Náš rozhovor asi nemohu začít logicky jinak, než dotazem na váš komentář k aktuálním vývoji na ukrajinském bojišti. 

 

Rusko vytrvale postupuje v mnoha směrech. Asi nejvýraznější je postup ruské armády v charkovské oblasti směrem na Kupjansk, odkud byli během uplynulého měsíce evakuováni civilisté. Probíhá tam pokus o průlom směrem na Slovjansk. Bachmut zcela opustí ukrajinská armáda nejpozději do dvou týdnů a také u Avdijevky se její situace neustále zhoršuje.

 

Takže se domníváte, že Bachmut brzy padne?

 

Ano. A vidím také přípravy ruské armády na další postup. Je velmi zajímavé, že do Bachmutu byli vysláni výsadkové jednotky ruské armády, aby pomohli jednotkám Wagner. To je jednoznačné znamení. Parašutisté jsou špičkoví ruští vojáci, známí schopností nejen se bránit, ale především útočit, a já to vidím jako přípravu na urychlení a posílení útoků, které mají dokončit vojenské operace v Bachmutu a zahájit postup do dalších oblastí.

 

A co ukrajinský protiútok?

 

Je dost smutné, že se o tom bavíme. Protiútok je účinnější, když je překvapivý. Zde máme co do činění s útokem, který vypadá spíše jako diplomatická karta než skutečný útok. Ukrajinci jsou poraženi a jejich vojáci jsou vyčerpaní. Pokud budou mít štěstí, pošlou 60 000 vojáků proti více než 300 000 vojáků ruských, Wagnerovce v to nepočítaje. Bez momentu překvapení nemůžou mít zásadní úspěch. Také počet tanků a zbraňových systémů je ve prospěch Ruska, stejně jako zásoby munice, které jsou na ukrajinské straně příliš nízké a navíc velmi různorodé.

 

Blížíme se ke konci války? Vidíte u některé ze stran bojujících v této válce známky ochoty ke kompromisu?

 

Abychom mohli správně odpovědět, musíme rozumět tomu, že se konfliktu účastní tři strany: země NATO, Rusko a Ukrajina. Na každé zúčastněné straně máme navíc tři subjekty: vedení státu, armádu a občany. Mluvme o hlavním hráči, zemích NATO. Vedoucí představitelé zemí NATO v čele s USA, které jsou rozhodujícím prvkem Aliance, nejsou spokojeni a přejí si, aby konflikt pokračoval. Výrobci zbraní a ropní baroni nemají důvod přestat vydělávat miliardy. Nepodařilo se ani rozbít Rusko sankcemi, ani zničit postavení a popularitu prezidenta Putina, ani oslabit pozice Ruska na mapě světa. Vypadá to, že Rusko ztratilo své pozice na Západě, ale v Africe a Asii podpora Ruska a prezidenta Putina stoupá, protože se úspěšně postavil nenáviděným USA, a to i vojensky. 

 

Ani vojenské velení NATO není spokojeno s výsledky. Nepodařilo se jim porazit Rusko na bojišti. Aliance v čele s USA tak dosáhla vlastně jediného cíle. Přimět většinu obyvatel Západu nenávidět Rusko. Ještě nikdy v historii nebyla média tak masivně a úspěšně využita ke změně stávající reality v novou. Považuji to za velmi znepokojivé. Před válkou nebylo snadné být Ukrajincem. Ukrajinci nebyli bráni jako rovní obyvatelům západních zemí, nebyli oblíbení ani milovaní. Existovaly informace o spojení ukrajinské mafie s obchodem se ženami, drogami, korupcí a krádežemi. Mnozí také vzpomínali na ukrajinskou podporu nacistického Německa. Na Ukrajině volně a veřejně působí neonacisté a ve většině měst stojí sochy příznivců nacismu. Kdo by ještě před dvěma lety věřil, že se ukrajinská vlajka stane mediálně propagovaným symbolem hrdinství, lásky a jednoty! Amerika chce, Amerika dostane. Dnes je ukrajinská vlajka nejpoužívanější vlajkou země. Zatímco Rusové se za svůj původ mají stydět, Ukrajinci se těší nejvyšší popularitě, jakou si ani nedokázali představit. Cestou probouzení vzpomínek na komunistickou éru a totalitního mediálního vymývání mozků dosáhly USA zákazu vstupu hudebníků, sportovců a vědců na oficiální světová pódia.

A co na to občané EU a USA? Jestliže na začátku války byla téměř jednomyslná podpora války a Ukrajiny, dnes se situace stále rychleji mění. Většina lidí byla ovlivněna médii, uvěřila, že Rusové jsou ti zlí a že Rusko brzy prohraje. Ale pod tlakem reality lidé pomalu mění názor. A měli by v tom pokračovat.

 

Co tedy bude s Ruskem? Lavrov prezentoval ruské podmínky pro ukončení války?