Amerika je před prezidentskými volbami a po atentátu na jednoho z kandidátů, tedy Donalda Trumpa. Co to podle vás znamená?

Snad nejzajímavější na celé věci jsou reakce některých politiků na pokus o atentát. Mezi těmi nejhloupějšími u nás vede vcelku nepřekvapivě Markéta Pekarová Adamová se svým výrokem, že kdo seje vítr, sklízí bouři. Podle této logiky si o atentát sami koledovali takoví rozeštvávači společnosti, jako byl John Fitzgerald Kennedy anebo Martin Luther King.

Ale zpět k vaší otázce. Zarážející jsou hrubé chyby, kterých se dopustili ti, kdo měli kandidáta na prezidenta chránit. Protože nejsem příznivec konspiračních teorií, domnívám se, že selhali jen a jen kvůli své neschopnosti. To je ovšem svým způsobem ještě horší, než kdyby šlo o nějaké spiknutí. Kandidovat s neschopnou ochrankou v zádech, to je zrovna ve Spojených státech hodně velký hazard. Zejména James David Vance, který seje vítr tím, že se vyslovil pro mír na Ukrajině, by si měl dávat v příštích měsících velký pozor.

Aktuálně odstoupil Joe Biden, takže bude opět za demokraty kandidovat žena, tedy asi Kamala Harrisová. Má na to?

Joe Biden vystupoval již delší dobu jako člověk, který je, řekněme to slušně, mírně dezorientovaný. Mnoho lidí jistě napadlo, kdo vlastně ve Spojených státech ve skutečnosti vládne, když úřadující prezident má dost problémů zapamatovat si jednoduché instrukce, které dostal. Pro ty, kdo celou zemi po celou tu dobu fakticky řídili, jistě nebude nijak obtížné řídit ji i poté, co by se úřadující prezidentkou stala Kamala Harrisová, Michelle Obamová či kdokoliv jiný, kdo vypadá dostatečně reprezentativně, je fotogenický a ví, co si může v roli prezidenta USA dovolit, aby nedošlo nešťastnou náhodou k dalšímu atentátu.

Teď ParlamentníListy.cz zveřejnily několik rozhovorů s Josefem Mašínem. Je pro Trumpa a má velmi zajímavé názory. Jestli jste je alespoň zčásti četl, jak to celé hodnotíte?

Ty rozhovory byly nesporně zajímavé a Mašínovy odpovědi byly inteligentní. Chyběla mi v nich snad jen jediná otázka. Stalo se vám někdy, že jste se v noci probudil zpocený hrůzou, když se vám zdálo o tom, jak chladnokrevně a bestiálně zabíjíte svázaného bezbranného člověka? Odpověď na tuto otázku by možná byla nejzajímavější z celého rozhovoru.

Ve vedení Evropské komise zůstala opět Ursula von der Leyenová. Byla to správná volba?

Musím odpovědět stejně jako v případě Kamaly Harrisové. Předsedkyně Evropské komise rozhoduje o politice EU zhruba v takové míře jako případná prezidentka Spojených států o politice USA. Je samozřejmě skandální, že 401 europoslanců zvedlo ruku pro dámu, která jednala s firmou Pfizer způsobem, který byl dlouho vyšetřován a dodnes není tak docela vysvětlen, i když Evropu stál několik miliard eur.

V případě lidoveckých europoslanců to člověk snad ještě pochopí, Ursula pochází z jejich rodného hnízda. Socialisté svým hlasováním jen potvrdili, že tvoří s lidovci a liberály takzvanou kartelovou stranu. I když ve volbách kandidují nezávisle na sobě a hrají si na konkurenci, po volbách si však spolehlivě odhlasují naprosto cokoliv, co se v jejich kancelářích upeče.

Podobné to bylo v roce 2014, když čerstvě zvolení europoslanci v tajné volbě odevzdali hlas pro Jeana-Claudea Junckera. Tvrdil tehdy, že bude bojovat s korupcí a zasáhne proti daňovým rájům. Dělal si pochopitelně legraci, jako bývalý premiér a ministr financí Lucemburska znal praktiky daňových rájů velice důvěrně. Odhaduje se, že pokud by Lucembursko přestalo fungovat jako daňový ráj, poklesla by životní úroveň jeho občanů minimálně o dvacet procent. Za Junckerova předsednictví však něco takového rozhodně nehrozilo. Fakticky za něho určoval politickou agendu zhruba čtyřicetiletý německý úředník, který byl šéfem jeho kanceláře. Můžete si být jisti, že také von der Leyenová má svého šéfa kanceláře.

