Jsme na konci roku 2023 a tak pojďme trochu hodnotit. Jaký ten rok podle Vás byl pro Českou republiku?

Žijeme v začarovaném kruhu. Odcházející rok na tom nic nezměnil. Spíše naopak. Na začátku je do krajnosti vybičovaná atmosféra netolerance k jiným názorům, ostrakizace, zesměšňování, dehonestace, vytlačování z veřejného prostoru a posléze i kriminalizace kdekoho, kdo si myslí něco jiného, ba nedejbože to nahlas říká, než je jeden jediný hlavním politickým a mediálním proudem fedrovaný názor na cokoli, na Ukrajinu, na Trumpa, na EU, na Green Deal, na LGBT+BFLMPSVZ, na Putina, možno libovolně rozšiřovat.

Přidejme k tomu ještě nechutnou válečnickou rétoriku, korunovanou nadávkami typu chcimír, či zamořování veřejného prostoru dalšími a dalšími progresivistickými ptákovinami a zvrácenostmi, a tragickým vyústěním je, že se téměř zákonitě objeví blázen se zbraní v ruce. A jak na to reagují majitelé jediného zaručeně správného názoru na cokoli? Namísto, aby zařadil zpátečku a upustili z přetopeného kotle společenské nenávisti a netolerance, ještě pod kotel přikládají a vymýšlejí, jak ještě víc utáhnout šrouby. A tak pořád dokola. Jak tohle může skončit?

Jak se vám líbil vánoční projev premiéra Fialy?

Nedíval jsem se. A nemám ani potřebu podívat se na to zpětně. Abych pravdu řekl, prezident Zeman tenkrát před více než deseti lety v tom nadělal pěknou paseku, když z novoročního projevu přešaltroval na vánoční poselství. Uvolněný prostor okamžitě využili další politici, vesměs takoví, kteří sice nemají co říct, ale o to víc mluví. Nový prezident se teď sice vrací k novoroční tradici, ale ti, co nemají co říct, se jen přesunuli jinam. Fiala je toho ukázkovým příkladem. A ruku na srdce, proč si Vánoce kazit ausgerechnet nutellovým signalistou.

Celkově, kdo z vládních politiků si zaslouží za činnost v letošním roce pochvalu a kdo přesně naopak? A nevynechme z tohoto „hodnocení“ ani pana prezidenta…

Jaké asi tak může být hodnocení politiků, výsledkem jejichž práce je, že Česká republika je na tom prakticky ve všech měřitelných ukazatelích hůře, než tomu bylo před jejich nástupem, respektive v porovnání s okolními zeměmi, a kteří navíc praktikují politiku, která nás v mnoha ohledech vrací zpátky do totality? Fialova vláda je národní pohroma. A ještě větší pohroma jsou naši masochističtí spoluobčané, kteří právě tuhle politickou sebranku instalovali do vládních křesel.

Nejhorší postava vlády? Ministr vnitra Rakušan. Pro zemi je dokonalým neštěstím, a zvláště pak v situaci, jakou právě prožíváme, myslím hromadnou vraždu na FF UK, když ministrem vnitra je absolutně nedůvěryhodný tlučhuba, kterému podstatná část veřejnosti nevěří ani nos mezi očima. Ten zoufalec už zase plácá o dezinformacích a vyhrožuje. Běs!

A prezident? Generál Pavel je dokonalým ztělesněním veškerých argumentů proti přímé volbě. Je to zajíc v pytli podstrčený nepřemýšlející veřejnosti, je to prázdný list nakašírovaný šikovnou marketingovou kampaní, je to výtvor hlavního mediálního proudu, je to loutka v rukou svých stvořitelů, je to americký panák na hradě českých králů. Má smysl pokračovat?

Jako bývalého místopředsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání se Vás samozřejmě musím zeptat i na média. Jak ta si podle Vás v tomto roce vedla?

Neustále slyšíme nářky, jak je naše společnost rozdělená. Ale na tom, že je společnost rozdělená, není nic špatného, natož nepřirozeného. Společnost byla, je a bude názorově rozdělená vždycky. Náš problém je, že se tu mezi lidmi různých názorů nevede společenský dialog. Naopak, lidé se tak čím dál víc uzavírají uvnitř svých vlastních sociálních bublin, přičemž na vině jsou právě média, a na prvním místě ta veřejnoprávní, protože právě tam by se ten společenský diskurs, respektive střet různých názorů měl odehrávat.

