Tak se opět po pár měsících setkáváme. Je svět a tuzemsko podle vás bezpečnější?

Určitě ne! Ba naopak!

I tady u nás?

Zde v Domažlicích je to na přibližně stejné úrovni, ale co je dál, jako Plzeň, Praha, tak tam ten nárůst opravdu je, byť jen o malá procenta nebo promile. Každopádně se to zvyšuje. Tady v kraji je to „díky“ montovnám, přibývajícím cizím lidem. Pracovní agentury je sem navezou, nebo když vidím, jak to sem jezdí z Německa přes dálnici, jak to pendluje, jaké množství Rumunů nebo Bulharů sem jezdí, to je prostě neuvěřitelné.

Pořád se říká, že už výstavba nových montoven končí, ale opak je pravdou. Teď se v regionu objevují ne desítky, ale stovky Filipínců, kteří tady pracují. Sice legálně, dokonce na pozvání naší vlády a s posvěcením – ne, vlastně potleskem Hospodářské komory…

To je pro mne nepochopitelné. Nechci nikoho urážet. Když bych podnikal třeba v lesnictví nebo v zemních pracích, tak bych si možná – ale já bych raději do toho vůbec nešel, ale kdyby tedy, jako příklad, tak bych si troufl říci, že takové lidi bych viděl pracovat s lopatou. Ale bohaté firmy, které si najímají tyhle pracanty, kteří mohou způsobit stomiliónové škody, to nechápu.

Šetří? A mohou si dovolit platit pokuty a penále... To se mi ale zdá jako protimluv…

Já částečně vnímám, že některé bohaté firmy mají zvláštní položku, ze které to hradí, ale myslí si, že celkově na pracovních silách ušetří. Ti lidé se nedomluví, nemáte o nich žádnou historii.

Konkrétně jedna firma, se kterou již dlouho spolupracují, pracuje se zdravotnickým materiálem, jako jsou stříkačky, diabetické pumpy a další, vše se dělá v dezinfekčním prostředí. Lidé se tam musí v průběhu pracovní doby převlékat, sprchovat. Ale když tihle pracovníci z druhého konce světa nemají ani základní hygienický návyk, co po nich můžete chtít? Dá se očekávat, že se na trh dostane něco infikovaného. Otázka tedy je, jestli se jim tohleto šetření vyplatí. Nechápu to.

Začíná doba plesů, budou maturáky. Dříve to bylo pohodové, občas si sice chlapi dali v hospodě ve vsi po hubě, to byl takový kolorit. Dnes se ale říká, že by ochranka nebo bezpečnostní služby měly být i na těchto akcích…

Já jsem o tom hovořil minimálně tak pět let zpátky a říkal jsem, že moje chvíle přijde. Mám profesionální tým pětadvaceti lití, který si stabilně udržuji. Nemám  je na smlouvu, oni pro mne vykonají práci, já je ohodnotím a tím se rozejdeme a akce pro nás končí. Jsou to naprostí profesionálové, to nejsou nýmandi. Takže o bezpečnosti mají ponětí, vědí, co a jak udělat, jak se chovat.

Před lety jsem prognózoval, že moje chvíle přijde. Doslova jsem vytušil, že jednou bude maturitní ples probíhat za několika podmínek. To bude několik odrážek a tam mimo jiné bude, že musí být přítomná ochranka, která dá pozor na to, aby se tam nikdo nepral, aby se eliminoval vstup cizích lidí. Aby tam nebyl nikdo, který jim to tam  může úplně rozvrátit. Třeba jen kvůli tomu, že je opilý. A samozřejmě drogy, které u toho vždy figurují. To se stalo i tady v Domažlicích, kdy se mladé holčině zastavilo srdce a volala se rychlá záchranná služba a „nahazovali“ jí tady srdíčko. A to „díky“ tomu, že měla kombinaci drog a alkoholu.

Samozřejmě, na to, jestli si ta omladina bere drogy, a to tedy povětšinou bere, je bezpečnostní služba krátká.

… a to se jedná o teenagery, že…

Přesně tak!

Děláte kurzy pro mladé i pro důchodce, upozorňujete, jak se má správně chodit, aby člověka někdo nestrčil do silnice nebo naopak nezatáhl do průjezdu. S prominutím – nestrašíte, nezveličujete?

Někdo to může pocítit jako postrašení. Ale já musím opravdu říci, a stojím si za tím a je to můj pohled, že je opravdu třeba číst dopředu tam, kam jdu, je to zapotřebí. Jako když jedete autem a předvídáte, že vám někdo může někam před vámi odbočit, prostě že trochu předvídáte. A to se bude myslím víc a víc realizovat i při takzvaně obyčejné chůzi ve městech i na vesnicích. Aby lidé předvídali. Samozřejmě nechci, aby lidé sledovali kolem sebe všechno jako blázni. Toho bych se nechtěl dočkat.

… ale podle všeho to k tomu spěje…

Spěje. A už dnes by byl člověk obezřetný. V těchto dnech budu rozjíždět projekt, který jsem si vyzkoušel, a to je bezpečnost obyvatel obcí. Co si budeme povídat, víme, že se jinak chová obyvatel města, který bydlí v Domažlicích, a jinak se chová člověk, který bydlí pět kilometrů přes kopec ve vesnici. Každý s každým se tam zná, všichni jsou sousedi a musím říci, že chování ohledně bezpečnosti je diametrálně rozdílné. Díky montovnám, kdy jsou ti jejich pracovníci ubytováváni na malých vesnicích, nelze odejít z domu, kde jsou třeba otevřená okna.

Takže i vesnice se mění. Přichází do nich cizí element, který s nimi nemá nic společného... a ten starý systém, kdy soused si hlídal a znal souseda, navzájem si pomáhali?

Situace se bohužel pomalu mění. Díky přírůstku nových lidí, přistěhovalců. Ve vesnici vám řeknou, že se všichni znají. Jenže dnes už v obci všichni všechny neznají. Nevěřím tomu, že by soused šel a ukradl vám šperky. To by mu svědomí asi ani nedovolilo. Ale ten člověk, který vás nezná, který má vás na háku a jste mu lhostejní, proč by to neudělal, když mu dáte takovouto šanci a příležitost?

Dnes vlastně obce nemají ani přehled, kdo tam bydlí. A to nejen vzhledem k takzvané ochraně osobních údajů…

Obce mají přehled o tom, kdo má v obci trvalé bydliště.  Ale kdo tam jezdí, bydlí, to je druhá věc.

Dokonce se v blízkosti montoven zaplňují domy nad kapacitu, a protože jsou tam ti zaměstnanci ubytovávání načerno, nikdo nemá přehled, kdo tam vlastně je, ani kolik je tam lidí. Což je obrovské bezpečnostní riziko, i třeba pro případné požáry, epidemie,…

Ano, ano. Já bych veškeré povinnosti naházel na pracovní agentury. Když sem přivezete sto lidí, tak kontrolní orgán, prodloužená státní moc, bude požadovat, aby agentury ukázaly, kde ti lidi vlastně jsou. Kde pracují a kde bydlí. Ať je o tom přehled. To přece nejde, to je nemyslitelné, aby v tom byl takový chaos jako dnes. Pak se nedivme, že jsou hlasy, aby se braly otisky, fotky, vzorky DNA. To je myslím namístě.