V úterý se desítky zástupců podnikatelů a živnostníků účastnily demonstrace pořádané Podnikatelskými odbory a jejich předsedou Radomilem Bábkem. Svobodní se účastnili také. Co vás k účasti na protestu vedlo?

Jednoduše šílená životní situace, kterou mnozí z nás pociťují sami na vlastní kůži a kterou nám líčí i ostatní. Obracejí se na nás totiž denně zoufalí podnikatelé a živnostníci, kteří nechápou, proč se v naší zemi dělá vše tak složitě, když jiné státy už prošlapaly snadnou cestu. Mají pocity, jako by je vláda posadila za mříže a místo toho, aby jim za to zavření dala rychlé kompenzace, smějí se jim skrze mříže do obličeje odboráři a jiní chytráci, kteří vyprávějí pohádky o tom, že se jen ukazuje, jak na to neměli.

Na složitou dosažitelnost pomoci narazil už náš senátor Chalupský při své první řeči – interpelaci ministra Havlíčka. Přesně to pojmenoval. Vláda se tváří, jak moc pomáhá. Vypouští do éteru informace o stovkách rozdaných miliard, praxe je ale jiná. 21. dubna tvrdila Alena Schillerová, že přímá částka pro ty, kterým byly zavřeny provozy, bude 216 miliard. Sedm měsíců poté bylo vyplaceno 140 miliard. K 23. listopadu to tedy nebyla ani třetina ze slíbené částky, a zákazy zavedené od října tedy nikdo do 216 miliard nezohledňoval. Ze slibovaných 665 miliard na zárukách byly za stejnou dobu vydané záruky na 37,6 miliardy, to je méně než 6 %...

Slibují se velká čísla, vytvářejí se marketingově líbivé programy „COVID ubytování, COVID doprava, COVID I, COVID sport“ atd. Ale všechno je jen velký marketing, kterým se balamutí lidé ve zprávách.

Jaká je realita, se nedozvědí, hospody jsou zavřené a těžko si u piva či limonády může postěžovat holič, majitel fitcentra, hasič nebo zvukař na to, v jaké jsou dnes situaci, úředníkovi, dělníkovi, učiteli nebo důchodci. Lidé si nepovídají, nemají kde. A tak jim vláda skrze TV vytváří virtuální realitu, kde tvrdí, že je všechno v pořádku, ať zůstanou doma, a hlavně každý den poslouchají jejich tiskovku.

No a jaká je tedy realita?

Skutečná realita je taková, že kvůli nepřesnostem ve formulářích, kvůli podání formuláře den před zaplacením odvodů či jiným formálním chybám jsou často slíbené desetitisíce, někdy i statisíce a miliony, neodvratně nedosažitelné.

Na jedné straně jsou tu tedy zoufalí lidé, kteří nevědí, zda budou moci za týden do práce, aby si vydělali na živobytí, a na druhé straně jsou tu lidé, kterým se současná situace na výši platu nijak nepodepsala. Mluvím o státních zaměstnancích, kteří za současnou situaci nemohou, ale to nemohou ani podnikatelé a živnostníci, které se rozhodla vláda hodit přes palubu.

Není možné, aby se ve stavu nouze dostala rozhodnutím vlády do existenční nouze jen jedna část obyvatel. Oni nejsou profesionální pobírači sociálních dávek. Starají se o podnikání, řeší zákazníky, provozovnu a teď taky každý den měnící se pravidla. Do toho spoustu podpůrných, nově vznikajících a zanikajících COVID programů, ke kterým vede cesta přes složité formuláře. Chyba v nich znamená zásadní důsledky pro ně i jejich rodiny, a tak je vyplňují pečlivě hodiny.

A pak jim nějaký sociálně přizpůsobivý občan na internetu řekne, že si měli požádat tam a tam, tohle a tohle, jak je to jednoduché. Pro toho, kdo se mezi dávkami léta nepohybuje, to zaprvé není vůbec jednoduché a zadruhé by na spoustu dávek nedosáhli. Leda že by ukončili zcela podnikání, propustili všechny lidi a zbavili se majetku. To po nich opravdu chceme? Svobodní určitě ne. Proto dlouhodobě navrhujeme jedinou a jednoduchou sociální dávku pro všechny zdravé a dospělé lidi nazvanou „negativní daň“, ale to jsem odbočil…