Jak je to s Rudou armádou, maršálem Koněvem a Pražským povstáním? V knize „Celé to hnízdo musí hořet“ zmiňujete, že role Rudé armády při povstání byla spíše symbolická.

Z historického hlediska nemůže být pochyb o tom, že vojáci Rudé armády sehráli v Praze 9. května roku 1945 jen zajišťovací roli. Nutno zmínit, že Rusové zpočátku s Prahou jako takovou nepočítali. Změnu přinesly až dynamické a nové dohody ohledně vytyčení demarkační linie. Rovněž je potřeba si uvědomit, že maršál Koněv hnal své tanky až od Berlína ze Stalinova příkazu. Důvodem byly vrcholné, a vcelku pochopitelné imperiální pohnutky ze strany Sovětů. Zcela evidentním faktem totiž je, že Pražské povstání dosáhlo svého úspěchu (i když nikoliv původního cíle) již v půl druhé odpoledne o den předtím. Jak si tedy můžeme přečíst v prvních a tehdy ještě několik hodin necenzurovaných některých pražských listech: Rudá armáda vstoupila do již osvobozené Prahy     

Předpokládám, že se dnes již jedná mezi českými historiky o většinový názor…

Mám dojem, že ano. Spolu s tím, jak vymírají zavilí „taky pamětníci“, tak se premisa osvobození Prahy Rudou armádou v květnu 1945 stává již jen menšinovým názorem. Jsem velmi rád, že přinejmenším novější generace, pokud je tyto otázky zajímají, přicházejí díky šťastnému nadbytku relevantních informací konečně k rozumu.

Jakto, že se po úspěchu povstání role českých rebelů, kterou měli na osvobození, upozadila?

Tak představovalo to čistě účelovou a instrumentální záležitost: Gottwald a jeho komunisté si jednoduše nemohli dovolit, aby jim a československé vládě, kterou instalovali v Košicích, vyvstal v roce 1945 v podání pražských povstalců jakýsi třetí silový element. Právě tím by mohl být blok pražských povstalců, u kterých se v rámci jejich ideového zakotvení jednalo bez nadsázky o směsku politických názorů. Komunisté se již tehdy chystali na své neodvratné střetnutí s Benešem, jeho exilovou vládou a československou pravicí. Šíření informace o tom, že Prahu ve skutečnosti osvobodili čeští povstalci  si tedy nemohli dovolit. I co se týče ztrát na životech tak poměr mezi českými povstalci a vojáky Rudé armády při bojích o Prahu je nesouměřitelný. Zmínil bych navíc i to, že podíl na těch několika stovkách padlých ruských vojáků v Praze, měla i samotná Rudá armáda. Oni prostě častokrát stříleli i do vlastních řad, protože byli prostě naprosto ožralí. Podnětná je i historka z pražského ruského gymnázia, kde rudoarmějci doslova vypili v lihu naložené exponáty uložené v kabinetu biologie.      

Zachránil Prahu spolu s povstalci i generál Vlasov? V publikaci Celé to hnízo musí hořet zmiňujete četné popravy jeho vojáků ze strany Rudé armády v Praze i okolí…

Výraz „zachránil“ je pro generála Vlasova příliš silný. Na druhé straně je ale evidentní, že ovládnutí podstatné části města Vlasovovými jednotkami ROA ve dnech 5. a 6. května Němce rozhodně nepotěšilo. Dle mého soudu akce Vlasovců napomohly minimálně k tomu, že Pražské povstání nebylo 7. května zcela potlačeno. Němcům to celé značně zkomplikovalo situaci tím, že byly plánovité odsuvné pohyby německé strany zcela zásadním způsobem narušeny. Řekl bych, že tak lze označit i celé povstání za nechtěnou a z německého pohledu i zbytečnou, leč nebezpečnou komplikaci. Protože, o co šlo Němcům ve skutečnosti? Německému velení šlo o volný průjezd ustupujících vojáků Prahou. Z druhé strany zase ale paradoxně platí, že nebýt Vlasovových vojáků, poslední Němci by byli spořádaně opustili Prahu nejpozději 8. května a hodně by mohlo být jinak. Taková už je ale historie celá.