Lze předpokládat, že svět se po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách určitým způsobem změní. Radujete se vy osobně z výsledku hlasování? V čem pro vás vzbuzuje rozhodnutí amerických voličů naději a v čem naopak strach?

Ano, já mám z vítězství Donalda Trumpa opravdovou radost. Především proto, že si od jeho prezidentství slibuji viditelnou změnu americké politiky. Tak viditelnou, tak podstatnou, že se přelije i do Evropy, což zde potřebujeme jako sůl.

Ale nejen tuhle naději na změnu považuji za optimistický signál. Za úžasné považuji celé to vzepření se amerických voličů tlaku médií i politického establishmentu. To vzepětí svobodné volby považuji za impozantní a nadějné.

Po celém světě se šíří podobné názory, které u nás například reprezentuje Tomáš Halík. Tvrdí, že vítězství Donalda Trumpa pro něj byl šok a že je to tím, že nevzdělaní lidé jsou manipulovatelní. Předvedl nám Trump skutečně, že cestou k politickému úspěchu může být systematické posilování toho, co je v lidech nejhorší? Lidé prý nejsou schopni vnímat fakta, propadají se do nenávisti v důsledku nechuti k uprchlíkům, homosexuálům a komukoli odlišnému...

Už v době probíhajících amerických voleb přinášely tamní zdroje rozmanité statistiky. A jedna mě vážně zaujala: devět z deseti voličů Trumpa si přeje návrat k hodnotám americké společnosti padesátých let minulého století. Tedy návrat ke společnosti před Kennedyho budování „společnosti bez hranic“, před aktivistický progresivismus Lyndona Johnsona s jeho „velkou společností“.

Vítězství Trumpa není pouze nemilosrdnou porážkou Obamova prezidentství, je v jistém slova smyslu i odmítnutím politik posledních padesáti let, které oslabovaly americkou svobodu a víru v sílu lidského individua a nahradily ji posilováním práv nejrůznějších menšin na úkor většiny. A ona většina se teď ozvala. Tvrdit, že to jsou lidé nevzdělaní a manipulovatelní, to bych si nedovolil. A navíc, americké povolební statistiky ukazují, že to ani není pravda.

Objevují se i názory, že Západ čeká pravicová nacionalistická (kontra)revoluce… Jenže další názorový proud říká, že politici tak dlouho vnucovali lidem něco, co lidé nechtěli, ať už jde o práva menšin nebo toleranci k imigrantům, že už těchto názorů mají dost. Lze říci, kdo má pravdu?

Nejen americké prezidentské volby, ale také svobodné chování britských voličů ukazují, že lidé si již nechtějí nechat vnucovat to, co dlouhodobě odmítají, s čím se neidentifikují a co jim v jejich životech překáží. Nechtějí nic jiného, než žít svobodně. Chtějí s tím zkostnatělým systémem zatřást. Přejí si změnu. To, zda si tuto změnu přejí kvůli obtížně přijatelnému posilování práv a nároků nejrůznějších menšin – homosexuálů, feministek, genderových aktivistů, klimatických bláznů, stále silnější pozici roztodivných nevládních organizací placených bůhvíkým či přirozenými obavami z migrační kolonizace, které politická elita nečelí, je, myslím, jedno. Všechno dohromady to vytváří atmosféru touhy po změně. A ta nachází průchod ve svobodných volbách.

Z vítězství Trumpa se radují všichni, kdo odmítají imigranty. Lze říci, že tímto je definitivně jasné, že v Čechách si už žádný politik, který to myslí vážně, nedovolí přijímat muslimy? Je možné, že se lidé v Česku už naprosto zatvrdili? A vůbec obecně v Evropě, viz názory CSU… Může se stát, že už nebudou chtít politici riskovat případné problémy, které s imigranty přicházejí? Jenže další informace svědčí o tom, že z Afriky stejně budou přicházet miliony migrantů a že tomu nebude možné zabránit…

Já to tak jednoduše bohužel nevidím. Mě plní nadějí ta objevená odvaha jít k volbám a jejich prostřednictvím poslat současné polické elity do historie, to ano. A od té touhy po změně odvíjím i svůj optimismus. Ale že to půjde jako na drátkách, že to teď bude všechno naráz jiné, to si vážně nemyslím.

