Jaký je dle vás odkaz 17. listopadu?

Odkaz 17. listopadu je stále živý a musíme ho mít ustavičně na paměti. Jsem velice rád, že tento den pojímáme jako státní svátek, který se váže hned ke dvěma významným událostem. Stejně jako většina našich občanů vnímám tento sváteční den jako vzpomínku na studentské oběti z roku 1939 páchané nacisty a dále na všechny, kteří byli pronásledováni a silně omezováni na své svobodě v totalitní době, kde si veškerou moc uzurpovali komunisté řízení Sovětským svazem, která gradovala v listopadových dnech roku 1989 a ve svém důsledku vedla k pádu komunistického režimu. Ať nám všem tato vzpomínka slouží k uvědomění si, že svoboda člověka a suverenita země je to nejcennější, co si můžeme přát, a proto nesmíme připustit, aby byla jakýmkoliv způsobem omezována, jak se o to snaží v současné době Evropská unie.

Co nám třicet let po listopadu dalo? A co případně vzalo?

Transformace moci vzbudila mimořádné naděje občanů spojené se svobodou a demokracií. Dnes ale můžeme říct, že značná část očekávání se nenaplnila. Skutečnou moc dnes drží globalistické a neomarxistické elity spojené s nadnárodními finančními korporacemi. Skutečnou svobodu zaměnila dluhová spotřeba a rozklad základních povinností k rodině a národu. Proti vlastencům a odpůrcům globálního světového řádu začínají elity EU a jejich slouhové postupovat stejně jako komunistická totalita.

Ideály sametové revoluce byly ukradeny a zneužity. Nástrojem této krádeže je dnes síť politických neziskových organizací finančníka Sorose. Tato síť je rozlezlá po státní správě a kontroluje většinu médií. Dnes organizují majdany a útoky na nepohodlné demokraticky zvolené politiky. Přivlastňují si právo řídit demokracii a kádrovat názory a postoje lidí. Morálně obhajují svou moc hájením práv údajně diskriminovaných menšin.

Vypískání a nadávek se dočkal při pokládání květin na Národní třídě v neděli 17. listopadu 2019 premiér Andrej Babiš. Jeho odpůrci na něj křičeli: „Táhni odsud estébáku.“ Davu neunikl ani vicepremiér a předseda ČSSD Jan Hamáček, toho zase nazývali „ocáskem“. Nejen s pískáním, ale i s výzvami k odstoupení se setkal rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima při proslovu na Albertově. O čem tyto protesty svědčí?

V této souvislosti si položme otázku, kdo jsou tito „občané“, kteří se takto chovají. Nejen že to svědčí o jejich špatných morálních a etických hodnotách. Jsou to především lidé, kteří nerespektují výsledky svobodných demokratických voleb, které určily, komu občané nejvíce důvěřují a ostatní by to měli respektovat. O to více je zarážející, že mezi těmito nevychovanci se najdou i vzdělaní lidé, což podporuje mou myšlenku, že je to cíleně řízený proces s jasně definovaným cílem dostat k moci stoupence tzv. demobloku, který se stále ještě nevzpamatoval ze své volební porážky ve sněmovních volbách. Velice mě mrzí i postoje některých studentů vysokých škol, kteří se nechávají vmanipulovat do těchto praktik při vymáhání svých postojů ohledně údajné klimatické krize, která podle vědců neexistuje, a to i přes to, že s drtivou většinou názorů rektora Univerzity Karlovy zásadně nesouhlasím.

Snad největší nevoli sklidil Václav Klaus mladší. „Ty zkurvysyne,“ musel si vyslechnout se svým doprovodem, když chtěl uctít 17. listopad. Další mu nadávali do „Putinových děvek“. Podle některých neměl Václav Klaus mladší na Národní třídu vůbec chodit, jiní tvrdí, že s sebou neměl brát dceru a divili se, proč ji bere „do války“. Přitom Václav Klaus mladší nebyl komunista a před třiceti lety se zúčastnil studentských protestů. Co k tomu říci?

Zde navážu na odpověď z minulé otázky. Naši příznivci se takto nechovají. Na Václava Klause nahlížím jako na kolegu poslance, který má na některé věci odlišné názory (například je proti přímé demokracii), ale respektuji ho. Mým úkolem je cílit na naše voliče a vysvětlovat jim program SPD, proč právě on je pro ně nejlepším řešením. Proč byl Václav Klaus mladší na Národní třídě se svou dcerou nevím, to je spíš otázka na něj, ale takové chování vůči jeho osobě odsuzuji, neboť nepatří do demokratické společnosti.

Spolek Milion chvilek tvrdí, že nechce zpochybňovat výsledky voleb. Jejich kritici však tvrdí, že tak činí. Co si myslíte vy?

Spolek Milion chvilek porušuje demokratické principy, jeho prioritním cílem je svržení současné vlády a jemu podřizuje všechny své aktivity. Zde jako příklad uvedu velkou neúctu k hodnotám odkazu 17. listopadu, protože tento svátek Milion chvilek využil ke své propagaci. Tento spolek naplánoval na sobotu 16. listopadu demonstraci na Letné, v rámci které hrubě cílil na občany, aby nerespektovali výsledky svobodných demokratických voleb a pomohli svrhnout současnou vládu. Plnou podporu jim poskytovala i Česká televize, která z pražské Letenské pláně vysílala přímý přenos. Média zveřejnila, že zde bylo okolo 250 tisíc lidí. Kdo ale pozorně sledoval tento přenos, nebo se akce přímo účastnil, mi musí dát za pravdu, že část přítomných nesouhlasila s projevy, které zde zazněly.

