Na západní Ukrajině se koná vojenské cvičení NATO s počtem asi 1300 vojáků z USA či Německa. Je to podle vás provokace, jak tvrdí Ruská federace, nebo jde o správný krok, který může alespoň částečně dopomoci k vyřešení ukrajinské krize?

Obávám se, že vojensko-průmyslový komplex USA naopak vítá krizi v této oblasti, protože v posledních letech měly problémy s prodejem „hard-ware“, tedy například předražených tanků Abrams, jejichž koupě se při nejlepší dobré vůli nedala odůvodnit „válkou proti terorismu“. Toto cvičení má tedy vyprovokovat ruskou stranu tak, aby se mohl opět rozběhnout na čas zadrhnutý kolotoč zbrojení a tím pádem i podplácení amerických politiků, kteří to zbrojení následně rádi odhlasují, čímž vzniká jediné funkční perpetuum mobile, pokud budou fungovat zařízení pro tisk nových, ničím nekrytých dolarů. Není to však ani nová, ani první provokace. Začalo to nesmyslným „naočkováním“ Gruzínců, aby v první den olympijských her (!) v Číně napadli Jižní Osetii a pokračovavalo to americkými vojenskými loděmi při pobřeží Soči při nedávných zimních olympijských hrách pod záminkou potenciální záchrany amerických občanů. Z toho logicky vyplývá, že kdekoli se objeví americký občan, nebo alespoň lahev od Coca-Coly, můžeme tam zanedlouho očekávat americkou válečnou přítomnost, tak jako například přímo na Jižním pólu (!), kde mají obrovskou základnu, nebo v Perském zálivu, který křižují lodě americké Pobřežní stráže (!).

Nedávný summit NATO rozhodl o zřízení základen ve východní Evropě a Pobaltí s několika tisíci vojáky připravených k zásahu. I kdyby šlo pouze o výstražný krok směrem k Rusku, nebude se tomu Kreml vzhledem ke svému počtu vojáků jen smát?

Už se směje. Je to doslova fraška, která má zachránit ztrátu identity NATO po roce 1989. Tehdy se Rusové stáhli z celé střední a východní Evropy na základě příslibu Gorbačovovi, že NATO se nebude dále rozšiřovat. Co by ale pak dělaly ty stovky generálů a tisíce důstojníků a jejich rodiny, pokud by nežily z vyvolávání napětí, před nímž nás vzápětí spěchají zachraňovat? Porušily vlastní obrannou chartu intervencemi v Iráku a Afghánistánu, morálně se diskreditovaly „humanitárním bombardováním“ v Kosovu, a tak jim už zbývá jen, podle Čapka (parafrázuji): „...doplácat to dál, když už jednou do tý louže vlezli...“

Slovenský premiér Robert Fico prohlásil, že základnu NATO na Slovensku nepřipustí i za cenu svého odchodu z politiky. Je to správné gesto? A jak případnou přítomnost vojáků NATO na slovenském území hodnotí veřejné mínění?

Slovenský premiér Robert Fico zastává pozoruhodně zdravě odbojné názory vůči celé této maškarádě a správně ji pojmenovává „geopolitickou hrou mezi USA a Ruskem“, na kterou ti první zneužívají servilních europolitiků. V okamžiku ale, když se vážně jedná v Bruselu o sankcích, nevetuje je. A stavět svou osobní politickou kariéru proti již spuštěné mašinérii na umělé vyvolání nové studené války velmi připomíná hrdinské činy a zákonitý skon červeného gentlemana Vinnetoua. A shodný názor většiny Slováků proti rošádám válečných štváčů, jako je neúšpěšný kandidát na prezidenta McCain, či Chenney, na marnosti tohoto odporu nic nezmohou.

Jaký je váš pohled na NATO a jeho činnost obecně? Kritici často zmiňují akce v Jugoslávii nebo Libyi a jejich následky. Měly tyto zásahy opodstatnění?

Je to opačné, těmito zásahy hledalo NATO opodstatnění svojí vlastní existence. A v tom katastrofálně selhalo. Namísto „mírotvorné“ mise, přivádějící v těchto oblastech masy k radikálnímu odmítnutí všeho, co tzv. demokratický svět hlásá a potom hanebně porušuje právě akcemi NATO.

Ukrajinský prezident Porošenko ratifikoval parlamentem schválenou asociační dohodu Ukrajiny s EU. Její účinnost byla ovšem odložena až do roku 2016. Co si o tom myslíte? Když Ukrajinci dohodu tolik chtěli, proč odkládají její účinnost?