Když si vzpomeneme na to, jak bylo veřejné mínění směrováno ještě před dvěma lety, nebylo vůbec přijatelné přistupovat ke složitému problému migrace způsobem, jaký teď zcela otevřeně prosazuje Trump. Bude politický mainstream přinucen otočit kormidlo? Jakou odezvu můžeme očekávat v Evropě a v Americe?

To je pravda, zvolení pana Trumpa snad pomohlo pootevřít okno příležitosti ke znovunalezení odvahy se rozhodovat svobodně proti tlaku médií a zavedených letitých politických skupin.

Ale ono to platí i naopak. Kdyby ve společnosti nekvasily nespokojenost, naštvanost a nálada se tomu vzepřít, žádný Trump by neměl šanci. A současný mainstream? Ať bude manévrovat jakkoliv, bude nedůvěryhodný. Bude se snažit mluvit jinak, ale budou to říkat stále titíž – už dostatečně zdiskreditovaní – lidé. A to si obvykle obyčejní voliči dobře pamatují. Přestože očekávám v Evropě pokračování zmateného a chaotického chování současných politických elit, touhu voličů po změně to bude pouze posilovat.

Část veřejnosti podezírá média, zejména Českou televizi, z toho, že nejsou objektivní, že ubližují prezidentu Zemanovi, že straní určitým zájmům...

A není se čemu divit. My, kteří si ještě pamatujeme, že v temných dobách komunistického zpravodajství musel i sportovní přenos začít povinnou „antiimperialistickou“ pětiminutovkou odsuzující rozmísťování amerických raket Pershing nebo informacemi o kapitalistické perzekuci místních odborářů, my, kteří si pamatujeme, že za všechno mohli Reagan a Thatcherová, si dnes tato jména vyměníme za jména Putin a Asad, nenadáváme na Ameriku, ale na Rusko – a kupodivu jsme stále pořád v České televizi. Efekt je stejný, jako býval kdysi. Lze se divit, že má veřejnost tendenci podlehnout opaku slyšeného? Nebudou nakonec vedoucí redaktoři v České televizi těmi Ruskem placenými sabotážníky, napadá mě?

Jak zvládají informovat o volbě lídra světové velmoci média, ať už veřejnoprávní nebo soukromá?

Já sledoval celý průběh na webu The New York Times, tedy tam, kde doopravdy Trumpovi palce nedrželi. A přesto jsem se tam dozvěděl spoustu podrobností a zajímavostí. To německá média byla zdrcena, jako by někdo významný zemřel, a byla zaplněna truchlohrami podobnými těm v České televizi.

Myslíte si, že postupně zkusí hledat jiný přístup, že nebudou tolik proimigrační a podobně? Začnou být shovívavější i vůči názorům, které hlásají například nulovou toleranci vůči menšinám či imigrantům?

Na žádné osvícení nevěřím. Soukromá média jsou soukromá a já respektuji, že si obsah svého vysílání upravují podle sebe. Ale veřejnoprávní, tedy ta, která platíme ze svých peněženek, by měla projít zásadní změnou financování. Což třeba takovou, že si jejich vysílání budeme platit dobrovolně?

Globalizace často bere lidem dobře placená pracovní místa a nemá je kdo vytvořit. Menší podniky zanikají, a tak nevytvářejí pracovní místa. A zatímco ti majetnější mají víc, část veřejnosti chudne, o čemž se samozřejmě raději nemluví. Bude vůbec někdo skutečně vážně hledat řešení i pro lidi, kteří jaksi nepatří mezi těch pár vyvolených? Je řešením, že se omezí mezinárodní obchod? Do jaké míry lidé přestávají věřit finančnímu systému kapitalismu?

Zkusme se vrátit k myšlence svobodné společnosti bez dotací. Zkusme oprášit naši víru v ochotu podstoupit riziko podnikat v prostředí, které není deformováno dotacemi a šíleným systémem přerozdělování z Bruselu. Zkusme věřit světu bez nepochopitelných regulací – ať bruselských, nebo těch českých. Co kdybychom vrátili rozhodování politiků na co nejnižší úroveň, na které by byli snadněji a rychleji kontrolováni. Nebyl by to pružnější a lepší svět?