Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový? Na jeho začátku vrcholila ukrajinská krize, řešilo se Řecko a jeho udržení v eurozóně, pak nastal příliv uprchlíků…

Myslím, že se to říká na konci každého roku. Pro rok 2015 je zlomové to, že výrazně poklesla důvěra lidí v Evropskou unii, protože selhává při řešení uprchlické krize. Jinak bych tento rok příliš dramaticky neviděl. V české politice také nevidím – v polovině volebního období občané žádný výrazný zájem o politiku nemají, protože se mají relativně dobře. S rokem 2013 se to nedá srovnávat, byť to tak z novinových titulků nevypadá. Ale noviny jsou dramatické permanentně. Po malých krůčcích se vracíme do socialismu, ale ani to není žádná výrazná změna. 

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Co to pro Evropu znamená? 

Uprchlická krize velmi dramaticky obnažila určité věci, které se v evropské politice děly dlouhou dobu. Situace najednou donutila politiky odkrýt karty a ukazuje se částečná nejednotnost Evropy jako takové. Krize ukazuje, kam až vrcholní politici jsou ochotni zajít a také na pravou podstatu vztahu občana a státu. Nejvíce se ukázalo, na které straně barikády jsou lidé, kteří si myslí, že stát je pro své vlastní občany, a na které jsou ti, kdo si myslí, že státy mají být obecnými „pachateli dobra“. 

Jak vnímáte postup české vlády k imigraci? 

Byť jsem opoziční politik a měl bych dštít na vládu oheň a síru, neudělám to. Myslím si totiž, že česká vláda má k imigraci zdrženlivý postoj. I tak ale lavírujeme, odmítli jsme kvóty, ale ony stejně přijdou. Vláda nevyužila všech opravných možností. Ministr Chovanec nebo premiér zřejmě nevěděli, že při hlasování mohou odvolat a mít tak větší šanci vyhrát. Mrzí mě, že to vláda nedokázala; na druhou stranu by ale zřejmě stejně byla přehlasována. 

Ve společnosti se mluví o stupňující se polarizaci, vymezují se nesmiřitelné skupiny příznivců a odpůrců imigrace. Co si myslíte o příčinách tohoto stavu?

To se děje se už delší dobu a bude se nám to dít pořád. Jde o boj dvou skupin lidí, kteří řeší, k čemu má být stát. Většina intuitivně chápe, že stát máme proto, aby nás chránil; a menšina zastává ten postoj „páchání obecného dobra“. To je velmi starý spor, střetává se zde přirozená věc, kterou nám od školy říkají, totiž že stát nás má chránit, ale pak v krizových situacích zjišťujeme, že to neplatí. Na tom se pak také přiživují nenávistní lidé, kteří šíří nenávist nejen k uprchlíkům, ale i k dalším lidem a to pak společnost polarizuje. Nebyla by tolik polarizovaná, kdyby se lidé nesnažili zneužívat stát a jeho prostředky k šíření svých cílů. 

Výrazně se k islámu a uprchlíkům vymezuje prezident Zeman, není přitom vždy zajedno s vládou… 

Pan prezident Zeman se postavil do pozice tribuna lidu tak, jak působili ve starém Římě, kde měl lid svého tribuna, který mohl vetovat návrhy senátorů. Zeman je napodobuje v postoji proti imigrantům a islámu, v tom mu situace nahrála. 

Na zmíněné polarizaci participují nové politické subjekty a strany. Mají šanci díky obecným obavám lidí uspět? 

Zatím tomu nic nenasvědčuje. Evropa je pod tlakem a přicházejí do ní různí lidé. Někteří budou tvořit spící buňky Islámského státu, jiní si myslí, že je Evropa bude živit, aniž by museli pracovat, a další utíkají před skutečným rizikem ohrožení života. Bezpečnostní riziko tím vzrostlo a pro každý stát platí, že když je bezpečnostní krize, posiluje to současnou vládní garnituru, protože ta může slíbit opatření tvrdé ruky. Současná vládní koalice to slibuje a poptávka běžných lidí je naplněna. Když v historii nastaly bezpečnostní krize, vždy se u moci udržely stávající vlády. Byť se panu Konvičkovi může zdát, že je zde obrovská nespokojenost občanů s vládou a že lidé žijí ve strachu z islámské invaze, je to omyl. Spousta lidí jednak v takovém strachu nežije, jednak nemá pocit, že vláda dělá vše tak špatně. 

Jak vidíte aktuální možnosti vaší strany?

Šance naší strany jsou různé podle regionů, v tom zlínském máme 4,5 %. Domnívám se, že cesta Svobodných je přes principiální politiku – a to nyní potřebujeme ukázat v menších celcích. Proto budou nadcházející krajské volby velmi důležité. Pak totiž dostanou příležitost naši lidé vyrůst v zastupitelských funkcích. Dokud nebudeme mít dost širokou základnu v regionech, bude těžké v parlamentních volbách uspět. Neoligarchizovaná strana našeho typu musí mít širokou lidovou podporu a ta musí vycházet z regionů. 

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav? 

Řecko si zvolilo socialistickou vládu a svůj problém zásadně neřeší. Problém je i v daňovém zatížení – zatímco například v Británii podnikatel odvádí 17 %, v Řecku je to 43 % úhrnné daně. Už to ukazuje, kde může ekonomika růst. V Řecku to nebude. Řekové odmítli drastickou cestu opuštění eura, budou dál žít v nadhodnoceném světě, a tím se jejich situace nezlepší. Řecko se vrátí do krize, ale Evropská unie kvůli tomu nepadne, Řecko je tak malé, že je EU při životě udrží daněmi ze zbytku států. Budou trvale v pozici dlužníka. 

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? 

Lze vidět, že skepse k určité centrální evropské politice roste a hnutí, která dříve byla pod povrchem, nabývají na síle. Tak jako Evropská unie nevznikala ze dne na den, nebude ze dne na den ani stržena. Vnitřní problémy Unie neřeší; a pokus o jakýsi přátelský eurounijní socialismus – nese to s sebou problémy, které se neřeší. Unijním trendem je mít jednotný stát a s tím spojené potíže. Je to vidět na tlaku na vznik jednotné evropské armády, který potichu byrokrati schvalují, když zkoušejí prosadit jednotnou ostrahu hranic. 

Udrží se v této situaci schengenský prostor, nebo bude omezován? 

On už částečně omezen je, ale pokud přežil současný milion uprchlíků, nic zásadního se formálně nezmění. A pokud Schengen padne a bude vyloučen východ Evropy, bude se to dít rychle a bez velké veřejné diskuse. 

Čas od času padne termín „válka“, ať už světová, nebo lokální. Přiblíží se podle vás větší globální konflikt vzhledem k neřešeným problémům v konfliktních oblastech? 

V tomto směru se svět mění. Před pár lety bylo konfliktů méně, ale perioda, kdy se zdálo, že svět může směřovat ke globální harmonii, mizí. Už zde není jediným hegemonem Amerika, vytvořily se nové bloky a ty si parcelují svá území. Při tom bude docházet ke střetům na hranicích těchto sfér; šance, že přerostou v globální konflikt ale není zase příliš velká. Pro vládní garnitury je otevřená válka strašně nevýhodná a do otevřeného konfliktu nikdo nebude chtít vstupovat. To ale neznamená, že je to vyloučeno.