Lidé, které připravilo ničivé tornádo na jihu Moravy o domovy a leckdy i o příbuzné či známé, si většinou až teprve v těchto dnech začínají plně uvědomovat veškeré konsekvence tragických událostí z minulého týdne. Doposud se u nich jednalo či mohlo jednat o šok, který otupil jejich schopnost tyto věci vnímat v patřičném kontextu. Jak potvrzuje známý psycholog a pedagog, doktor Petr Beroušek, reakce každého je ale samozřejmě velmi individuální:

Je to dáno více faktory, určitě zejména celkovým způsobem života a pohledem člověka na tento svět, stejně jako životními hodnotami, které preferuje. Je to dáno otázkou schopnosti vnímat, náročnější je to nepochybně pro jedince vysoce senzitivní. A v podstatě se dá říct, že ten vývoj určitým způsobem odráží náš pohled na tento svět.

Ten, pro koho je, jak se říká, ten domov „můj hrad“, moje všechno, tak tam se pochopitelně dostaví většinou totální psychické zhroucení, a je to daleko horší než u těch, kteří měli ten záběr poněkud širší – a pro něž to tedy nebyl celý ten jejich svět, který si třeba během dlouhých let postupně a pracně vybudovali.

Pokud jde konkrétně o ten fenomén jakési zpožděné reakce zaviněné šokem, tak tam to můžeme pozorovat na postižených lidech?

Je to de facto tak, jak bylo řečeno úvodem. Zprvu přetrvává ten pocit jistého entuziasmu a také vděčnosti za záchranu života, teprve zhruba po těch čtyřech, maximálně pěti dnech (a výjimečně i později, třeba až po měsíci) přichází určité prohlédnutí, prozření a uvědomění si té neradostné situace, a přichází následný pocit frustrace.

Závisí to hodně také na reakci druhých lidí nebo také jejich pomoci.