To se budeme ptát EU, jestli můžeme jít na záchod? Novinářský nestor Milan Syruček též o Zemanovi

11.02.2016 11:27 | Zprávy

Je ukázka současných vztahů mezi prezidentem a premiérem odrazem politické kultury v naší zemi? A zajímá to vůbec Evropu, nebo si to jen tak myslíme? Podle novinářského „nestora“, bývalého zpravodaje Mladé fronty Milana Syručka nebyl výrok Miloše Zemana o kalašniku příliš šťastný, ale v zásadě měl pravdu. Kdo je tedy „na odstřel“ a dá se o tom takto při naší květnaté mluvě hovořit? ParlamentníListy.cz přinášejí rozhovor s člověkem, který se pohybuje v evropské politice řadu desetiletí jako doma…

To se budeme ptát EU, jestli můžeme jít na záchod? Novinářský nestor Milan Syruček též o Zemanovi
Foto: Hans Štembera
Popisek: Milan Syruček

Je podle vás komunikace mezi Hradem a Strakovkou, respektive  prezidentem Zemanem a premiérem Sobotkou krajně vyhrocena, nebo může být ještě hůř, vezmeme-li v úvahu nekonečné prezidentské bonmoty i polovinu jeho funkčního období?

Myslím si, že kdyby oba – prezident a premiér – měli stejné názory, nejspíš by to znamenalo, že nemají žádný. V politice je přirozená názorová odlišnost, pokud nenarušuje vzájemné vztahy, ale to už je otázka politické kultury. Mohu to doložit na příkladu naší rodiny. Kolikrát diskutuji se svými potomky a v řadě otázek, ať už jde o politiku, nebo o život, se velmi rozcházíme. Když jsou rozdíly už příliš velké, ohradím se, vždy mi někdo z nich řekne: „Ale táto, vždyť jsi nás učil, abychom měli a hájili své názory.“ Musím to uznat, tak jako fakt, že právě takové diskuse mi velmi pomáhají: Buď korigovat vlastní názor, nebo ho obhájit dalšími argumenty. Přitom spolu nádherně vycházíme. Právě jsem se vrátil z Karlových Varů, kde jsme strávili báječné tři dny – v procházkách, při sklence vína a v živé diskusi. Tak jezdíme každý rok a výborně to posiluje naše vzájemné vztahy. Proč by tedy dva politici nemohli mít různé názory a přitom spolupracovat? Vzpomínám si, jak Václav Klaus a Miloš Zeman, byť se názorově neshodli v 80 procentech, spolu tak dobře vycházeli – a vycházejí, osobně jsem byl několikrát svědkem podobné diskuse. Mnohým to připadalo až podezřelé. Ale proč?

Pamatujete ve svých zkušenostech, že by bylo něco obdobného i v jiných zemích, a to nejen nyní, ale i dříve?

Samozřejmě, například ve Francii, která je mi tak blízká. Mitterrand se stal v roce 1981 prvním socialistickým prezidentem V. republiky, ale o čtyři roky později v parlamentních volbách vyhrála opozice. Z jejích řad přijal premiéra, což se během 14 let jeho funkce stalo ještě jednou. Takové období se nazývalo cohabitation – soužití. Vydělala na tom Francie a nepoškodilo to žádnou z obou stran. A přece je evidentní, že se nemohli na všem dohodnout. A jak jinak by mohly fungovat takzvané velké koalice například v Německu? A což v USA se nestává, že Kongres je složen ve většině z jiné politické strany, než ze které pochází prezident? A vadilo to někdy americké politice?

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Václav Fiala

Ing. Kateřina Konečná byl položen dotaz

Milá Katko,

Slováci z KSS se přejmenovali na SDL, aby nedráždili generaci, která o KSS jen slyšela. Díky médiím dostala KSS Černého Petra a tak ji Weis , předseda KSS, přejmenoval na SDĽ. Teď jen málo lidí si vzpomene na KSS. Proč se nezkusíte přejmenovat?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Statisíce lidí navíc.“ Jaroslav Šulc tuší, co se lidem o Ukrajincích v ČR už neříká

16:12 „Statisíce lidí navíc.“ Jaroslav Šulc tuší, co se lidem o Ukrajincích v ČR už neříká

Na tom, jestli prezident Petr Pavel podepsal, nebo nepodepsal státní rozpočet, věcně vůbec nezáleží.…