Co byste jakožto na slovo vzatý odborník, zabývající se celý život přírodou naší vlasti, řekl k tomuto bruselskému nařízení, když už některé invazní druhy tu máme řadu, ba desítky let? Neprobudila se najednou EU?

Mohu říci, že jsem si novou vyhlášku k invazním druhům pročetl velmi zběžně, ale přesto jsem se zaměřil na některé důležité pasáže, které vyhláška obsahuje. Abych pravdu řekl, spíše obsahuje více proklamativních věcí než skutečných problémů, které s invazními druhy souvisejí. Její hodnocení, které má být v roce 2021, zřejmě ukáže, že je stále ještě mnoho nedefinovaných problémů, jak to u takových vyhlášek bývá. Myslím, že měli pánové z Evropské komise ponechat na jednotlivých národních státech, aby tyto problémy řešily samostatně. Problematika invazních druhů je totiž velmi široká a týká se jak rostlin, tak i živočichů, které nám přináší nejen moderní doba. Velmi mnoho invazních druhů se dostalo do Evropy hlavně v 18. a 19. století a pak ve 20. století v období válečných konfliktů, které umožnily rozšíření třeba tzv. amerického brouka. Ano, s mandelinkou bramborovou jsme si užili jako děti hodně legrace. V dospělosti jsem se s ní setkal i na nejvyšší hoře Rumunska, skutečně na jejím vrcholu. Ale pokud jsem si všiml, mezi invazivními druhy není jmenována. Většina cizích, tzv. invazivních druhů, byla do Evropy dovezena jako kožešinová zvířata a chována především na farmách. Tu a tam se stalo, že několika zvířatům se nechtělo státi se kožichem pro dámy z vyšších společností, později pro různé filmové hvězdy a hvězdičičky, a utekla do volné přírody. Pokud ta zvířata pocházela přibližně ze stejných podnebních podmínek, jako jsou naše, tak zde měla šanci se úspěšně množit. A množila se. V poslední době ovšem tažení za práva zvířat a divoké vypouštění chovů do přírody takzvanými ochránci zvířat zapříčinilo, že stavy těchto zvířat utěšeně rostou a docela se v naší, potažmo v evropské přírodě, prima zabydlela. Co s tím? Jejich migrační trasy jsou v souladu s naší přírodou a jen obtížně se jich, tedy těch invazivních zvířat, budeme zbavovat. Buďme k sobě upřímní, z naší přírody vymizely velké šelmy, které jediné by mohly mít vliv na jejich regulaci. A pokud se nějaká větší šelma v naší přírodě objeví, objeví se i ti z lidí, kteří se budou snažit ji ulovit. Pod jakoukoliv záminkou. To je třeba současný případ rysa. Za jak dlouho najdeme postřílené vlky na Kokořínsku, si nedovoluji tipovat. Myslím však, že to bude docela brzo. A mývalové a norkové američtí budou mít volné niky. Myslím si, že násilná řešení neexistují. To je jako kdybychom chtěli regulovat černou zvěř vysazením sibiřských tygrů. Ano, zregulovali by to, ale zase by to byl jeden z nepůvodních druhů. Opravdu tady je těžké řešení. Snad skutečně je nejlepší podporovat naše velké šelmy, to je medvěda, vlka a rysa. A možná i kočku divokou.

A co chovy v zoologických zahradách? Nebo v různých zařízeních, která seznamují veřejnost s různými druhy zvířat? Ta by přece měla podle této vyhlášky skončit s těmito nepůvodními druhy, sterilizovat je a oddělit, aby se již nemnožily…

