„Už mne ty kecy různých ‚odborníků‘ o covidu a chřipičce začínají srát!“ napsal jste začátkem září na svůj FB. To mě přivádí k první otázce, co říkáte konkrétně na různá vyjádření, která poskytují například doktor Šmucler nebo profesor Pirk? A co říci na petici, v níž právě doktoři Pirk, Šmucler, Hnízdil a řada dalších osobností tvrdí, že vládní protikoronavirová opatření škodí české společnosti víc než samotný koronavirus? Žádají mimo jiné, aby na testy byli puštěni jen lidé s příznaky nemoci, aby se svévolně nemohl nechat testovat každý…

Z vyjádření těchto pánů na mě padá beznaděj. Nemám, a hlavně nechci mít, jejich nadhled nad životem nebo smrtí lidí. Pro mě je život každého na prvním (!) místě a nedovedu si představit myšlenkový pochod, který počítá s tzv. „collateral damage”, neboli s vedlejšími ztrátami. Vím, že lékař může být v extrémním případě postaven před taková rozhodnutí a spoléhám, tak jako většina lidí na to, že lékaři berou vážně Hippokratovu přísahu.

Testování na covid by, podle mě, mělo být pro obyvatelstvo zdarma (rozumí se na náklady státu)! Ostatně se stačí podívat do USA, kde mj. testy na covid poskytují zdarma oba hlavní řetězce lékáren, Wallgreens a CVS. Jedná se o tisíce testovacích míst jak pro příchozí, tak pro ty, kdo přijedou v automobilu.

„Bůh s námi, jestli se to svinstvo masivně rozšíří mezi populaci. Pak už asi Babiš nebude říkat, kolik tisíc životů zachránil,“ napsal jste také začátkem září. Co tedy říct k současné situaci?

Už v září se v médiích objevily názory odborníků, které předvídaly stav, který teď zažíváme. Protože mám bratra lékaře, který se zabývá celý život plicními chorobami, už na počátku epidemie jsem se ho ptal, jaká opatření považuje za účinná. Odpověděl mi, že naprosto nejúčinnější je nošení roušek.

Vládě, především premiéru Babišovi, je vyčítáno unáhlené rozvolňování opatření před létem. Ten určitou chybu přiznává, na druhou stranu ale poukazuje, že právě na rozvolňování byl obrovský tlak veřejnosti. Jaký je váš pohled?

Vláda pana Babiše na jaře postupovala, podle mého názoru, velmi dobře. Od toho máme vládu, aby v krizových situacích chránila životy obyvatelstva. Pak se v populaci objevily názory o omezení osobních svobod. Blížily se volby, takže pan premiér podlehl tlaku veřejnosti, jak sám přiznal. Pochopitelně nás všechny vyděsila blížící se hospodářská krize. Přes léto jsem několikrát navštívil Bavorsko i Rakousko, kde lidé stále všude v interiérech používali roušky. Teď se ukazuje, že tohle rozhodnutí sousedů bylo rozumné.

Mimochodem, jak moc, podle vás, právě koronavirus, výčitky, o kterých jsme mluvili a zmatky, které kolem opatření především začátkem září byly, ovlivnily výsledky voleb?

Jako vždy se lidé chovají rozumněji, než jak předpokládají podezřívaví úředníci. I v létě stačilo podržet roušková opatření, vysvětlit tuto věc obyvatelstvu atd., ale nemá smysl používat v naší situaci nějaká „kdyby“. Teď je teď, jsme v těžkém maléru a všichni očekávají, že to vláda prostě zvládne.

Vy jste se kvůli koronaviru rozhodl zrušit oslavu 30. výročí rádia Faktor. Z toho usuzuji, že opatření proti šíření koronaviru, o kterých vláda nově rozhodla, schvalujete?

Mám respekt před neznámou nemocí. Zatím o ní téměř nic nevíme, tak se snad každý rozumný bude chovat ohleduplně a opatrně. Lidé si odvykli vidět smrt zblízka, je to u nás tabu. Proto je celkem běžný názor, že „dokud mi nic není, nic se neděje”. Vládě bude třeba podtrhnout a sečíst její kroky. Některé byly dobré, jiné, jak je vidět, vyloženě špatné.