Organizátoři této akce podporované demoblokem tak zneužili odkaz 17. listopadu z roku 1989, kdy se demonstrovalo mimo jiné také za svobodné volby, a uzurpovali si letošní oslavy 17. listopadu pro sebe, což hnutí SPD zásadně odmítá. Tím dali „chvilkaři“ jasný signál všem slušným a rozumně uvažujícím občanům, že tento spolek, jeho zastánci a propagátoři představují velké nebezpečí do budoucna. Milion chvilek pohrdá demokratickými hodnotami, jejichž základem jsou svobodné volby, které jediné mohou určovat chod společnosti.

V uplynulých dnech několikrát zazněla kritika používání slova pravdoláska nebo pravdoláskař. Nad tím, že se používá v pejorativním smyslu, se pozastavil před kamerami ČT Petr Pithart. Rozčilovala se i Nora Fridrichová na Václaváku. Připomínala, že je to třicet let, co Havel řekl, že ‚pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí‘. Tento výrok je podle ní zesměšňován a vulgarizován stejně jako ti, kteří se k němu hlásí. Proč se tato vyjádření používají v negativním kontextu? Lze souhlasit s tím, že karikování slov o pravdě a lásce je minimálně nevhodné?

Výrok pronesený Václavem Havlem byl symbolickým heslem v té době a jeho odkaz není zesměšňován a vulgarizován. To si myslí jen ti, kteří rozdělují naši společnost a nerespektují výsledky svobodných voleb, po kterých volali v roce 1989. Tito lidé se zaštiťují demokracií a svobodou slova, což u druhých evidentně nerespektují.

Ředitel Knihovny Václava Havla a spoluzakladatel Občanského fóra Michael Žantovský odstartoval výzvu, která má Česko vymanit z morální krize. „Bude-li to nezbytné, jsme připraveni přistoupit i k nenásilným akcím občanské neposlušnosti,“ konstatoval Žantovský. Jak se na tuto iniciativu díváte a je namístě varování o občanské neposlušnost?

Rozhodně s touto výzvou nesouhlasíme, neboť záměrně cílí na ovlivňování myšlení a změnu názoru občanů. Každý má možnost svobodně vyjádřit svůj názor, ale v žádném případě by neměl používat manipulativní techniky k ovlivňování ostatních. Podpoříme každou slušnou a korektně vedenou debatu k danému problému, kde zúčastnění vystupují jako rovnocenní partneři, kteří se vzájemně respektují.

Při příležitosti 17. listopadu se objevují informace, jak tehdy vše probíhalo. Například, že Michail Gorbačov vzkázal KSČ, že pokud zasáhne silou, tak Sovětský svaz udeří proti KSČ. Co na to říkáte? A jaké informace se dostaly k vám?

Zde jen mohu potvrdit to, jaký význam se skrývá pod pojmem demokracie a jak je důležitá například i v oblastech hodnocení minulosti. Lidé si zaslouží dostávat pravdivé a nezkreslené informace, což ovšem v době totalitních režimů nelze zajistit. Já konkrétně jsem si udělal vlastní hodnocení respektující především postoje svých rodičů, kteří byli opravdovými vlastenci a měli ten správný „selský rozum“. Hůře je na tom generace těch nejmladších, kteří jsou zahlcováni různými nepravdivými nebo upravenými informacemi šířenými pomocí novinářů tzv. hlavního proudu. V této souvislosti musím zmínit naši veřejnoprávní televizi, která neposkytuje již řadu let objektivní a vyvážené zpravodajství a tím z prostředků nás všech hájí a propaguje zájmy vybraných skupin obyvatel (viz konkrétně zastánců tzv. demobloku nebo Bruselu).

Proč se podle vás zhroutil před třiceti lety komunistický režim u nás a vlastně i celý východní blok?

Každý režim, ve kterém se objevují byť jen náznaky totalitních praktik, je předurčen ke svému zániku. Tento osud postihl i komunistický diktát, jehož úkolem byla likvidace všech skutečných i domnělých nepřátel komunistického režimu a udržení neomezené vlády KSČ. Naneštěstí trvalo toto období velmi dlouho, od února 1948 až do roku 1989. Jsem velice rád, že období totality, které si vyžádalo řadu obětí a negativně ovlivnilo mnoho osudů slušných lidí, jednou pro vždy skončilo. Je naší povinností hájit hodnoty svobody a demokracie a zachovat jejich dodržování i pro příští generace.

Myslíte, že hrozí návrat socialismu?

Naneštěstí musím odpovědět, že nám hrozí jiná forma totality. Podřízenost naší země v nefunkčním projektu Evropské unie je srovnatelná s totalitní dobou v bývalém východním bloku. I když jsou dnes aplikovány jiné formy nátlaku, výsledek bude stejný. Naše země ztrácí suverenitu a občané svobodu, což nechceme v žádném případě připustit.