Je Evropská unie po eurovolbách „těhotná“ velkou změnou, anebo jen kosmetickými úpravami?

Shrneme-li volební výsledky z jednotlivých členských států, ze kterých se složí Evropský parlament, zůstává většina pro Evropskou lidovou stranu (EPP), Stranu evropských socialistů (PES) a na třetím místě budou liberálové z Obnovme Evropu (Renew), neboť možná předstihnou skupinu Evropští konzervativci a reformisté (ECR). Rozložení sil zůstane v zásadě stejné.

Na druhé straně velká změna se odehrává v největších politických formacích ve Francii a v Německu. V Německu se CDU/CSU pomalu loučí s radikální klimatickou politikou, slibuje opět otevřít jaderné elektrárny, vrátit zemi ekonomický rozvoj a bojovat proti migraci. Francouzský prezident vyhlásil nové volby. Obě největší země čelí historicky nebývalému odlivu voličů na okraje politického spektra a budou donuceny dát prioritu i v Evropské unii tématům, která jsou zásadní pro ekonomický rozvoj. Významné je celoevropské oslabení radikálních levicových a zelených hnutí, které se v orgánech Evropské unie zabydlely a udělaly si z nich svůj vlastní nástroj vlivu, často přímo proti zájmům členských států. Environmentální žal střídá vážná obava z úpadku konkurenceschopnosti hospodářství, tedy „ekonomický žal“. Budíček snad bude dostatečný a věřím v autentický dialog s průmyslem. Také hospodářství má svoji vinu na stagnaci, především v různých nadbytečných regulacích, které často spoluvytvářel a které jsou dnes překážkou konkurenceschopnosti.

Jak vnímáte eurovolby v zemích, které vám jsou nejbližší? Tedy v Česku, Polsku a Rakousku?

Pozitiva – měli jsme nejvyšší účast v evropských volbách, témata voleb byla u nás, ale i v celé střední Evropě sdílená. Například budoucnost automobilů, euro, migrace, bezpečnost a zahraniční politika. Ani v jedné zemi střední Evropy výsledek neznamená, že je možné v domácí, a tím i v evropské politice pokračovat dosavadním způsobem, jako by se nechumelilo.

Hovořil jsem s bývalým šéfem Evropské pohraniční a pobřežní stráže (Frontex) Fabrikem Leggerim. Udělalo to na mě dojem, že špičky EU nechtějí zastavit uprchlické vlny…

Vzhledem k důsledkům a k vzestupu nespokojenosti budou evropský idealismus a vznešené ideje podrobeny tvrdému střetu s realitou a s důsledky migrace. Stále ještě není v EU tento způsob masové a organizované migrace správně pojmenován a řeší se až jeho důsledky přerozdělováním a nařizovanou solidaritou. EU by měla střežit vnější hranici důsledněji, technické prostředky i zkušenosti ze světa k tomu má, a přenechat rozhodování členským státům. Každý stát se pak může podle priorit svého pracovního trhu a potřeb otevírat studentům, vědcům nebo v rostoucích odvětvích ekonomiky pracovníkům.

V našem předchozím rozhovoru jste naznačil, že úděl Green Dealu nelze změnit, ale lze ho variovat. Jaká variace by podle vás byla nejprozíravější?

Je třeba provést zásadní zásah v energetice a chystaných uhlíkových clech. Určující pro změnu jsou členské státy. Evropská rada by měla přijmout cíl do roku 2030 třikrát snížit ceny energií. Když mohla přijmout cíle snižování CO2, může učinit i toto. A Evropská komise musí pak z vůle členských států konat tímto směrem a nevěnovat se jen a výhradně CO2. Má k tomu mnoho nástrojů, například emisní povolenky. Bude-li k tomu vůle, může EU zrušit obchodování povolenek na kapitálových trzích, což je jednou z příčin nepředvídatelnosti pro investice nejen do energetiky. Energetický trh je unijními regulacemi zcela zničen. Úpadek hospodářství v Evropě, který má jednu z příčin energetiku, vyžaduje velké úsilí a odhodlání k nápravě. V dopravě je také nutné změnit přístup. Elektromobilitu nedotovat. Nechat technologickému vývoji a zákazníkům, jakým autem chtějí jezdit. Přehodnotit úplně pokusy zavést elektrickou nákladní silniční dopravu. Můžeme rozumně podpořit rozvoj elektromobility dobíjecí infrastrukturou všude tam, kde se řidičům podle jejich užívání vyplatí. Podporovat železnici naopak je žádoucí, protože v železniční dopravě je efektivita alternativních pohonů (baterie, hybridní vlaky a vodík) nejvyšší.

Nedávné protesty zemědělců proti Green Dealu jako by ustaly. Co můžeme očekávat do budoucna?

Evropská komise pod tlakem protestů v řadě opatření ustoupila. Zejména vůči malým zemědělským podnikům, které má v oblibě. Ale v řadě zemí se už objevují protesty nové. Uvedu příklad. Takticky až po evropských volbách (17. 6. 2024) přijala rada ministrů životního prostředí Nařízení o obnově přírody (Nature Restoration Law). Nařízení pracuje s tím, že nestačí přírodu jako doposud chránit, ale musíme ji obnovovat, protože doposud byla ničena. Právě díky tomuto tvrzení hrozí, že se začne zemědělcům, lesníkům a vodohospodářům nařizovat, co a jak mají dělat a co mají pěstovat. Zejména větší podniky se ocitnou pod zvýšenou kontrolou, protože se údajně nejvíce podílejí na „ničení“ přírody v Evropě. Podle Evropské komise je sedmdesát procent zemědělské půdy ve špatném stavu. Tento nátlakový přístup budou zemědělci odmítat, protože otevírá dveře ingerenci EU k nové administrativě a do způsobu hospodaření celého odvětví. Zároveň otevírá dveře nevládním ekologickým organizacím hovořit už i do zemědělství a lesnictví. Celkovým efektem bude růst cen, nižší schopnost konkurovat produkci z jiných částí světa a celkové oslabení odvětví.

Co byste řekl nové europoslankyni Danuši Nerudové na to, že minimum, co můžeme proti Rusku udělat, je, koupit si nové auto?

Odpověď na podobné výroky dali ve volbách voliči. Ale k jádru věci. Prosperující ekonomika a společnost je odolnější vůči zahraničním hrozbám. Může investovat do inteligentní a efektivní obrany, do diplomacie a zvýšení vlivu Česka v zahraničí. Základem je tedy ozdravit hospodářství a investice. Je krátkozraké nevěnovat se růstu ekonomiky a bezpečnost a obranu stavět na zvyšování daní lidem a podnikům.

Ruský prezident Vladimir Putin mluví o ukončení války. Proč to dělá právě teď?

Myslím, že byl donucen nějak reagovat na setkání mnoha desítek států ve Švýcarsku, na které určitě neočekával pozvání. Vybral si svoje vlastní prostředí pro formulování podmínek jednání, která by mohla vést k příměří, nikoliv k míru. Bylo to v projevu na poradě ruských velvyslanců sloužících ve světě. Jeho projev lze různě analyzovat, ale budoucí přímá mírová jednání s Ukrajinou nemohou být na tomto jeho projevu založena. Summit ve Švýcarsku ale může být východiskem k příměří, pokud všichni uznají, že i příměří a jeho podmínky potřebují jednací stůl.