Je vidět, že ti, kteří vyhlášku formovali, nemají ani ponětí o tom, jak jsou vámi jmenovaná zařízení veřejně prospěšná. Vždyť jedním z jejich poslání je osvěta široké veřejnosti. Jak by potom právě obyvatelé toho či onoho státu, regionu či města poznali daný invazivní druh, když bychom jejich chov v takových zařízeních zakázali? Považuji toto ustanovení vyhlášky za čirý nesmysl. Naproti tomu se vyhláška netýká geneticky modifikovaných druhů, a to je podle mne daleko horší problém!
Jinak i já jsem proti velkochovům na kůže, ale to by asi jejich producenti a jejich zákazníci z vyšší společnosti prskali, kdyby neměli své kožichy. Vždyť zákaz prodeje, který byl kdysi dávno uzákoněn v mnoha zemích Evropy, je čile a beztrestně porušován. Byl jsem nedávno v některých západních a jižních státech – ve Francii a Itálii – a viděl ty kožichy za výklady největších módních domů Evropy. Co na to Evropská komise? To jsem se ve vyhlášce nedočetl.

Jak se ale bránit příchodu invazivních druhů?  A co s těmi, které tady již jsou? Unie, zdá se, by je nejraději vyhladila co nejdříve, ale je to vůbec realizovatelné?

Těžko! Postavit ploty – nesmysl, postavit tam myslivce se vzduchovkami, když jim ty kulovnice EU chce odebrat – taky nesmysl. Naplácat na stromky odstrašující médium, když to za pár dní přestane působit – taky nesmysl. Pokud vím, prvního mývala u nás jsem viděl v Radotíně v roce 1972. To ještě Radotín nepatřil pod Prahu. Ale ujišťuji vás, že i dnes ta zvířata v Praze jsou. Nedávno jsem potkal právě mývala v ulici, kde má sídlo parlament. My ta zvířata tady máme. A jejich příchod asi podobnými nápady neovlivníme. Bude mi jen líto myslivců, kteří se budou pachtit po přírodě za invazivními druhy místo toho, aby se starali o zvěř podle našeho mysliveckého zákona.

Mám jeden příklad – je skutečně veverka šedá takovým problémem pro naši přírodu?

Vím, že veverka šedá – někdo jí říká americká – je velkým problémem na britských ostrovech. Vytlačuje tam z přírody evropskou rezavou veverku obecnou. Byla na ostrovy kdysi dovezena jako kožešinové zvíře a již výše popsaným způsobem se dostala do volné přírody. Zatím v kontinentální Evropě je její výskyt skutečně minimální a je zejména v zemích při Lamanšském průlivu tvrdě likvidována. Veverky průliv nepřeplavou. Takže bychom neměli mít příliš obavu z tohoto druhu. Pokud ovšem některý jejich milovník je tady nevysadí úmyslně. Bude-li ovšem dobrá osvěta, kterou vyhláška Evropské komise popírá – viz chovy v zoo a dalších podobných zařízeních – nemáme se čeho bát. Nebude-li, dopadneme jako v Anglii.

Jaká byste měl na závěr našeho příjemného odpoledního posezení doporučení v tomto směru pro naše představitele či chcete-li politiky? Máme vymýšlet ještě „echtovější“ vyhlášku, abychom byli papežštější než papež, držet se litery vyhlášky zuby nehty, nebo si jít vlastní cestou?

Vyhláška je jedna věc, druhá věc je, co s ní. Myslím si, že naši politici mají spoustu různých a dobře placených poradců, aby si s tím dobře poradili. Ale směl-li bych něco doporučit já, tak aby vzali rozum do hrsti. Poznal jsem pana ministra Brabce jako velmi rozumného člověka, když jsem se s ním setkal na otevření Domu přírody v Dolánkách u Turnova, a myslím si, že se skutečně nad tou vyhláškou ještě zamyslí a doporučení, která budou pro zoologické zahrady a další podobná zařízení včetně drobných chovatelů, budou taková, že neomezí potřebnou osvětu. Na vycpanině se chování zvířete totiž jen těžko pozoruje, že? Spíše než omezování by měla být široká kampaň za poznáním než další klece pro zvířata z chovů, kde by měla postupně umírat.
A  úplně na závěr: Jsou jiné invazivní druhy, které zaplavují Evropu, a s nimi by se mělo bojovat spíše než s mývaly a veverkami šedými.