Za 11 měsíců roku činí deficit státního rozpočtu 259,2 miliardy korun. Je tak vyšší, než byl plán 252 miliard, který po zářijových povodních nechal ministr financí Zbyněk Stanjura zvýšit na 282 miliard korun. I když vláda ten navýšený plánovaný schodek za celý rok nepřekročí, je důvod ji za to chválit?

Víte, my především nemáme žádný důvod vládě věřit, že schodek je opravdu takový, jaký udává. Vzpomeňte na „příhodu“ z loňského roku. Vláda oznámila schodek a Eurostat jej překontroloval a zjistil, že vláda odklonila stranou peníze pro SFDI, aby v rozpočtu tato sekyra nebyla vidět. Cožpak my víme, zda tentokrát opět nejsou někde schované nějaké peníze zvyšující schodek? Za normálních okolností a u normální vlády by nás to ani nenapadlo, ale u Fialovy vlády už byla důvěra tolikrát poškozena, že už je těžké – a naivní – důvěřovat dál.

Nicméně ptáte se, zda tento výsledek rozpočtu je dobrý. My bychom se neměli dívat jen na nominální čísla, ale na celkový trend. A pro mě je nejvíc alarmující údaj o tom, jak narostla obsluha státního dluhu. Obsluhu státního dluhu vnímejme jen jako platbu za to, abychom se „směli“ zadlužovat dál. Těžko si představit více neproduktivně vyhozené peníze. A průměrný nárůst ročních nákladů na obsluhu dluhu za Babišovy vlády (2018 až konec 2021) činil 1,6 %, zatímco průměrný nárůst ročních nákladů na obsluhu dluhu jen za tři čtvrtiny Fialovy vlády (2022 až 2024) vlády činil 31,6 %!

Tak já myslím, že toto číslo vypovídá za vše.

Po říjnovém zlepšení indexu nákupních manažerů (PMI) přišlo v listopadu snížení ze 47,2 na 46 bodů. Dá se s ohledem na vývoj PMI i dalších ukazatelů důvěry vyhlížet v dohledné době, že se tuzemský průmysl alespoň trochu odrazí ode dna?

Ne, to v žádném případě nečekám. Bohužel. Podle informací, které mám od svých klientů, se situace v reálné ekonomice zcela zásadně a prudce mění – ale navenek to paradoxně je zatím vidět jen málo.

Především v automobilovém průmyslu se situace prudce zhoršuje. Kapitáni českého automotive průmyslu včetně navazujících subdodavatelů mezi sebou mluví o tom, že situace v listopadu se dramaticky zhoršila proti říjnu. Je to vidět jak v náhlém propouštění, tak v silném poklesu zakázek. Vím například o významném českém podniku podnikajícím v automotive, kterému tržby proti září (kdy ještě byly na dlouhodobém normálu) poklesly v říjnu na 70 %, v listopadu na 58 % a doposud uzavřené zakázky a objednávky ukazují na to, že v prosinci dojde k propadu na 37 % dlouhodobého normálu.

Co je ale problém: Vláda a statistici to dosud neví. A tudíž to neví ani široká veřejnost. Jak je to možné? Protože údaje z průmyslu přicházejí s dvouměsíčním, ale fakticky vzhledem k vykazování ještě trochu větším zpožděním. Respektive údaje o stavu průmyslu na začátku prosince se dozvíme až v první polovině února. Jenomže lidé podnikající v průmyslu už vědí, že situace se začala hodně prudce vychylovat od normálu.

Podobně jako v automobilovém průmyslu, v tuto chvíli prakticky všechny podniky ve střední Evropě podnikající v hutnictví a zejména v ocelářství jsou ve ztrátě, ale opět to nemusí navenek vypadat příliš dramaticky, protože ztráta se objevuje v měsíčních výsledcích, nikoliv nutně na celoročních výsledcích. Známá kauza Thyssen Krupp mluví za vše, ale bylo by chybou myslet si, že je to ojedinělý případ.