Zatím jen vláda schválila návrh zákona na změnu fakultních nemocnic na univerzitní. Slibuje si od toho lepší hospodaření tohoto typu nemocnic a zvýšení jejich profesionální úrovně, zvláště v oblasti výzkumu. Jenže zástupcům lékařských odborů (LOK) i České lékařské komory (ČLK) se tato koncepce nelíbí. Vidí v ní plíživou privatizaci špičkových lékařských zařízení. Například prezident ČLK Milan Kubek se k tomu v médiích vyjádřil takto: „Je to cesta k tomu, jak splnit dávný sen některých pravicových vlád zprivatizovat velice lukrativní zdravotnická zařízení.“ Jaký názor na tuto záležitost zastáváte vy sám? 

Po tomto zákonu žádná zásadní poptávka veřejnosti nebyla, spíše si to přáli jen děkani některých univerzit. Lékařům, zdravotníkům ani pacientům to vlastně nic nepřinese, že se jen změní právní „fasáda“ těch nemocnic. Je to snaha dostat se k majetku státních příspěvkových organizací, protože zatím to nebylo podle zákona možné. Tedy, aby mohlo Ministerstvo zdravotnictví slučovat různá zdravotnická zařízení a organizace. Já si tak dovedu představit klasický případ, že nemocnice Motol převezme nemocnici Na Homolce, no a pak zjistí, že ji jako univerzitní instituce nepotřebuje, a tak ji prodá „vhodnému“ majiteli. Je to velmi zneklidňující záležitost, nechci ale spekulovat, co k tomu předkladatele – Ministerstvo zdravotnictví – vlastně vedlo. My s tím zásadně nesouhlasíme a všude i na tripartitě jsme velmi hlasitě proti tomu protestovali.

Podle ankety a analýzy Českého odborového svazu zdravotnictví a soc. péče ČR, kdy se jeho zaměstnanci otázali více než 3500 respondentů z českých nemocnic, chce je prý až 56 procent pracovníků v nejbližší době opustit kvůli nevyhovujícím pracovním podmínkám. U zdravotních sester, ošetřovatelek a asistentek se jedná o nízké mzdy, velkou přetíženost a také mnohdy o neproplácení přesčasů. Lékaři také požadují vyšší platové ohodnocení, ale ještě více jim prý vadí neúměrná přetíženost, kdy slouží ročně daleko více hodin, než to umožňuje Zákoník práce. Jak si myslíte, že by se dalo tomuto negativnímu trendu zabránit, aby se vysokou fluktuací nezhoršovala péče v našich nemocnicích?

Dnes to už skutečně není jen o platech, nýbrž i o zavedení snesitelných pracovních podmínek. Jak lékaři, tak zdravotníci tráví v nemocnicích nezákonně neuvěřitelné množství času. Bude to vyžadovat celý komplex opatření, která se musí udělat. Samozřejmě jednou z předních záležitostí je všechny lépe zaplatit a provést vhodnou reorganizaci práce tak, by těch přesčasových hodin nebylo tolik. Pokud někteří z pracovníků nemocnic slouží nepřetržitě 16 hodin nebo dokonce někdy 48, tak je to naprosto neúnosné. Anebo další variantou je potom sehnat dostatečný počet lidí.

Všichni víme, i podle inzerátů na stránkách lékařské komory či odborů, že se hledá po celé republice asi tisícovka lékařů, a to jen proto, aby se zajistil nezbytný provoz. Ta skutečná potřeba je ale 2 až 3 tisíce nových doktorů. My jim tady prostě musíme vytvořit podobné podmínky, jako mají na Západě, aby nám neutíkali. Tím samozřejmě nemyslím, že budeme 4500 tisíce euro pro lékaře, což je jejich průměrný plat v Německu, přepočítávat na naše koruny. Ovšem ta nezbytná úprava, abychom se k tomu alespoň přiblížili, tady musí být.