Jak hodnotíte situaci, ve které se ocitla Česká republika poté, co se Evropská komise rozhodla zahájit řízení s Českou republikou kvůli tzv. nerespektování přijímání migrantů na základě Bruselem nadiktovaných kvót?

Dnešní Evropská unie je něco naprosto jiného, než byla ta, do níž jsme v roce 2004 po celonárodním referendu vstupovali. A to je to celé neštěstí.

Stručně: „Když ptáčka lapají, hezky mu zpívají“. Většina z nás doufala, že nás toto rozhodnutí definitivně vrátí tam, kde jsme byli už dávno před druhou světovou válkou – mezi rozvinuté západní demokracie. Jenže po dalších pěti letech nastal zlom. Přišla tzv. Lisabonská smlouva. Nová smlouva mezi členskými státy Unie, ke které jsme nakonec přistoupili i my. Naše hlavní sdělovací prostředky nám obsah smlouvy předkládaly jako nezbytný vývojový krok. Jen málo tehdejších vedoucích politiků státu dokázalo tento záměrně složitý a nesrozumitelný dokument prostudovat tak, aby dovedli správně zvážit všechna jeho skrytá nebezpečí.

Zde je nutno poznamenat, že jeden z těch mála byl prezident Václav Klaus. Proto také odkládal podpis této smlouvy na nejzazší únosnou mez, až se nakonec musel podvolit politickým tlakům - tehdejší vládě, Ústavnímu soudu a také veřejnému mínění, tehdy ještě plně ovládanému médii tzv. hlavního proudu. Byla to především veřejnoprávní televize, která začala stále více podléhat vlivu levicově liberálních zastánců projektu postupného odevzdávání národních suverenit ve prospěch bruselského unijního vedení. Netřeba dodávat, že šlo zároveň o skryté zastánce nové plíživé revoluce, která se zdánlivě neškodně nazývá globalizace. Stejně jako všechny předchozí, zastánci tuto revoluci občanům předkládají jako jakýsi nevyhnutelný vývojový krok. Kolikrát jsme již tohle slyšeli, a jak to nakonec dopadlo. Museli jsme přežít Lenina, Mussoliniho, Hitlera i Stalina, ale za jakou cenu?

Média tehdy Václava Klause záměrně osočovala dokonce i z povolnosti vůči Moskvě, takže byl nakonec přitlačen ke zdi. Byli jsme tehdy hloupí, protože jsme byli zřejmě záměrně velmi málo informováni. V té době jsme ještě měli šanci jít cestou například Švýcarska, jenže naše politická reprezentace - jako obyčejně - selhala. Nenapadá vás srovnání s Mnichovem, anebo s únorovým komunistickým pučem?

A ještě něco. Říkáte, že Evropská komise proti nám zahájila řízení za jakousi neposlušnost. Dnes už všichni víme, že tato komise není demokraticky voleným orgánem. Její členové jsou jmenováni a rozhodující hlas v tomto procesu mají nejlidnatější členské státy, tedy Německo, Francie, Itálie, donedávna i Velká Británie. Jenže v jejich vládách se už velmi dávno a velmi pevně uhnízdili socialisté a postmarxisté, kteří si vznešeně říkají „levicoví liberálové“. Zkrátka ti praví noví revolucionáři.

Bývalý prezident Václav Klaus, jehož jste připomněl, označil rozhodnutí Evropské komise za záměr povinně dosídlovat území našeho státu cizinci a prohlásil, že nesmíme dopustit přeměnu naší země v multikulturní společnost nepřizpůsobivých komunit, jaké vidíme v současnosti ve Francii či Velké Británii. Co si myslíte o jeho výzvě, že nastal čas začít připravovat odchod naší země z Evropské unie?

K tomu, co jsem probral v předchozí odpovědi, je potřeba ještě něco málo dodat. Jsem přesvědčen, že islám byl v této špinavé hře o vyvolání nové světové revoluce pouze zneužit. Vezměte si Lenina, kterého jsem už v této souvislosti nejednou zmiňoval. Je nutno uznat, že to byl velmi inteligentní a všemi mastmi mazaný revolucionářský stratég. I on uvažoval o zapojení muslimů po boku dělníků a rolníků do své revoluce. Ale pravděpodobně si islám podrobněji prostudoval a nakonec si to rozmyslel. Ovšem tohle se stalo už někdy před celým jedním stoletím. Ano, ale od té doby se Alláhovy ovečky po celé planetě namnožily do téměř dvou miliard, a to už je přece nějaká síla. Toho si někdo z Marxových pohrobků musel nutně všimnout a dnes se snaží zbrusu novými metodami napravit domnělou Leninovu chybu. Jedině tak mohla vzniknout současná radikalizace muslimů, která zákonitě vyústila v nevídaný nájezd na celou židovsko-křesťanskou kulturu, který právě zažíváme. Stačí jen otevřít vrátka do Evropy, ještě jim šikovně dodat zbraně, a oni už tu revoluci udělají za nás. Jak vychytralé.

