Premiér Andrej Babiš českým europoslancům vyčetl, že všichni netáhli za jeden provaz a nehlasovali proti směrnici o dvojí kvalitě potravin, která podle něj nic neřeší. Vyjmenoval ty, kteří byli proti, tedy hlasovali „v zájmu českých spotřebitelů“ a ty, kteří byli pro. Vás s panem europoslancem Ježkem označil za „zrádce za ANO“. Mimochodem, není to poprvé, co o vás takto Andrej Babiš hovoří. Co vy na to?

Nechal bych, že to není poprvé… On má svůj způsob oslovování voličů a manipulace s fakty. Nechám to být. Kdybych tomu měl čelit, musím říci, že pokud tady někdo něco zradil… Ale to je diskuse, do které já nepůjdu. On cítí potřebu předvolební kampaně, já se spíš zaměřuji na reálnou politiku a konkrétní výsledky.  

Pojďme si raději říct, že legislativní proces je dlouhodobou záležitostí a každá právní norma tohoto typu musí být schválena jak v Evropském parlamentu, tak v Radě Evropské unie. Obě instituce musí normu schválit. Může se stát, že ji schválí v odlišné podobě a pak probíhá tzv. trialog, dohadovací řízení. Když to shrnu, komisařka za ANO Jourová navrhla právní normu, která se projednávala v Radě a v Parlamentu. V Radě byla schválena verze měkčí než v Evropském parlamentu. Kdo zastupuje Českou republiku v Radě? Příslušný ministr a, je-li třeba, pak premiér. Česká republika z mého pohledu příliš brzy boj vzdala. Chápu, že většinový názor byl jiný, ale dokázal bych si představit, že se o to rveme minimálně tak jako teď v mediální předvolební kampani. Z mých informací je zřejmé, že ministryně, která jednala na úrovni Rady, vycházela z postupu dojednaného ve vládě. Premiér mohl kdykoli říci: Tohle nepřijímám, jednejte dále; a navíc ihned se spojím s předsedou Komise a s dalšími premiéry a prezidenty. To on neudělal. Proto říkám, že vše relativně brzy vzdal.
Současně probíhal proces v Evropském parlamentu, kde se projednávalo jiné znění a pak nastupovalo dohadovací řízení.

Každopádně Evropský parlament schválil nakonec směrnici, která neobsahuje legislativu tak přísnou, jak Češi doufali. Proč jste tedy pro ni hlasoval?

Ano, musím konstatovat, že to, co se nakonec dohodlo v rámci dohadovacího řízení, mé očekávání nesplňovalo. Nebyl jsem zpravodajem ani stínovým zpravodajem, myslím, že se dalo jednat efektivněji a úspěšněji, ale prostě byl nějaký výsledný dokument. Prakticky všichni čeští europoslanci s tím měli problém. Podpořili jsme pozměňovací návrhy. Jenže, aby mohly být schváleny, muselo by předcházet rozhodnutí, že o nich vůbec můžeme hlasovat. A v tom jsme prohráli. Pak už se hlasuje jen o výsledném dokumentu. Ano, nebo ne.

Byla jasná volba. Hlasovat proti znamenalo, že nemáte vůbec žádnou právní normu, žádnou ochranu zájmů nejen českých spotřebitelů. Pro mě byla volba jednoznačná: alespoň schválit zlepšení stavu a okamžitě v příštím parlamentu prosazovat, aby norma byla striktnější.

Mimochodem… Nejen, že to zabalili v Radě, ale premiér vůbec téma neotevřel, vůbec o té věci nejednal s premiéry a prezidenty. To je doslova selhání. Dokonce pak vláda doporučila europoslancům, aby hlasovali pro. S kolegou Ježkem jsme dokument ofotili a tweetli. Já jsem hlasoval pro bez ohledu na to, co vláda doporučila, protože tato podoba směrnice byla lepší než nic. Ale vláda doporučila písemným dokumentem, abychom schválili, pak o sto osmdesát stupňů otočí! Premiér se ve věci na evropské úrovni neangažoval, spokojil se s tím, co ministryně vyjednala, a osočí europoslance. Je to kombinace pokrytectví a lží. Mohu mít mnoho politických výhrad k bývalému premiérovi Sobotkovi, ale v této věci by si záležitost osvojil, netěžil by z ní v rámci kampaně, a byť nebyl jazykově vybaven, vyjednával by.

Pan premiér, který v tomto neudělal nic, kalkuluje s volbami, neskutečným způsobem v rámci kampaně otáčí a ještě si dovoluje nařknout europoslance, což mi přijde téměř záležitost na určitou diagnózu.   

Každopádně narážíte na činnost bývalé ministryně Marty Novákové…

Ano, byla zodpovědnou ministryní. Jednala na základě mandátu vlády. Ale jestliže mám pocit, že se něco v Radě nedaří na úrovni ministra, tak jako zodpovědný premiér musím téma uchopit. Alespoň se o to pokusím. Pan premiér se o to vůbec nepokusil.

Europoslankyně Olga Sehnalová z ČSSD toto téma sleduje dlouhodobě, té se jistě nedá vytknout, že by se mu nevěnovala. Dlouhodobě prosazuje úplný zákaz rozdílného složení zboží ve stejných obalech. A také tvrdí, že je schválená směrnice v podstatě k ničemu a hlasovala proti. Přijatý zákon podle ní navíc obsahuje řadu právních kliček, „přímo šitých na míru velkým výrobcům, kteří z dvojí kvality mají velký byznys. Takže dovoleno je prakticky cokoliv“. Takže není lepší raději nemít normu žádnou než materiál, který v lepším případě nic neřeší?

Já si paní kolegyně Sehnalové v této věci vážím, byla v příslušném výboru, podílela se na návrhu jako jedna ze zpravodajek a opravdu se tomu velmi věnovala. Nemohu s ní ale souhlasit, že norma nic neřeší. Samozřejmě to není výsledek, který bychom si přáli, ale ztěžuje prostor těm, kdo se chovají nekalým způsobem. Existuje navíc revizní klausule a po dvou letech se lze k tomu vrátit a případně právní normu zlepšit. Ano, mohlo by to být rozhodně lepší. Mně se podařilo několik pozměňovacích návrhů prosadit. Za všechny bych zmínil návrh, který se týká označení výrobků. Prosadil jsem tzv. pozitivní logo, které, kdyby si výrobci osvojili, tak by každý spotřebitel věděl, že má výrobek stejné složení jako jinde v Evropě. I na tom dokumentuji, že mělo smysl prosadit alespoň toto znění. A je to návod pro Komisi. Komise dnes už ví, že jde o nesmírně citlivé téma, a když uvidí, že se někdo chová nekalým způsobem, došlápne si na ně, i když legislativa nemusí být dokonalá.

Ano, je prostor pro zneužívání, a proto říkám, že v Radě se to prostě nepovedlo. Ministři neodvedli odpovídající práci – včetně těch, kteří si z toho teď dělají klíčové téma. A znovu opakuji: Když někdo něco udělá špatně, nebo vůbec, ale doporučí europoslancům, že je to dobrý, a pak za pár dní řekne, že je to špatně, že europoslanci jsou zrádci, tak je to buď velmi nefér politika a politikaření, nebo záležitost, kterou je potřeba diagnostikovat.