„Jste tváří migračního paktu. Mluvím k vám jako žena k ženě, jako matka k matce. Jak se nestydíte propagovat něco jako migrační pakt, který vede k tomu, že se miliony žen a dětí cítí v ulicích svých měst v nebezpečí? Jste odpovědná za každé znásilnění, za každý útok způsobený přílivem nelegálních migrantů. Jste to vy, kdo je zve. Za to, co děláte, byste měla jít do vězení, ne do Evropské komise,“ řekla mimo jiné polská europoslankyně Ewa Zajączkowska-Herniková. Má pravdu?

Je to nerealistický požadavek. Evropa nemá tolik vězení, aby se do nich vešli všichni politici, kteří dlouhodobě dělají maximum pro to, aby sem přicházelo co nejvíce migrantů. Jen pár příkladů.

V Evropském paktu o přistěhovalectví a azylu z roku 2008 se migrace podporuje s tím, že „může rozhodujícím způsobem přispívat k hospodářskému růstu Evropské unie a členských států, které potřebují migranty z důvodu stavu svého trhu práce nebo své demografické situace“.

V dokumentu komise z května 2011 se podpora migrace zdůvodňuje tím, že jen ve zdravotnictví budou během příštích deseti let chybět až dva miliony pracovníků. Další statisíce pracovníků budou chybět v oblasti informačních a komunikačních technologií. Bude chybět také vysoký počet výzkumných pracovníků, proto budou muset přicházet ze třetích zemí, aby Evropa neztratila svoji konkurenceschopnost.

Všichni víme, jak to dopadlo. Do Evropy přišly miliony migrantů a zdaleka ne všichni jsou lékaři a inženýři. Ale i kdyby nakrásně byli, nebylo by nám to nic platné, protože Evropa stejně ztrácí svoji konkurenceschopnost v důsledku Green Dealu, jehož tváří je opět Ursula von der Leyenová. To je další důvod, proč jí lidovci, socialisté, liberálové a zelení dali opět plnou důvěru.

Ve Francii, tedy ve vašem „rybníčku zájmů“, zvítězila levice. Je to výhra?

Levice formálně zvítězila, fakticky však ze sebe jenom udělala užitečného idiota, jehož služeb bude po příští tři roky využívat Emmanuel Macron. Francouzská levice představuje pytel blech, z nichž některé Macron použije, zejména socialisty a zelené. Jiné postaví do karantény, tedy Jeana-Luka Mélenchona, komunisty a větší počet trpasličích ultralevicových straniček a frakcí.

Ti odstavení se budou vztekat, ale v příštích volbách se zase postaví za někoho, koho jim vyberou se zdůvodněním, že zachraňují republiku. Dělají to tak už desítky let a republika se jim mezitím rozpadá pod rukama. To je příběh francouzské levice přinejmenším od dob Mitteranda. Mnoho lidí už si nepamatuje, co všechno sliboval před svým zvolením v roce 1981, a jak rychle potom otočil.

Bavili jsme se u vás na Ostravsku o služebných vládách. Jaké jsou podle vás v Evropě ti největší služebníčci globálních struktur, co se vlád týče?

Kdysi jsem věřil tomu, že Evropská unie má zájem působit jako protiváha těch takzvaných globálních struktur. Jednotlivé státy jsou samozřejmě příliš slabé na to, aby se mohly vzepřít zájmům nadnárodních firem a velkých financí, které si diktují své podmínky.

Nejpozději při jednání o smlouvě ohledně Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP), tedy smlouvě o obchodu a investicích mezi EU a USA, se ukázalo, že EU tuto roli plnit nechce a nebude. Ukázal to už způsob, jakým byla v zákulisí projednávána.

Malý příklad. V červenci 2014 prohlásil na plenárním zasedání europarlamentu ve Štrasburku tehdejší eurokomisař pro obchod Karel de Gucht doslova: „Divím se, že někdo může kritizovat TTIP. Vždyť se o jejím obsahu přece nic neví. Já o smlouvě vyjednávám už déle než rok, ale ani já pořádně nevím, co se v ní nakonec objeví.“ Ujišťuji vás, že ať už se stane eurokomisařem pro obchod Jozef Síkela anebo Danuše Nerudová, budou na tom ještě o něco hůře než Karel de Gucht. O tom, že budou posluhovat ještě oddaněji, však ani v koutku duše nepochybuji.