„Milí čtenáři PL, nebudu psát ani o covidu, ani o Vánocích. Myslím, že toho o obém slyšíte dost z rozhlasu i z TV. Nevím, zdali vás nenapadá to samé, co mě? Sice, že by nebylo na škodu řídit se úslovím, že méně by bylo více. Nemyslím, že by každý zpěvák musel mít nutně také písničku o vánocích. Rádio nás těmito písněmi na stejné téma, krásné noci a rozzářených dětských oček, krmí od rána do večera, až už to začíná být zprofanované a nudné a skoro protivné. Důkazem toho je, jak si hezkou písničku Janka Ledeckého upravili malí uličníci a verš, že „sliby se maj plnit o Vánocích“ si parafrázovali na „slipy se maj měnit o Vánocích“. Zkrátka jsem názoru, že všeho moc škodí a s informacemi o covidu je to nemlich to samé,“ otevírá dnešní sváteční Nedělní ráno Ivan Vyskočil.

„Snad se to nehodí v tento čas, ale chci psát o něčem, co by nám plíživě mohlo i tyto časy v budoucnu kazit.“

Kam se to ztratilo? Děti se neptaly, kde že se vyrábí mléko…

„Náhoda tomu chtěla, že jsem se před drahným časem setkal, dnes už s kamarádem, Janem Velebou,“ dostává se k tématu, které chce pro tentokrát rozebrat Ivan Vyskočil a pokračuje. „Jan Veleba je bývalým předsedou Agrární komory a bytostným zemědělcem. Já kluk ze Žižkova a kluk městských ulic. Ale přece jen jsme, v dětství, v té době nebyli až tolik odtrženi od venkova. Rozhodně se nám nestalo, jako dnešním učitelkám, aby se jich dítě zeptalo „kde že se vyrábí to mléko“? Krávy, koně, panáky ze snopů, jsme viděli každé prázdniny, když jsme měli to štěstí a dostali se z města. Také první traktory, které pomalu ubíraly práci koním, a dokonce pamatuji, jak mě fascinovaly „pásáky“, neboli pásové traktory. Ale také pamatuji louky plné květin, kopretin, zvonečků a všeho, co jsem neuměl pojmenovat, které bzučely hojností hmyzu a voněly nenapodobitelnou vůní. A vůně, ano vůně chlévské mrvy nám připadala přirozená a do celé škály správně zapadající. Kam se to ztratilo?“ ptá se Ivan Vyskočil.