Jaké jsou nejcitelnější dopady letošního koronavirového roku na českou kulturu a které její segmenty utržily nejcitelnější ztráty?

Nejcitelnější dopady jsou samozřejmě tam, kde umělci potřebují živé publikum, které zaplatí vstupné. Ale i tady to není tak jednoznačné, neboť zde existují instituce, zejména divadla, která jsou financována z veřejných rozpočtů, ať již z městských, nebo ze státního rozpočtu. Ono to ale není jen o penězích, ale také o tom, že pokud neděláte svoji činnost, tak nejen zakrníte, ale také ztratíte příznivce, protože sejdete z očí, a tudíž z mysli.

Na celkový umělecko-zábavní průmysl, úmyslně nepoužívám slovo kultura, však tato situace může mít velmi blahodárné účinky, protože až někdy skončí všechna ta opatření a lidé budou opět moci chodit na koncerty, do divadel, do kin, tak si budou více vybírat. V důsledku nynějších likvidačních opatření vlády budou lidé do budoucna velmi přemýšlet, kam vloží své peníze, nejen diváci, ale i sponzoři a investoři, což je dost zásadní. A zůstanou, neříkám ti nejlepší, ale ti nejžádanější. V Česku nutně potřebujeme, aby se snížilo to obrovské množství divadélek, která si zakládá kdekdo a následně žádá o veřejné peníze.

Proč by bylo třeba nynější počet divadel redukovat?

Protože se jich tolik uchází o peníze, že se veřejné rozpočty natolik rozmělní, že každý sice něco dostane, ale je to víceméně nedostatečné. Následuje neplacení závazků, krachy, neplacení spolupracovníkům. Podfinancovanost těchto scéniček vede i k tomu, že umělci a personál pracují tzv. na fakturu, přičemž si mnohdy hrají na agentury, kterými zprostředkovávají sama sebe, což je samozřejmě v konečném důsledku švarcsystém. A to zejména tam, kde jsou každý večer stále stejní účinkující a personál. Producent potom samozřejmě neodvádí platby za zaměstnance, což je jediný cíl. Protože pokud by tak činil, finance by mu už nestačily vůbec na nic vyjma nějakých megamuzikálových produkcí. To se projevilo velmi negativně právě v této koronavirové situaci, kdy se lidé pracující na živnostenský list ze dne na den ocitli bez jakýchkoli příjmů a nastal velký problém pro ně i pro stát. Pokud by byli zaměstnanci, tak by producent dostával příspěvky na jejich mzdy a musel by se nějak podílet na udržení svého podnikání ze svých minulých zisků, a přitom by ti lidé mohli dostávat slušné peníze. Takto musí stát těmto živnostníkům platit nějaké malé peníze, aby vůbec nějak přežili. To je velká systémová chyba a myslím, že by mělo být do budoucna cílem těchto živnostníků tlačit na to, aby byli v co největší míře zaměstnanci.

Jsme opravdu malá země s omezeným množstvím publika, které nemá zájem platit obrovské finanční částky za vstupenku. Pokud tedy soukromou uměleckou produkci chceme dotovat z veřejných peněz, pak to musí mít nějaký smysl ve výši těch peněz pro jednotlivé subjekty, kterých ovšem musí být nutně méně. Pak je možné ty scény nějak udržet, a ti, kteří se neuplatní, musejí opravdu změnit svoji profesi. Ti rozumnější a zodpovědnější to už dělají.

Ne všichni v kultuře jsou na tom jako spisovatelé, malíři nebo sochaři, kteří mohou dále tvořit. Co zbývá v této složité situaci umělcům, které jste zmínil, že potřebují publikum, tedy hercům, zpěvákům, tanečníkům a dalším?

Jedna věc je tvořit, druhá věc je se tou tvorbou uživit. Obávám se, že spisovatelé, malíři, sochaři budou mít také potíže právě proto, že vláda svými likvidačními hospodářskými omezeními připravila obrovské množství zejména živnostníků o jejich obživu a návazně jejich zaměstnance a spolupracující subjekty, ať již přímo, nebo omezením jiných segmentů, které ovšem byly klienty těch živnostníků a podnikatelů. Mnozí podnikat mohou, ale jejich klienti ne, nebo omezeně, čili ta devastace je mnohem širší, než se o ní mluví v médiích. Opravdu to nejsou jen divadla, hospody a malé obchody. Ti, co zdánlivě a formálně podnikat mohou, nedostanou kompenzaci pro sebe ani příspěvky na mzdy svých zaměstnanců, a tím se to celé bortí. Takže si myslím, že nelze očekávat velké nákupy uměleckých děl jakéhokoli druhu, a protože je situace stejná i v zahraničí, byť tam mnohde jsou kompenzace na jiné úrovni, tak podle mě dají lidé v několika dalších letech přednost nákupům jiných druhů zboží.