Na sobotní krajské konferenci ČSSD v Jihomoravském kraji jste výraznou většinou vyzvali Bohuslava Sobotku ke složení poslaneckého mandátu kvůli volebnímu debaklu. Jak ta iniciativa vznikala? Přímo od vás?

Návrh usnesení jsem na krajské konferenci četl já, nicméně to bylo po poradě s kolegy z brněnské městské organizace. Nešlo o žádnou moji sólovou iniciativu.

Ptal jsem se na to proto, že Bohuslav Sobotka výzvu označil za „předem zorganizovaný nátlak několika brněnských funkcionářů“. Co o tom soudíte?

Pro usnesení hlasovalo 78 delegátů krajské konference a nebyli to zdaleka jen delegáti z Brna, ale i z dalších okresů. Delegáti z Brna na krajské konferenci nemají většinu.

Jak si tedy vysvětlujete Sobotkovu reakci?

Raději bych to ponechal bez komentáře. Je to jeho názor, který beru na vědomí.

Premiér zároveň důrazně odmítl, že by se poslanecké lavice vzdal. Argumentuje mimo jiné počtem preferenčních hlasů, které získal.

Jak jsem řekl, je to názor pana Sobotky, který respektuji, protože ke vzdání se poslaneckého mandátu nelze nihoho nutit, je to věc každého poslance. Krajská organizace ale vyjádřila svůj názor a jde o názor domovské organizace Bohuslava Sobotky.

Sobotka sice už před volbami odstoupil z vedení strany, ale kurz, který dle mnohých ČSSD nejvíce ublížil, nijak nezměnil. Co říkáte na názory, že stranu definitivně pohřbil?

My jako brněnská organizace jsme už v červnu dávali ze strany předsednictva městského výkonného výboru nějaký názor na předsednictvo strany, kdy jsme se domnívali, že pokud pan Sobotka odstoupil z funkce předsedy strany, neměl by být nadále ani krajským lídrem v Jihomoravském kraji pro volby do Poslanecké sněmovny. Nicméně celostátní předsednictvo se touto záležitostí nezabývalo.

Jak se stavíte k tomu, že po volebním debaklu stávající vedení zůstalo na svých místech? Jak se k tomu měli postavit?

Měli odstoupit, anebo jednoznačně říct, že v určitém horizontu odstoupí. Podobně jako to udělali vrcholní představitelé v některých dalších stranách.

Poměrně často jsme po volbách slýchali srovnání se sněmovními volbami v roce 2010, kdy ČSSD vyhrála, ale nesestavila by vládu a její tehdejší šéf Jiří Paroubek okamžitě odstoupil.

Je to tak. Reakce ze strany současného vedení měla být daleko razantnější. Doplnil bych ještě něco k tomu usnesení, což nebylo úplně medializováno. Všichni novináři se vrhli akorát na usnesení týkající se Sobotky.

Krajská konference přijala ještě jedno usnesení a to výraznější většinou než v případě usnesení, které se týkalo Sobotky. Usnesení říkalo, že by měli odstoupit všichni členové předsednictva a vzdát se poslaneckých mandátů, pokud je mají. Nemířili jsme jen na Sobotku, ale muselo to být rozděleno, protože tím, jak odstoupil z funkce, už není členem předsednictva. Krajská konference tedy vyzvala k odstoupení celé předsednictvo. Odsouhlasila to optická většina.

Pokud by to vedení vyslyšelo a odstoupilo i ze stranických funkcí, nemohlo by to stranu uvrhnout do chaosu? Tyto argumenty zaznívaly s tím, že ČSSD přece někdo musí řídit.

Do sjezdu samozřejmě musí zůstat statutární orgán, který vykonává provozní funkce. Ze strany vedení ale přece stačilo, kdyby řekli, že rezignují k datu sjezdu. Před veřejností by to vypadalo jako nějaký rozhodný krok představující požadovanou sebereflexi.

Pavel Blažík

Čím si vysvětlujete, že k ničemu takovému nedošlo?

Do hlav jim nevidím a popravdě řečeno si to vysvětlit neumím.

Jak si vůbec vysvětlujete ten nízký volební zisk? Co všechno to způsobilo?

Zčásti jsou to důvody, které zmiňuje samo vedení sociální demokracie, že si lidé vládní úspěchy spojili spíš s Andrejem Babišem než s ČSSD. Tedy chyba v komunikaci je jedna složka. Za další to byly věci, které si občané s ČSSD spojili v negativním smyslu. Bavil jsem se o tom s mnoha lidmi, protože jako starosta městské části jsem denně ve styku s běžnými občany. Vadilo například nejednoznačné stanovisko k problematice migrace, problematické byly i věci rigidního až zakazovacího charakteru, které s námi byly spojovány. Konkrétně jde o inkluzi ve školství, pamlskovou vyhlášku, protikuřácký zákon apod. Spoustu lidí to naštvalo jako přílišné zasahování veřejné moci do života.

Sociální demokracie málo zdůrazňovala svá tradiční témata. Bylo to přebito tématy, která drtivou část našich tradičních voličů nezajímají, anebo je naopak obtěžují. Logicky se stalo, že voliči odešli z větší části k hnutí ANO, z menší části k SPD pana Okamury nebo k volbám vůbec nešli.

Jaký je podle vás recept na resuscitaci strany?

V první řadě noví lidé do vedení. Tam by neměl být nikdo ze stávajícího nejužšího vedení. Měli bychom se orientovat hlavně na lidi z regionů a z komunální sféry, kteří doposud požívají důvěry ve svých obcích a krajích. Toto je základna, ze které by se měli rekrutovat noví vedoucí představitelé sociální demokracie. Musíme se také vrátit ke kořenům a zaměřit se na témata, které byla se sociální demokracií vždycky spojována a zajímala drtivou část tradičních voličů ČSSD.

Má ale vůbec ČSSD tváře, které by ji mohli vrátit na výsluní a nejsou svázané se současným vedením?

Určitě má. Koneckonců ČSSD má po celé republice kolem 20 tisíc členů. Jako příklad uvedu, že jsme na naší městské konferenci v Brně vyzvali nově zvoleného poslance Romana Onderku, aby se ucházel o některou z funkcí ve vedení strany. To je za mě jeden z příkladů, který by ve vedení měl být a přinesl by přidanou hodnotu, neboť byl osm let úspěšným primátorem města Brna. Takových lidí je víc i v dalších krajích.