Přičtěme k tomu ještě snahu vládnoucí moci jiné názory prohlašovat za dezinformace, a neštěstí je hotovo. Takže abych odpověděl na vaši otázku, média hlavního proudu, jež by měla být právě tou křižovatkou či fórem, kde se různé názory potkávají, střetávají a soutěží, si v končícím roce vedla stejně špatně jako v letech minulých, neboť ve své většině dělají přesný opak. Jedněm podkuřují, druhé dehonestují.

A co konkrétně ČT? Ta má po letech nového ředitele, celkově ve vedení máme některé nové tváře, někteří zase ČT opustili… Jaká byla ČT v tomto roce a jak vidíte její směřování dál?

Možná už posté opakuju, že problémem České televize není, co vysílá, ale co všechno nevysílá. Mně nevadí, že tam svoje názory říkají ti, kteří z obrazovky takřka neslezou, ale že tam vedle nich, paralelně s nimi, či přímo proti nim, nepromlouvají žádní jiní. Myslím osobnosti, které současný svět nahlížejí jinak, z jiných úhlů, protikladně. V tomto smyslu je Česká televize stále stejná, stále je na štíru se zákonem, který jí ukládá, že má být všestranná, objektivní, vyvážená, prostě názorově pluralitní.

Pokud s tím nový ředitel něco udělá, bude to jen dobře. Ale moc velký optimista nejsem. V těch lidech, kteří Českou televizi ovládají, hovořím především o zpravodajství a publicistice, je tahle jejich totalitní praxe zažraná jak v koze. Navíc jsou neuvěřitelně namistrovaní. Dokud bude Česká televize vysílat takové propagandistické a denunciační příšernosti, jako je třeba Newsroom ČT24, nemá veřejnoprávní vysílání do budoucnosti šanci, protože dříve či později lidem dojde trpělivost.

Do parlamentních voleb jsou necelé dva roky. V těch posledních mnoho hlasů propadlo, politické spektrum se může proměnit. Která ze sil, jež nyní stojí mimo Sněmovnu, má šanci příští rok vyrůst tak, že se s ní bude muset počítat? A co byste považoval za volební úspěch Trikolory?

K žádné velké změně našeho politického spektra v nejbližším časovém horizontu nedojde. Karty jsou víceméně rozdané, hraje se pouze o to, jaké trumfy a v jakém množství komu voliči rozdají. Hlasy pro Trikoloru tentokrát určitě nepropadnou. Poučili jsme se ze sněmovních voleb 2021. Koalice SPD a Trikolory má navíc šanci získat ve výsledku více procent, než je prostý součet jejich preferencí. Úspěch? Trikolora chce být součástí příští vlády.

Podívejme se i do USA, kde se pomalu blíží prezidentské volby. Jak vidíte šance Donalda Trumpa a co od blížících se voleb očekávat třeba i v souvislosti s postojem k Ukrajině, Rusku, ale také Číně…

Shrňme si to a dejme do souvislostí. Na začátku je zcela netransparentní korespondenční hlasování. Půl Ameriky pak výsledek voleb zpochybňuje a ten, kterého se to nejvíc týká, výsledek voleb nikdy neuznal. Nyní jej za to chce (zatím pouze coloradský) soud diskvalifikovat z voleb. Něco ve stylu: Neumíme ho porazit ve volbách, tak ho předem diskvalifikujeme. Jak jednoduché! On se samozřejmě bude bránit. Americkou společnost to čím dál víc rozděluje. Ještě chvíli a klidně to může přerůst v občanskou válku. A za této situace usiluje Fialova vláda o zavedení korespondenčního hlasování i u nás. To nevymyslíš!

