Přelomový byl faktem, že se děly věci jedinečné poprvé po 70 letech od ukončení 2. světové války. Byl to šok pro nepřipravené, co si zpívali, že v roce šedesátém šestém už bude všude ve světě jen mír. Naopak mocnosti, jimž klepe na dveře bankrot, když mají několik desítek bilionů státní dluh a Číně prodané dluhopisy za další biliony, potřebovaly nový impuls pro své zbrojařské firmy, proto se dostavily brutální následky jimi organizovaných arabských, oranžových, sametových a dalších revolucí, aby vytvořily veletrhy zbraní v duchu hesla MMF a dalších světových bank „znič a znovu postav“. A přestože tato imperiální mašinérie byla rozjeta už několik let, teprve v roce 2015 začala sklízet své krvelačné plody - viz. zničení Libye, nejbohatšího státu Afriky, z níž se po zlynčování Kaddáfího stal jen stát na papíře, v němž panuje chaos, který byl u zrodu invaze, eufemisticky nazývaného stěhováním národů…

 

Že ta všecka hrůza přece nevznikla bezdůvodně, bez vnějších vlivů? Naopak vlivem depresí, které se rodí v muslimech na základě násilí a filozofie zbrojního průmyslu: „Začít znova“ na pozadí destrukce? Strach a sociální zoufalství, bezpočet mrtvých a zvěrstev, dostatečně zdokumentovaných nezávislými médii. Žádná euforie, jen mučení muslimů ve dvaceti věznicích USA po celém světě, tak vzniká podhoubí pro zrod terorismu Islámského státu… Došlo k historickému zvratu a propadu v ekonomickém a sociálním vývoji blízkovýchodních zemí. Cílem bombardování armádami Západu Spojených států, resp. NATO, bylo, je a bude od prvopočátku zničit životní úroveň zemí, jejich zdravotnickou infrastrukturu, školy a nemocnice, jejich systém dodávek vody a energií všeho druhu…

 

Důsledky se řeší místo příčin. Proto pak to vše zlikvidované „znovu vybudovat“ za pomoci dárců a věřitelů, pod záštitou MMF a Světové banky. Mezitím investoři a dárci nastoupili na pozice v duchu hesla: „Válka je dobrý byznys.“ NATO, Pentagon a ve Washingtonu sídlící mezinárodní finanční instituce (IFI) působí za úzké koordinace. To, co bylo NATO zničeno, bude obnoveno a financováno vnějšími věřiteli Iráku, Afghánistánu, Libye či Sýrie pod hlavičkou „Washingtonského konsensu“. Diktát „volného trhu“ je nutnou podmínkou pro zavedení západního stylu „demokratické diktatury“. Asi desítky tisíc útoků na civilní cíle, včetně obytných oblastí, vládních budov, vodovodního systému a elektráren i na svatby a pod…

 

“Komunita dárců“ přislíbí, že (ukradené) peníze půjčí zpět na financování poválečné „rekonstrukce“ třeba Libye, jež tak byla odsouzena připojit se k řadám zadlužených afrických států a dalších zemí, které byly zataženy do chudoby MMF a Světovou bankou po nástupu dluhové krize na počátku 80. let. MMF navíc přislíbí dalších 35 miliard dolarů (úvěrů) zemím zasaženým povstáními “arabského jara”. Formálně uznaná vládnoucí dočasná rada jako legitimní moc poté otevře dveře bezpočtu mezinárodních půjčovatelů, protože se Západem zruinované ekonomiky snaží po letech války znovu obnovit…

 

Co bylo v roce 2015 tím historickým zlomem? Nová studená válka se svými krutostmi, jež se stala tragickou skutečností…

 

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Byla by to děsivá troufalost mluvit o nějakém úspěchu EU, naopak buďme rádi, že není situace ještě horší, byť zahájení třetí světové války visí na vlásku. Selhala především katastrofální nepřipravenost lídrů světa, kteří mysleli jen na své zisky, když naplánovali a naštěstí jen napůl realizovali scestné projekty, jakým byla Maastrichtská a Lisabonská smlouva, eurozóna, barcelonská konference – tzv. EUROMED, Schengenský prostor a z něho plynoucí další dohody, které se ukázaly jako zcela nefunkční po invazi milionů běženců do Evropy. Samet to hlásal na plné pecky; integrovaná a rovnoprávná EU, zbourat ploty a zdi, aby se nám lépe dýchalo v Schengenu, co umožní cestovat, kam se komu zlíbí. A bude ráj v evropském světě, jen samá láska. Přišlo zklamání. Plotů a zdí neubylo, naopak se jejich počet znásobil. Nebyla to však Evropská unie, ale německá kancléřka Merkelová, která v podstatě jednostranně pozvala přistěhovalce a žadatele o azyl nikoli do EU, nýbrž do Německa, ale nyní se chce o ně dělit kvótami. De facto zopakovala situaci z 60. let, kdy Německo pozvalo Turky jako gastarbeitry na špinavou práci. Kdo to dnes vyhrožuje České republice, Maďarsku, Slovensku a Polsku nevracením části finančního příspěvku do EU a dalšími sankcemi v případě neposlušnosti? Nevyhrožuje nám EU, nýbrž Rakousko, Německo a Francie. Proč má tedy EU 28 členů? Že by vedle Višegradské čtyřky vznikla konkurenční Merkelovská partička; a potom, že EU patří všem…? Výsledkem toho stavu je fakt, že běženci bez dokladů a identity submisivně nazývají Merkelovou svojí „Mutter Merkel - matkou Merkel“ a „Darem od Alláha“…

 

V celoevropském kontextu jako by se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? A bude tento trend pokračovat i v příštím roce?
 