Nejsem ekonomický expert, ale mohu se jen domnívat, že je to výsledek střízlivých hlasů uvnitř EU, které se obávají, že okamžité naplnění této dohody by přineslo společnému evropskému trhu víc škody než užitku. Celá asociační dohoda je záměrně vytrčenou červenou muletou pod nosem ruského býka. Její naplňování již není tak podstatné a ty nejaktivnější europolitiky, co ji prosadili, v podstatě asi ani nezajímá. Její schválení současně oběma parlamenty (Evropským i ukrajinským) bylo v duchu bombastické show. To praktické naplnění bude velmi problematické a bolestivé zejména pro nás občany EU.

Co může naplnění asociační dohody s EU znamenat pro Ukrajinu a její ekonomiku a hospodářství? Sdílíte některé negativní pohledy, anebo jde jen o nepodložené spekulace věčných skeptiků?

Naštěstí ještě u nás funguje svoboda tisku, a tak už při ohlašování finančních injekcí EU pro Ukrajinu zazněl ve slovenském rozhlase rozhovor s naším expertem, který upozornil, že už před tím se peníze, které šly z EU na Ukrajinu, míjely netransparentně, a mám obavy, že po čase někdo nad celým tím peněžením temným tunelem mávne v Bruselu rukou a odepíše ty peníze jako nedobytné. Velmi povážlivé však je, že to jsou peníze nás občanů EU a my jsme takto zneužívaní bruselskou klikou na dotování kšeftů ukrajinských oligarchů v čele s panem Porošenkem. Ukrajina aspiruje na to stát se bezednou černou dírou evropské ekonomiky...

Dohodnuté příměří na východě Ukrajiny až na některé excesy stále platí. Vydrží to podle vás? A může to příměří znamenat nastoupení cesty k definitivnímu zastavení krveprolití?

Paradoxem této situace je to, že trvalý mír a racionální řešení tu přinesly prakticky obratem skryté sankce EU proti Ukrajině! Téměř nikdo si nevšiml, že Porošenko hned změnil krvelačnou rétoriku, když se dozvěděl, že z EU nedostane ani nové zbraně, ani munici. (více o tom například ZDE).

Takže to byl najednou on, který přišel s „mírovou iniciatiovou“, jež nebyla ničím jiným než akceptováním návrhů zástupců Doněcka vyslovených už od samého začátku. Mezitím ale přišly o domovy statisíce lidí, desetitisíce o zdraví a tisíce i o životy. Nehovoře o tom, že jejich lidská práva byla pošlapána největšími jejich hlasateli v čele s USA. Navíc, ke krvavému útoku na vlastní občany Porošenka někdo před tím musel povzbuzovat. Tak jako emisarka USA povzbudila Saddáma Husajna, aby obsadil Kuvajt (viz více v sérii dokumentů Americké století režiséra Olivera Stone). A potom se divil. Triky velmocí pod heslem „rozeštvi a panuj“ se nemění...

Před nedávnem došlo k vyhlášení dalších hospodářských sankcí proti Rusku. Jak se na to díváte? A pokud by se západní svět neměl bránit sankcemi, jakou jinou možnost vůbec má?

Když by tzv. západní svět postupoval podle svých vlastních morálních zásad, tak v prvé řadě bránil lidská práva občanů Doněcku. Vždyť první, co odhlasoval nový ukrajinský parlament po podezřelou střelbou urychlené revoluce (vždyť dohoda o jejím řešení byla už podepsaná zástupci Ukrajiny, Ruska, Francie a Polska!), bylo zrušení práva na používání jazyka menšin, především ruštiny! Umíte si představit, že by něco takového odhlasoval český Parlament? Však by následovala třetí pražská defenestrace, když by zástupci tzv. západního světa skákali protestní hlavičky dolů z Pražského hradu. A v případě Ukrajiny byli ticho? Fašistické bojůvky Pravého sektoru povolané Porošenkem a vraždící v Mariupoli jim nevadí? Viceprezident USA Biden vyhlásil ohledně Majdanu, že vláda, která střílí do vlastních lidí, si nezaslouží vládnout. V těchto dnech střílí Národní garda do protestujících v americkém Fergusonu a neslyšel jsem, že by se pan Biden chystal odstoupit. Důkaz nesmyslnosti sankcí je spuštění jejich třetího kola navzdory vyhlášení trvalého příměří samotným Porošenkem. I on v této hře je jen loutkou v rukách již jmenovaných pánů.