Šance Donalda Trumpa jsou velké, a právě proto se jej všichni ti, kteří se jeho návratu bojí jako čert kříže, snaží za pomoci soudů vyřadit už předem. Jsem si ale jistý, že se jim to nepodaří. Konečnou soudní instancí v USA je Nejvyšší soud, a ten se zcela jistě ve stávajícím složení přidrží standardní praxe, že o tom, kdo bude vládnout, mají rozhodovat lidé, a ne aktivističtí soudci. Trump, anebo někdo podobný, je pro svět nadějí, že minimálně ono dobrodružství Západu na Ukrajině skončí. Cena i tak bude velká. Obchodní válka s Čínou bude pokračovat, ale za Trumpa by určitě nepřerostla ve válku horkou.

A jaký předvídáte pro příští rok vývoj situace na Ukrajině?

Tohle mi nedávno přistálo v poště od jednoho významného českého ekonoma: „Američani už svého na Ukrajině dosáhli. 1. Rozes..ali nenáviděné východní Slovany. 2. Skoro zastavili politické a obchodní vztahy Evropy s Ruskem. 3. Dosáhli zničení plynovodů North Stream. 4. Přinutili Evropu kupovat jejich předražené suroviny a energie. 5. Přinutili Evropu kupovat jejich předražené zbraně. Ještě něco lze za rozumný peníz z amerického pohledu dosáhnout? Nikoli. Mouřenín posloužil, mouřenín může jít.“

Rád bych věřil, že to tragické dobrodružství Západu v čele s USA, jež pozvolna připravovali od 90. let a naplno propuklo státním převratem v roce 2014, organizovaným a financovaným Spojenými státy a Evropskou unií (taky někteří naši politici si smočili), příští rok skončí, ale jistý si tím nejsem. Západní politici na Ukrajině utratili tak nekonečně velké množství peněz a nainvestovali tolik politického kapitálu, že až do hořkého konce nepřiznají, jak gigantický omyl tohle dráždění ruského medvěda a štvaní jedněch Slovanů proti druhým bylo. Ale Američané jsou v tomto smyslu naštěstí úplně splachovací. Vzpomeňme, jak prakticky ze dne na den odešli z Vietnamu či Afghánistánu, přičemž se dál tváří, jako že se vlastně vůbec nic nestalo, natož že prohráli válku. Doufám, že se za to všichni ti političtí gauneři, kteří tuhle proxy válku vyvolali, jednou budou smažit v pekle.

K té válce vůbec nemuselo dojít. A když už začala, mohla skončit po pár dnech od ruské invaze. Západ, konkrétně tehdejší britský premiér Boris Johnson, nepochybně po konzultaci s americkou administrativou, to ale Zelenskému nedovolil. Ještě v březnu 2022 mohla být výsledkem mírových rozhovorů autonomie Donbasu v rámci Ukrajiny, teď už to bude jinak. Mezitím ovšem zemřely statisíce lidí, Ukrajinců i Rusů, vojáků i civilistů, země je rozvrácená a miliony dalších jsou na útěku. Někdo jiný na tom všem ale nekonečně zbohatl a stále bohatne.

Co popřát lidem do nového roku? Jaký podle Vás rok 2024 pro ČR, ale také pro Evropu bude?

Odpověď na první otázku tohoto rozhovoru končím řečnickou otázkou: Jak tohle může skončit? Dá se ze začarovaného kruhu, ve kterém se pohybujeme, vystoupit? Ano, určitě dá, ale rok za rokem to může být těžší, neboť totalitní politici, ti unijní i naši vládní, ať už mávají vlajkami jakékoli barvy, se ve svých pozicích čím dál víc zakopávají. Raději znásilní volební pravidla.

Kéž by právě rok 2024 byl bodem obratu. Výsledky voleb v Nizozemsku, kde triumfoval Geerd Widers, posilování Mariny Le Pen a jejího Národního sdružení ve Francii, posilování německé AfD a její nedávný volební úspěch v několika spolkových zemích, vítězný Robert Fico na Slovensku, a zvláště pak maďarský Viktor Orbán, v současnosti zřejmě nejvýznamnější evropský politik, jsou jistou nadějí, že se zničující trend unijního zglajchšaltování evropských zemí podaří v červnových evropských volbách obrátit. Koalice SPD a Trikolory je v tomto smyslu pro české voliče nadějí, že můžeme být součástí tohoto perspektivního protiproudu.