Co doslova rozbouřilo sociální sítě, byl nápad ministra Prymuly na evidenci hostů v hospodách a restauracích. Mají pravdu ti, kteří mluví o ztrátě svobody, nebo bychom i toto, stejně jako v některých okolních státech, měli přijmout?

Osobně rád dočasně omezím některé svoje svobody, pokud tím pomohu zachránit byť jen jediný život. Dilema svoboda vs. zdraví vs. ekonomika je přesně to, s čím si zatím nikdo nedovede poradit. Tomu se ovšem nelze divit.

Tak předně – já nejsem epidemiolog! U nás si mnoho politiků zvyklo „mlít“ do všeho, pusťte si přenosy z Poslanecké sněmovny nebo ze Senátu. To ale neznamená, že s takovým přístupem souhlasím. Zákaz zpěvu je dokonalý terč pro vtipy. Sám ale nejsem schopen posoudit, jestli a v jaké míře je to účinné opatření.

A co si myslíte o plánu testovat všechny obyvatele na koronavirus, kvůli přítomnosti protilátek?

Všichni, kteří se už setkali s testováním, vědí, že laboratoře jsou přetížené. To se v nejbližší době rozhodně nezlepší, spíš naopak. Je zřejmé, že jsme si vykoledovali současný stav tím, že jsme oslavovali, jak jsme dobří, zatímco se virus rozšířil, navzdory spoustě keců v médiích. Myslím si, že zvýšení kapacity testování povede ke zpřesnění našich vědomostí i k lepší prevenci.

Epidemie a opatření proti ní zasáhla celou řadu odvětví. Velké dopady má už od takzvané „první vlny“ na kulturu, například již zmíněný zákaz zpívání, nyní nově opětovné uzavření divadel, kin… Ozývají se i hlasy, že tohle „kultura nepřežije“. Byla od začátku pomoc pro kulturu dostatečná? Je potřeba umělce více podpořit, nebo mají pravdu ti, kteří říkají, že pokud pro umělce nyní není práce, mají si najít jinou, tak jako ostatní lidé?

Tohle je zvláštní otázka, která má dva základní aspekty. Že by kultura nepřežila, o tom dost pochybuji. Kultura přežila daleko větší pohromy, než je pandemie. V širším slova smyslu je kultura nedílnou součástí lidstva, zásadně nás odlišuje od zvířat. Když se podíváme do historie, umění všeho druhu zažívalo těžké rány ze všech stran, dokonce velké množství děl bylo oceněno až po desetiletích poté, co byla vytvořena. Tyto výkřiky bych bral trochu s nadhledem, tedy pokud jde o tu skutečnou kulturu, o hodnoty, které stejně nejsou nikdy objektivně měřitelné.

Druhý aspekt, a o ten hlavně jde, jsou umělci všeho druhu, kteří mají to štěstí, že se živí či živili v nejrůznějších odvětvích. Odpovím lapidárně – pokud budu vážit, jestli pomoci umělcům, budou na stejných vahách jako ostatní pracující lidé. V přirozeném konkurenčním prostředí se musí přizpůsobit všichni.

Nejen kultura, ale například i majitelé barů, restaurací… volají o pomoc. Například podniky v centru Prahy prý zejí prázdnotou. Zaznívají ale i takové názory: „Toto je kapitalismus. Tohle jsme přece všichni chtěli, za tohle jsme cinkali klíči. Nechtěli jsme sociální jistoty, ale svobodu a šanci starat se každý sám o sebe.“ Co na to říct?

Když jsem koncem listopadu 1989 stál v davu a cinkali jsme klíči, říkal jsem si, že hodně lidí nebude v budoucnu připravených na to, za co cinkají. Ostatně je to teď patrné z podpory politických stran. Velkou podporu mají populistické strany typu ANO, které ústy svých vůdců slibují další a další výhody pro všechny. Lidé, kteří nechtějí z jakýchkoli důvodů podnikat, kterých je většina, snadno uvěří tomu, že se o ně stát postará. Neustále se umenšuje role a pozice podnikatelů, kteří vytvářejí pracovní místa a jsou motorem celého státu. Všechny podobné sociální experimenty vedly vždy k zotročování a k válkám. Proto věřím víc v osobní svobodu a odpovědnost než v sociální jistoty.