Objevují se ale i zcela opačné reakce než ta uvedená Václava Klause. Dá se říci, že všechny protiargumenty shrnuje teolog Tomáš Halík, který se k tématu přijímání migrantů v České republice velice obšírně vyjádřil v nedávném rozhovoru pro Info.cz. Jak se lze vypořádat s první jeho námitkou, že u nás máme asi dvanáct uprchlíků, ale je kolem toho šílená hysterie a strach je tu daleko větší než tam, kde jsou miliony uprchlíků?

U nás že máme jen dvanáct imigrantů? Možná jen na papíře. Zkuste se večer projít po Václavském náměstí. Musejí jich zde být už celé tisícovky, jenže se sem dostali velmi potichu a jinými kanály, než je udělování azylu uprchlíkovi podle platných zákonů. To je důsledek dvojakosti politiky našeho současného premiéra a jeho strany.

Je naší povinností prokázat solidaritu tváří v tvář migračnímu problému, když přijímáme miliardy od Evropské unie, jak také profesor Halík připomněl?

Tohle by byla solidarita naprosto falešná. Nevyhnutelně bychom byli později přinuceni přijímat ten nejhorší lidský odpad s kriminální minulostí, s nímž si už dnes v západní Evropě nevědí rady. Pokud vím, falešná solidarita nepatří do žádného morálního kodexu civilizovaného člověka. To si pan Halík říká filozof? Zajímavé. My jsme si přece ten zrůdný plán na výměnu obyvatelstva Evropy nevymysleli.

Podívejte, po třech letech tzv. migrační krize je dnes jasné, že jde o konstrukt marxismem inspirovaný. Má změnit charakter i složení všeho evropského obyvatelstva. Nazývám-li ho novodobým pokusem o další sociální revoluci, není to žádná nadsázka, protože se to celé dotýká přinejmenším stovek milionů Evropanů. Co nám pak asi řeknou naši potomci? Proč jste si neuhájili svobodu a demokracii, když už jste ji jednou měli?

A přijímání dotací z EU? To je další demagogie, založená na soustavném citovém vydírání. Nejsem příliš vzdělán v ekonomii, ale četl jsem už několik rozborů, z nichž jednoznačně vyplývá, že většina těchto „štědrých“ dotací stejně nějakým způsobem vzniká v naší zemi. My pak máme směšně nízké platy, nízké důchody, nekvalitní potraviny, a tak dále, a tak dále. Takže suma sumárum, je-li tomu skutečně tak, tak politici ve vedení EU rozhodují tímto mechanismem o našich vlastních penězích, a to samozřejmě ve prospěch svých politických záměrů a cílů. Můžete k tomu ještě připočíst ještě unií „doporučené“ štědré financování stovek tzv. neziskovek, které více, či méně skrytě pracují proti základním zájmům našeho národa.

Na druhé straně si nemyslím, že už je všechno ztraceno. Zatím ještě máme demokracii, svobodné volby a relativní svobodu slova. Je-li národ v nebezpečí, měl by se semknout, aby mohl přežít. Podívejte se do dějin, už jsme to zažili mnohokrát.

Tomáš Halík, který je pro část společnosti morální autoritou, vyzval, abychom neházeli vše na uprchlíky, že u nás bylo v poslední době daleko víc teroristických nebo násilnických útoků ze strany běžných českých občanů, kteří někoho zabili. Máme přijmout tento způsob nahlížení, že svět je nebezpečný a to nebezpečí může přijít odkudkoli, takže proč hrozbu násilných útoků spojovat s migranty?

Víte, on je rozdíl, jestli někdo morální autoritou skutečně je, anebo to celé jen předstírá. Naposledy jsem pana Halíka slyšel 17. června v sobotním Hyde Parku Civilizace na ČT24, a on tam nazval globalizaci „kulturní revolucí naší doby“. A myslel to vážně. K tomu nemám co dodat.

Mimochodem, s termínem kulturní revoluce jsem se poprvé setkal za éry Mao Ce-tunga. Pamatuji si jen, že vývoj Číny se pak na dlouho zastavil. A možná si vzpomenete, co se za oné kulturní revoluce dělo s lidmi, kteří s kulturními revolucionáři nesouhlasili. Mizeli po celých milionech z povrchu zemského neznámo kam. Od té doby, když někdo řekne kulturní revoluce, velice zpozorním.