Mnozí se obtížně „vypořádávají“ se svědectvím slavného novináře Seymoura Hersche, který připsal výbuch plynovodů Nord Stream USA. Novinář už byl zesměšňován, nicméně také jsem zaznamenal: USA udělaly Evropě touto akcí dobrodiní! Co z toho „vylezlo“ vám?

Článek Hershe jsem už komentoval na sociálních sítích. Je kolem něj spousta dohadů, někteří Hershovi předhazují různé technikálie, které v jeho verzi nesedí, jiní se do Hershe navážejí ad hominem. Důležitější než samotný článek je ale podle mě to mlčení, které celý incident výbuchu ode dne, kdy se stal, provází. Celé ty průtahy, to dohadování společného vyšetřování různých zemí a poté zase rušení společné vyšetřovací komise, mlčení Švédska, které má dle médií informace, o kterých nechce mluvit možná i vzhledem k jeho zájmu stát se členem NATO, mlčení německé vlády a další. Dle německých médií si Němci ve velké většině přejí objasnění tohoto teroristického činu, jak to nazvala předsedkyně Evropské komise Leyenová, ale máme více než půl roku po incidentu a všichni mlčí. O to více je pro mě pravděpodobnější, že Hershův článek – i když možná některé technické detaily přesně nesedí – může být pravdivý. Myslím, že Hersh je novinář, který se více než na technické detaily, které mu jsou vysvětlovány ve vyprávění, koncentruje na svůj zdroj. To znamená, že je pravděpodobné, že osoba, která mi něco takového vypráví, mohla být opravdu v centru dění a plánování podobné operace v jakési pracovně spojené s Bílým domem, o které ví jen vyvolení? A pokud mu z toho vyjde, že zdroj je důvěryhodný, jde s kůží na trh. Osobně jsem proti útokům na novináře, které jsme mohli pozorovat v případě Hershe. Ale zároveň připouštím, že i novinář se může ocitnout v mocenských hrách vlivných osob, jak jsme to například mohli pozorovat u dopadu rakety na polské území a která měla být podle důvěryhodného zdroje agentury AP raketa ruská. 

V Německu jsou i nadále americká vojska a nechystají se odejít. Vadí vlastně někomu? Může se vůbec proměnit vztah Německa a USA?

Velice zajímavě o tom nedávno mluvil Günter Verheugen v rozhovoru pro Berliner Zeitung, který jsem zčásti překládal. Ten připomněl i Václava Havla a to, co mu tehdy Američané na jeho návrhy na společný dům Evropy a komplexní spolupráci na všech úrovních, což by znamenalo i na poli obrany, odpověděli. Řekli mu podle Verheugena doslova: „Chlapče, to nemyslíš vážně, že ne? Chcete snad, aby Němci byli v pozici, kdy si mohou dělat, co chtějí? V NATO je máme pod kontrolou.“ Verheugen také litoval, že Němci více neposlouchali Francouze, kteří vždy požadovali autonomní Evropu a víceméně se promarnila šance na jakési nové bezpečnostní uspořádání Evropy. Co se týká amerických základen v Německu, před současnou krizí byly vlastně vždy považovány za hospodářský přínos. Častokrát vlastně představují hlavního velkého zaměstnavatele i hospodářský přínos celé oblasti. Ono se to nezdá, ale taková základna potřebuje spoustu služeb nebo materiálu a živí tak mnoho subdodavatelů. Situaci nyní po začátku konfliktu na východě už přesně neznám, z médií jsem jen zaznamenal nějaké protesty proti Ramsteinu, které jsou dle mého z části proti přítomnosti Američanů a zčásti proti leteckému provozu. Většině lidí v Německu ale dle mého základny asi nevadí. Zdali se může nějak zásadně změnit vztah USA a Německa je těžké odhadovat. Pokud by se ale teoreticky opravdu potvrdilo, že útok na Nord Stream provedli Američané, myslím, že by ta diskuse o přerovnání vztahů asi vyvstala.

Na domácím poli nás vláda připravuje na odchod do důchodu výhledově až v 68 letech. Ruku na srdce: Není ono to nakonec nutné?