Slavíme 30 let od pádu komunismu, ale zároveň se konají demonstrace, jsou problémy v koalici a panují obavy o nezávislost justice. Jak vnímáte výročí vy sám?

Byl jsem přímým účastníkem demonstrací na Národní třídě, protože jsem v té době chodil do třetího ročníku na Střední průmyslovou školu chemickou – de facto o dvě ulice vedle, a cestou ze školy jsem nastupoval na stanici metra. Různých demonstrací jsem se zúčastňoval, proto tu atmosféru znám. Musím říci, že jsme byli plni očekávání, že dojde ke změně na svobodný a sociálně spravedlivý stát. Tato očekávání se bohužel nenaplnila. V současné době, jak víme, jsou obrovské snahy cenzurovat svobodu projevu, lidé se nemohou domoci svých práv, a to ani u soudu, v případě zrůdného systému exekucí. Místo pracujících, řádných a slušných lidí se podporují nepřizpůsobiví. Místo, aby pro politiky byli na prvním místě vlastní občané, tak se podporuje migrace nepřizpůsobivých kultur.

Prošvihli jsme v těch třiceti letech něco? Čas, kdy by proměna šla snadněji?

Ano, jsem přesvědčen o tom, že se promarnila zásadní chvíle, kdy se Česká republika mohla propracovat velmi blízko nejvyspělejším západním zemím. Ostatně vzpomeňte na to, jak nám politici v devadesátých letech slibovali, že za dvacet let to u nás bude jako v Rakousku.

Tady bych zdůraznil dvě věci. Zaprvé největší máslo na hlavě mají politici ODS, ČSSD a KDU-ČSL, kteří byli nejčastěji ze všech stran ve vládě, ať to byla zrůdná privatizace nebo další záležitosti. A nakonec mi dovolte srovnání z dalekého zahraničí, které dobře znám. Vzpomeňme, jak bylo Japonsko zdevastováno druhou světovou válkou, kterou prohrálo, a už v roce 1964 bylo schopno díky dobře nastavenému systému, pracovitosti a kompetentním politikům zorganizovat olympiádu v Tokiu. Tedy po stejných dvacet letech.

V letošním programu Poslanecké sněmovny je komunistický požadavek na vyšetření zločinů privatizace. Komunisté prosadili usnesení, že privatizaci provázely procesy, chyby a zločiny. Měli by to podle vás navrhovat právě komunisté? Většina případných trestných činů je promlčena, je i tak stále důležité prošetřit, co se tehdy stalo?

Nebudu komentovat oprávněnost návrhu komunistů, nicméně SPD již dlouhá léta prosazuje prošetření nejen zločinů privatizace, ale také přijetí zákona o prokázání majetku v hodnotě přes dvacet milionů korun, a to i zpětně. Aby těm, kdo si neoprávněně nakradli a nemohou prokázat původ svého majetku, byl majetek zabaven, nebo aby jim by zdaněn stoprocentní daní. Neplatí, že se jedná o retroaktivitu, což vyčítají mému návrhu kritici, protože už v té době tím, že neodvedli daň, spáchali trestný čin.

Jinak to určitě to smysl má, protože je třeba pojmenovat, kdo co rozkradl, kdo z toho měl profit, a ruku v ruce s tím jde náš návrh, aby ti, kdo něco rozkradli – a již v té době páchali trestný čin, kdy krátili daně a zatajili před finančním úřadem majetek a měli nezdaněné příjmy –  aby prokázali původ majetku.

Hospodářský růst v České republice zatím pokračuje a nezaměstnanost je nízká. Říká se však, že spokojenost je iluzorní, protože spoustu lidí trápí exekuce, nevyjdou bez dávek a podobně. Češi si prý rádi stěžují. Stěžujeme si oprávněně?

Jestli se mě ptáte, zda bylo splněno, co sliboval Václav Havel, tak nebylo. Například zákon o referendu. Na to havlisté zapomínají a zatajují, ale všichni si na to pamatujeme a každý si to může zjistit. Během sametové revoluce sliboval zákon o referendu, přímou volbu prezidenta a sliboval sociálně spravedlivý stát. Tyto tři věci si všichni pamatujeme. Z referenda, tedy od přímé demokracie, záhy odstoupil. Pravdoláskaři kritizují Okamuru, jenž ale jako jediný v tomto naplňuje odkaz Václava Havla, který sliboval zákon o referendu. Ony sliby Havel ale nikdy nenaplnil a z toho pramení frustrace značné části české veřejnosti, která dnes vidí Havla velice kriticky, protože je pravdou, že vzbudil obrovská očekávání, nasliboval a pak to nejen nerealizoval, ale dokonce přizvukoval tomu, když se realizoval opak.

Místo toho, aby vznikl spravedlivý stát, tak byla republika rozkradena při privatizaci v devadesátých letech. Z přímé volby prezidenta záhy ustoupil. A zákon o referendu záměrně zapomněl, protože skutečná demokracie, kterou prosazoval i Masaryk a Havel o ní mluvil, se jim najednou nehodila. Elity potom zjistily, když se sám i Havel stal elitou, že se jim to vlastně nehodí, aby rozhodovali lidé. Takže odkaz sametové revoluce, roku 1989 nebyl naplněn. Lidé to kritizují a zcela oprávněně to kritizují, protože zcela prokazatelně sliby nebyly splněny. Je to naopak. A spousta lidí se oprávněně cítí rozhořčena, když tady sice prodávají v uvozovkách Mercedesy, ale drtivá většina si je nemůže koupit. Na luxusní zboží většina lidí nemá.