Jaké události na domácí politické scéně byly podle vás v roce 2016 klíčové?

Domnívám se, že tento rok u nás k ničemu opravdu významnému nedošlo. Hodně se mluvilo o výsledcích voleb do krajů a do Senátu, ale tam se žádné překvapení nekonalo. Zdaleka nejvíce se mluvilo o návštěvě dalajlámy a o uměle vyvolané aféře kolem medaile pro strýčka jednoho ministra. Ani tady ovšem nejde o nic skutečně světodějného.

Takže za nejvýznamnější den roku 2016 považuji stále 16. únor. Toho dne byla v archivu Národního muzea po 231 letech nalezena skladba Per la ricuperata salute di Ophelia, kterou složili společně Mozart a Salieri u příležitosti uzdravení ve své době velice slavné anglické operní pěvkyně. Kromě této události se asi letos od nás do historie nic nezapíše. 

Je u nás skutečně ohrožena demokracie tandemem Babiš–Zeman a staneme se satelitem Ruska nebo Číny? Nebo naopak, je u nás ohrožena demokracie vměšováním Bruselu, Berlína a Washingtonu?

Pokud je u nás demokracie něčím ohrožena, tak je to klesajícím zájmem voličů o volby. Nemohou za to ovšem voliči. Prostě se nalézáme ve třetí fázi volebního rozčarování. První rozčarování přišlo někdy koncem 90. let. Voliči tehdy vybírali téměř výhradně mezi stranami pravicovými a posléze zjistili, že je celkem jedno, jestli dají hlas ODS, ODA či Unii svobody. Tak se přiklonili k levici a nahoru šla sociální demokracie. Došlo ke druhému zklamání, které vedlo k poklesu ČSSD, jenž se ještě nezastavil.

Třetí zklamání mezitím přinesly takzvané alternativní strany. Nejskandálnějšími z nich se staly Věci veřejné. Po Vítu Bártovi a jeho komparzu, který se aspoň fotil v plavkách, dnes ani pes neštěkne.

Nyní stojíme před čtvrtým rozčarováním, a to v podobě Andreje Babiše. Jsem přesvědčen, že Babiš není pro demokracii nijak zvlášť nebezpečný. Opravdu nebezpečné může být, kdo přijde k moci, až splaskne bublina Babišovy obliby. Ale to si musíme ještě jedno volební období počkat.

A jaké věci považujete za klíčové v zahraničí?

O co méně se toho událo u nás, o to závažnější věci se dějí v zahraničí. Pro mne osobně byl docela klíčový už březnový výbuch na bruselském letišti. Byl jsem tam tou dobou a jsou věci, na které se dost dobře nedá zapomenout. V jiných atentátech na jiných místech světa přišlo letos o život či bylo zmrzačeno mnohonásobně více lidí, ale není nad vlastní zkušenost.

Hned začátkem dubna se provalil obrovský průšvih s daňovým rájem v Panamě. Od té doby se to vyšetřuje a už dnes je jisté, že se nevyšetří vůbec nic. Daňové ráje patří k podstatě systému, ve kterém žijeme. Jsou jednou z nejúčinnějších cest k maximalizaci soukromého zisku a navíc představují důvod, proč snižovat daně v zemích, které mezi daňové ráje oficiálně nepatří.

V červnu jsme měli brexit, ten ale nijak klíčový nebyl. Odchod Británie z EU, pokud k němu vůbec dojde, bude zaobalen do tolika výjimek a zvláštností, že ani nepoznáme, že někdo odešel. Strašení negativními důsledky pro Českou republiku je vyloženě účelové. Každopádně závidím britským europoslancům. Jsou zvyklí na to, že všichni musí mluvit jejich mateřštinou, teď si zvykají na to, že nemusí dělat už vůbec nic, protože kromě nároku na plný plat už do Evropy vlastně nepatří.

Mnohem významnější byl nepochybně podivně zpackaný červencový pokus o puč v Turecku. Kdybychom věděli, k čemu vlastně došlo, kdo stál v pozadí a co všechno bylo ve hře, možná bychom více věděli o tom, co čekat od příštího roku. My jsme ale v této věci skoro neinformovaní a jsme bezradní dočista jako Česká televize, která je svou neinformovaností pověstná.  

Byl zvolen nový americký prezident, ale co to vlastně znamená a čeho se dočkáme, to opravdu nevím. Chytřejší budeme, až budeme znát složení Trumpovy vlády a až řekne jasné slovo ke vztahům k Rusku a k Číně. Ale nepřeceňoval bych míru volnosti rozhodování amerického prezidenta. Na jedné straně na něho tlačí výrobci a prodejci zbraní, kteří představují nejsilnější průmyslové odvětví v USA. Na druhé straně mají své zájmy velké korporace a finanční instituce, obojí prorostlé se zbrojařským průmyslem. A je tady obrovsky zadlužená střední třída a nižší vrstvy žijící v podmínkách srovnatelných spíše s rozvojovou zemí. A k tomu jeden z vůbec nejvyšších státních dluhů na světě. Vlastně člověk ani neví, jestli je to takové terno stanout v čele předlužené země s doutnajícími rasovými nepokoji, pravidelnou střelbou ve školách, neseriózními médii, střední vrstvou bez perspektivy – a muset se přitom ještě starat o atomový kufřík.

Putin se na Trumpovo „panování“ jistě náležitě připravuje, a přestože ruská ekonomická situace je stále krizová, popularita ruského prezidenta stoupá do rekordních výšin. Co čeká Evropu? Mají se menší státy, včetně třeba i Česka, obávat, že budeme „novou“ Amerikou obětováni a skončíme v ruské sféře vlivu, jak varují mnohé komentáře?

Když SSSR v roce 1968 vojensky obsadil Československo, stály mu po boku téměř všechny režimy východní Evropy a měl obsazenu skoro třetinu Německa. Dnes by k našemu obsazení musel napřed obsadit části svého bývalého území, poté území svých bývalých satelitů a teprve potom by mohl pomýšlet na konfrontaci se zeměmi západní Evropy (včetně celého Německa), které spolu s USA ročně vydávají na zbrojení desetinásobek toho co Rusko. Komentátoři, kteří si myslí, že i přesto jsme fatálně ohroženi, mi připomínají chlapíka z prádelny z filmu Tenkrát na Západě. Ten si věřil tak málo, že kromě silného opasku nosil i důkladné šle. Mnozí komentátoři se v něm očividně zhlédli.

Experti říkají, že z Trumpova vítězství se rozhodně neraduje Ukrajina, kterou prý nový americký prezident hodí přes palubu a přestane ji podporovat. Tedy, co se stane s Ukrajinou? Krym je patrně nevratný, ale co konflikt na východě země a stav Ukrajiny jako takové, kde téměř nic nefunguje, nejsou peníze, není tam vlastně nic?

Na Ukrajině opravdu nejsou peníze. Přitom prezident Porošenko figuruje mezi největšími magnáty, jejichž tajná konta rozkryli novináři v souvislosti s aférou Panama Papers. Naši komentátoři, o kterých jsem právě mluvil, si ale nikdy nepoloží otázku, jestli ta ožebračená země a ta tučná konta spolu náhodou nějak nesouvisejí. Aby si ji nemuseli pokládat, varují důrazně před Putinem. Tuto jejich logiku od 1. ledna podpoří nový odbor na sledování kremelské propagandy, jenž zahájí činnost na Ministerstvu vnitra ČR. Opravdu si myslíte, že u nás někdo ohrožuje demokracii, svobodu slova, svobodu názorů a obyčejný zdravý rozum odněkud zvnějšku?