, je zúčastňovat se voleb, diskutovat s lidmi, chodit na protesty a podepisovat petice, například k odvolání naší ministryně (ne)kultury. Proti vládnímu válci je to však boj s větrnými mlýny.

Česká vláda přestala s Ficovou kvůli jeho výrokům o Ukrajině jednat. Nemyslíte si, že tím mezi bratrskými národy začíná studená válka?

Vážím si postoje české vlády, že se vyjádřila ke směřování Fica. Vnímám to jako pozitivní gesto ke slovenským občanům a udržení demokracie na Slovensku. Nemyslím si, že by to mělo vést k nějaké studené válce mezi našimi národy. Naše vztahy jsou nadstandardní. Nemáme ve světě bližší národ, než jste vy, naši západní sousedé, a žádná politická garnitura to nezmění. Alespoň v to doufám.

Jak moc jste se o národnost Mórice Beňovského museli přít s Maďary a Poláky?

Co se týká Mórice Beňovského, udržujeme s našimi partnery v Maďarsku i Polsku velmi pozitivní vztahy. Snažíme se, aby nás tato osobnost spojovala a nerozdělovala. I když Maďaři stále tvrdí, že Beňovský byl největším maďarským cestovatelem v historii. V tomto smyslu je třeba výraz ungary překládat jako „uherský“. Nicméně jsou zadokumentované písemné záznamy, jako například seznam studentů piaristického gymnázia ve Svatém Jure, kde se Beňovský v roce 1760 exaktně přihlásil ke svému slovenskému původu. Existují písemné listiny z Beňovského rodiny, které jsou psané ve slovenštině, přestože jsme v té době ještě neměli slovenštinu kodifikovánu. Od Maďarů a Poláků bychom si ale měli brát příklad, jak Beňovského vnímají a jak si ho v dnešní době považují. V Polsku má Beňovský ulici v jedenadvaceti městech, je maturitní otázkou a považují ho za národního hrdinu. Podobně i Maďaři. V Budapešti mají nejen jeho ulici, ale pojmenovali po něm i náměstí, přestože Beňovský v Budapešti nikdy nebyl. No a v Bratislavě nemáme po Móricovi Beňovském pojmenováno žádné veřejné prostranství. Ale hlavně že je náš. Naše sdružení vydává o Beňovském čtrnáctidílný životopisný komiks.

Beňovský se obával dobyvačné politiky Ruska a celý život proti němu bojoval. Jak lze jeho postoj převést jako motivační heslo do současnosti?

Beňovský se v roce 1768 zapojil do národněosvobozeneckého boje polské šlechty. Šlo o takzvanou Barskou konfederaci, která směřovala proti snaze Rusů ovládnout Polsko. Tehdy se polský král Stanislav August Poniatowski, bývalý milenec Kateřiny II., více orientoval na Rusko a výsledkem bylo první dělení Polska mezi okolní mocnosti Rusko, Prusko a Rakousko-Uhersko. Beňovský tehdy padl do ruského zajetí a po neúspěšném pokusu o útěk z Kazaně byl internován na doživotí do vyhnanství na Kamčatku. Tam se mu podařilo po několika měsících zorganizovat vzpouru a utéct na ruské erární lodi přes severní Pacifik až do provincie Macao. Byl to husarský kousek, o kterém se píše i v japonských dějinách námořnictví. Je pravda, že až do Beňovského smrti vnímali Rusové, na čele s Kateřinou II., Beňovského jako riziko. Znal námořní trasy mezi Amerikou a Asií a věděl, jaké slabiny má ruská Kamčatka. A Beňovského inspirace pro dnešní generaci? Nikdy se nevzdávat a jít dál dopředu za svým cílem a v nepřízni i v přízni „in adversis et prosperis“ tak, jako to má Beňovský napsané v rodovém erbu. Beňovský měl v sobě nezlomnou vůli a ta současné mladé generaci často chybí.

Americký velvyslanec na Slovensku Theodor Sedgwick vám řekl, že kdyby nebyli lidé jako Beňovský, není Slovensko svobodné. Nebyla to pouze zdvořilostní fráze?

Beňovský měl i se svou rodinou velmi intenzivní přátelský vztah s Benjaminem Franklinem. Seznámili se v Paříži, Franklin tam byl velvyslancem USA a otevřel Beňovskému cestu do USA. Zůstala zachována korespondence, šest dopisů mezi Beňovským a Washingtonem. V roce 2012 jsme v rámci dokumentárního filmu dělali interview i s tehdejším velvyslancem USA na Slovensku, panem Theodorem Sedgwickem. Tehdy řekl, že právě lidé jako Washington, Franklin nebo Beňovský byli osobnostmi, díky kterým jsou naše země dnes svobodné. Myslel tím především jejich charakter a vůli mít své ideály a za ně i bojovat. Beňovský v tom čase nabízel Washingtonovi v rámci bojů o americkou nezávislost svou „krev, vědomosti a odvahu“. Myslím si, že pan velvyslanec to tehdy vyslovil z přesvědčení a nejen jako zdvořilostní frázi.

Představte si situaci, že na sochu Beňovského ve Vrbovém nastříká vandal nápis „otrokář“. Co byste mu na to řekl?

Takovou situaci nepovažuji za pravděpodobnou. Slovensko a jeho historie není až tak poznačená koloniálním obdobím, abychom tu shazovali do vody sochy někdejších osobností a vyčítali jim už jen fakt, že žili v období kolonialismu a otrokářství. Samozřejmě že to období není pro Evropu dobrou referencí. I v Americe se kvůli tomu rozpoutala občanská válka, a to bylo osmdesát let po Beňovského smrti. Během Beňovského působení na Madagaskaru se snažil o dobré vztahy s okolními kmeny. Chtěl pozdvihnout jejich kulturní úroveň, vzdělání a zasazoval se o to, aby lidi, na které měl v rámci své mise dosah, nebrali do otroctví.

Snažíte se o limitovanou edici euromincí s Beňovským. Už je na světě papírová bankovka?

Na Slovensku byla vydaná památní eurobankovka Móric Beňovský s nulovou nominální hodnotou, o kterou je poměrně velký zájem. My jsme dali podnět Národní bance Slovenska, aby zařadili do emise stříbrných sběratelských euromincí v roce 2026 desetieurovou minci Móric Beňovský.

Co byste poradil Čechům. Přijmout euro co nejdříve, nebo ne?

Vím, že byl v Česku před pár lety proti euru velký vzdor. Na Slovensku máme euro už patnáct let a je to velmi praktické, hlavně při cestách do zahraničí. Paradoxně jsme jedinou zemí s eurem v rámci Visegrádské skupiny. Osobně jsem s touto měnou spokojený a radím i vám, abyste byli co nejdřív součástí eurozóny.