Před čtrnácti dny to v Evropě vřelo; mezi 751 europoslanců se dostalo 63 extrémistů nacionálního ražení, tedy i údajní rasisté a antiimigranté. Jak je to tedy s tou demokracií v Bruselu? Způsobil to šéf Evropské komise José Barroso svým již zmiňovaným projektem EUROMED, kterým chtěl dostat do Evropy během několika desítek let přes 80 milionů muslimů. Z tohoto důvodu nacionalistů v EU přibyla skoro polovina, co bude za dalších pět let? Zmizí v Paříži či Stockholmu rabování, v Madridu, Moskvě a Londýně sebevražedné atentáty…? Nejvíc z evropských extrémistů na cestě do EP získala loni francouzská Národní fronta Le Penové – 24 křesel, za ní byla britská protiunijní a proiimigrantská strana UKIP (United Kingdom Independent Party) Nigela Farage – 23 křesel, se ziskem od dvou až po čtyři křesla pak skončily Dánská lidová strana, nacionalisté Praví Finové, Svobodná strana Rakouska, nacionalističtí Švédští demokraté a nizozemská Strana pro svobodu Geerta Wilderse. 

 

Je to zkrátka na dlouhé povídání, stačí k faktu, že existují sílící euroskeptické a antiuprchlické síly, přidat jen vznik nových uskupení jako je německá Pegida či český Blok proti islámu a z toho plynoucí moc výše jmenovaných nacionalistických politických stran a jejich vůdců. Až se stane Le Penová prezidentkou Francie, bude jasná odpověď na vaši otázku, zda jde pouze o reakci na konkrétní situaci, nebo o dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou…

Svět se děsí teroristů, pozornost směřuje na takzvaný Islámský stát. Znalci islámu však tvrdí, že jeho nejtvrdší forma se praktikuje u spojence Západu, v Saúdské Arábii. Jak vidíte její roli ohledně radikalizace části muslimů?

Zbavme se konečně zločinného pokrytectví; Saúdská Arábie je jednou z nejteokratičtějších zemí a islám je oficiálním státním náboženstvím. V království se nacházejí dvě nejposvátnější místa islámu, Mekka a Medina. Zhruba 97 procent obyvatel Saúdské Arábie jsou muslimové. A podle toho vypadají lidská práva; na jedné straně západní přepych, na druhé straně věznění a bičování. Mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International v prohlášení vydaném v Londýně vyzvala saúdskoarabského krále Abdalláha k “okamžité intervenci s cílem zajistit, že trest bičování bude zrušen a musí přijmout kroky k reformě saúdskoarabského zákonodárství a procesního trestního práva, aby bylo zakázáno používání krutých, nehumánních a potupných trestů, zejména bičování dětí…” A toto nečiní jen skupinka radikální muslimů, jde o státní politiku islámského práva šaria… Pomalu vychází najevo, že za terorismem Islámského státu stojí právě pokrytecká Saúdská Arábie….

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii na radikály z Islámského státu?

Postavení Ruska ve světě je neměnné – je samo proti minimálně třiceti armádám Západu – EU a NATO. Postupně však svět, ať chce nebo ne musí přiznat, že Putin je jediným státníkem široko daleko, který vždycky měl, má a bude mít na mysli mírové uspořádání na planetě. Putin nyní hájí Asada v Sýrii, Sověti hájili Nadžibulláha v Afghánistánu před mudžahedíny, než je vyštvaly USA, potažmo v zastoupení Usámou bin Ládinem a Američany vybudovanou pevností Toro Boro. Za dvacet let šly Spojené státy do Kábulu samy, aby bojovaly proti těm samým nepřátelům v rámci tzv. protiteroristického boje. Kdyby USA nechaly zničit džihádisty, nebylo by 11. září 2001, ani současný běženecký exodus, ani Islámský stát, co je nyní jedna z nejlépe financovaných teroristických skupin ve světě, kam se hrabe Al-Kájda. Až tři miliardy amerických dolarů získává Islámský stát ročně z kombinací nelegálního prodeje ropy, výkupného a vydírání, ale také z daní, které vybírá v oblastech, jež ovládá. Chce deset procent z bankovních transakcí a vybírá mýtné od projíždějících kamiónů. Jen z únosů a výkupného, zejména za evropská rukojmí, získal letos nejméně 25 miliónů dolarů. 

 

Kdo od něho tuto kradenou ropu kupuje na černém trhu ve velkém? Samozřejmě, že hlavně Turecko, resp. potažmo NATO a palivem nenasytná pojízdná technika US Army, proto Erdogan zabíjí všechny, kdo mu v tom chtějí bránit a odvolává se pokrytecky na "bezpečnost svého národa". Proto bombardoval Kurdy, kteří jako jediní vzdorovali ISIS a musel na kobereček do Bruselu obhajovat své zločiny před NATO. "Byl "pochopen", že prý šlo o teroristy, a tak řádí dál. Nyní na to doplatil ruský letoun, který sestřelila dvě „turecká“ letadla F-16 severně od syrského přístavu Latakíja.

 

Turecká armáda lže, když tvrdí, že se stroj pohyboval v tureckém vzdušném prostoru a jeho posádka byla před zásahem desetkrát varována. Moskva zase trvá na tom, že letoun neopustil syrský vzdušný prostor a stroje mezi sebou vůbec nekomunikovaly. Snadná komunikační kamufláž. K záchraně pilotů ruská armáda poslala vrtulníky, z nichž jeden byl zasažen palbou ze země a o život přišel další ruský voják. To bylo také pro „bezpečnost" Turecka a „práva našich bratrů“ v Sýrii, jak uvedl turecký prezident Erdogan s odkazem na turkmenskou menšinu žijící na severu syrské provincie Latakíja.