Co bylo nutné na Luníku IX hlavně změnit?

Když jsem se tady v roce 2014 stal starostou, tak jsem se velmi snažil změnit pohled na naše sídliště. Stále bourám předsudky. Za tu dobu, co jsem v úřadu, jdou ven hlavně pozitivní informace. Před tím to bylo přesně naopak a podle nich si lidé dělali názor.

Začal jsem řešit věci, které se zdály být neřešitelnými. Jako kupy odpadků za bytovými domy. Vždy se to uklidilo a po určité době tam byly zas. Za mě jsme udělali úklid a našli řešení, jak ta místa udržovat v relativní čistotě. Hromady bordelu jsou minulostí. Slušní místní obyvatelé mají radost, ale i většina Košičanů je spokojená, že v médiích už nemohou ukazovat nové záběry zaneřáděného Luníku IX.

Nicméně stále zde jsou věci, na které lze poukazovat. Je to logické, když se sídliště celých třicet let zanedbávalo. Byla to chyba místní samosprávy, ale i vedení města, které často nemělo chuť Luník IX řešit. Pod mým vedením jsme důvěru vedení Košic získali a jde vše snadněji.

V Singapuru za odhození obalu od čokolády nebo nedopalku zaplatí provinilec mastnou pokutu. Jak se vám podařilo docílit toho, že kupy nepořádku za domy zmizely?

Pokuty by v naší komunitě byly k ničemu. Hodně lidí zde žije ze sociálních dávek. Nemá smysl jim dávat takové pokuty. Dlouho tady nefungovaly základní funkce městské části. Třeba z veřejného osvětlení zde sedm let nesvítila ani jedna lampa. Kriminalita se zvyšovala. Prioritou ale bylo oddlužit městskou část Luník IX, protože jsem ji přebral velmi zadluženou. Předchozí starosta totiž udělal spoustu dluhů, které se vyrovnaly ročnímu rozpočtu Luníku IX. Bylo to zoufalství.

Někdy bylo za domy toho nepořádku až po první poschodí, prostě strašné. Tuny a tuny. Jelikož mají odvoz odpadu v kompetenci Košice, ne městská část, tak jsem se dohodl s primátorem, kterým sem pak jezdil docela často. Důležité bylo odvézt nepořádek, ale i zabránit tomu, aby se tam za pár měsíců zase nenahromadil. Nešlo jen o nepořádek, ale i o zmíněnou kriminalitu a vandalismus. Aby se lidé začali cítit bezpečněji a nedocházelo k neustálému ničení veřejného majteku.

Tak mě zde napadlo vybudovat kamerový systém. Postupně jsme osvětlovali sídliště a rozmisťovali kamery. Do dnešní doby zde máme dvaapadesát kamer. Nicméně veřejná prostranství snímá zhruba polovina a další jsou v bytových domech, protože i tam jsme potřebovali řešit udržování lepších podmínek k životu. V každém bytovém domě máme tedy v každém poschodí kameru. Někteří totiž vyhazovali odpadky z oken, jiní na chodby.

Takže pod dohledem kamer problémů ubylo?

Přesně tak. V jednom bytovém domě mohla bydlet i většina slušných lidí, kteří vyhazovali odpadky do kontejnerů, ale stačilo pár rodin, které ho házely přímo z balkonu, a bylo. Prostě se jim večer nechtělo chodit dolu a nahoru po schodech, protože výtah není. Nicméně jim stále říkám, že kolikrát jdou za den ven, tolikrát mohou vzít odpad do kontejneru. Problém však vytvářelo pár problematických rodin, které se nikdy nepřiznaly.

Když si ti méně slušní mysleli, že to nelze dokázat, tak to pořád zkoušeli. Předvolali jsme je za přítomnosti městské policie a v rámci zákona jsme je začali řešit. Záznamy jsme měli. Na nich bylo zřejmé, jak z balkonu mrsknou igelitkou ven,. Uměli jsme dokázat i číslo bytu. V našich bytech, které vlastní a spravuje městská část, napoprvé dostali upozornění, podruhé jsem jim pohrozili neprodloužením nájemní smlouvy. V sociálních bytech se každého půl roku prodlužuje nájemní smlouva. Na ní se váží výhody příspěvku na bydlení a podobně. O to všechno by přišli, takže si dokáží uvědomit, že je to horší než nějaká pokuta. Proto jsme do nájemní smlouvy zakotvili odstavec o porušování domovního pořádku. Takže, přestože platí nájemné, tak jim i na základě znečišťování okolí nemusíme prodloužit smlouvu. Zalekli se.

A jakmile vidí, že jim to umíte dokázat, tak přichází i pocit hanby před autoritou starosty a sousedy. Kamerový systém dnes tedy už mnohem více funguje preventivně. Velmi se nám tedy osvědčuje.

Lidé, kteří ztratí možnost bydlet v sociálním bytě, vytvářejí za sídlištěm nelegální osadu Mašličkovo. Problematičtí obyvatelé se tedy posunuli jen o kousek, ale problém zůstal...

Dříve to tak bylo, ale dnes už se to nestává. Všichni už za byt a energii platí. Nastavil se kreditní systém na energii a vodu a funguje. Ve sto šedesáti bytech, které spravujeme my, tedy městská část, už máme tento systém. S těmito byty jsem ukázali, že umíme vytvořit podmínky, aby se tu žilo, jak se má.

V bytech, které vlastní město a spravuje bytový podnik, to tak není a tam jsou stále problémy. Proto je potřebujeme dostat do správy. Přesto už zde nenajdete nikoho, kdo by se nakonec dostal přímo na ulici.

Osada Mašličkovo vznikla tak, že v minulosti ti lidé bydleli v bytovkách, neplatili a tudíž neměli platné nájemní smlouvy, ale některé bytové domy byly zbourány a lidé v nich nedostali náhradní bydlení. Někteří měli zázemí v zahraničí, třeba v Belgii nebo Velké Británii, tak odcestovali a mají se dobře. Chodí do zaměstnání, jejich děti studují a nechtějí se vrátit. Nicméně byly rodiny, které neměly, kam jít a zůstaly na ulici, takže si na území městské části Luník IX vyhlédly místo a na něm postavily provizorní příbytky. Tak postupně vznikla osada Mašličkovo. Je pojmenovaná podle první rodiny Mašlárovců, kteří tam odešli.

Nicméně nebyly ty bytovky zbourány, protože byly v dezolátním stavu?

Nebylo to úplně kvůli tomu, ale je třeba přiznat, že ty bytovky byly vybydlené. Jejich správce ani vlastník se o ně nestarali a samozřejmě, že se o jejich zkázu přičinili i ti, co v nich bydleli. Nicméně, když se o bytovku čtyřicet let nestaráte, tak stejně vypadá příšerně a po určitých letech je třeba vyměnit třeba rozvody. Vše má svou životnost.