Nedá mi to, abych naše povídání nezačal vaším lékařským desaterem, v němž tvrdíte, že politici šíří zdraví nebezpečné negativní emoce. Nový americký prezident Donald Trump v předvolební kampani silné emoce vyvolával. Považujete jeho zvolení „prvním mužem světa“ za obzvlášť nebezpečné?

Zvolení Miloše Zemana, zvolení Donalda Trumpa, Brexit, expanze Číny, zábor Krymu Ruskem, válka v Sýrii, imigrantská krize… to vše má společného jmenovatele. Naše civilizace je založená na nekonečném hospodářském růstu. Energetické zdroje planety jsou ale konečné. Další růst už není možný. S tím nikdo nepočítá. Mocnosti pod záminkami existence zbraní hromadného ničení, prosazování demokracie, náboženských motivů bojují o ropná pole Perského zálivu. Závisí na nich ekonomika EU, Ruska, Číny i USA. Lidé trpící válkou, nedostatkem potravin i pitné vody se vydali na pochod. Zvedla se imigrantská vlna tsunami. V bohatých zemích se šíří strach, lidé neznají řešení. To je živná půda pro chvastouny a populisty typu Zemana nebo Trumpa. Za normálních okolností by byli bez šance. Teď se ochotně ujímají role spasitelů. Jsou mistry brainwashingu. Nejprve je potřeba lidi vyděsit: existencí vnější hrozby, ukázáním na vnějšího nepřítele – Romy, imigranty, pravdoláskaře, islám, Evropskou unii, dalajlámu... Pak přichází uklidnění: „Nebojte se, krizi vyřešíme, imigranty odrazíme, změna klimatu se nekoná, energie je dost, všechno bude jako dřív. Stačí, když nám odevzdáte vaše peníze, vaši vůli, svobodu.“ Jsou jako šmejdi prodávající naivním lidem předražený šunt. Když pak člověk zjistí, že naletěl, je pozdě. Peníze a svoboda jsou pryč.  

Proč nedokázala v předvolební kampani oslovit více voličů Trumpova soupeřka Hillary Clintonová?

Lidé vystrašení, slabí a nejistí hledají spasitele, někoho silného, kdo je povede, kdo je ochrání. Jsou jako malé děti hledající otce. Takovému archetypu ideálně vyhovuje velký hřmotný muž. Sebejistý, drzý, arogantní, urážející, opilec, lhář. Dětinským slabochům imponuje, dodává sílu, uděluje jim povolení chovat se stejně. Jak se ukázalo, takových lidí je hodně i ve Spojených státech. Ani tak silná demokracie není za určitých okolností proti manipulátorům imunní. Člověk s mravními zásadami nemůže ve volební kampani hulvátovi konkurovat. Slušnost je jeho hendikepem. Očekávám, že americký Kongres bude (na rozdíl od servilního českého premiéra a dalších našich ústavních činitelů) případné Trumpovy excesy rázně korigovat. Nepřesvědčila mne ale ani Hillary Clintonová. Být Američanem, jako prezidentku bych ctil Michelle Obamovou. Je vzdělaná, odvážná, charizmatická. Manželka Donalda Trumpa nestydatě okopírovala text jejího projevu. Když se Michelle zapojila do podpory kandidatury Clintonové, sklidila mnohem větší ovace než Hillary.

Čím to, že lidé začínají vkládat důvěru do nejbohatších lidí? Zůstaneme jen u Donalda Trumpa a Andreje Babiše. Jsou větším příslibem než jiní?

Nashromáždění obrovského majetku lidem imponuje. Naivně věří, že když se miliardář dokáže dobře postarat o sebe, postará se i o ně. Mne velký majek spíše děsí. Vždycky si vzpomenu na citaci Honoré de Balzaca: „Za každým velkým majetkem se skrývá zločin.“ Nezáleží jen na tom, že je politik miliardář, ale především na tom, jakým způsobem majetek získal a jak ho používá ku prospěchu společnosti. Trump má nejasnosti v placení daní, Babiš se zamotal do Čapího hnízda. Na místě je nejvyšší opatrnost. Pokud by se miliardář o svůj majetek podělil, už by nebyl miliardář. Aby zůstal miliardář, potřebuje, aby se mu lidé odevzdali a mohl s nimi manipulovat.