Jaká může být právní definice uprchlíka, který bude podle kvót Evropské unie přijímán? A jaké procesy budou k této definici zapotřebí?

To je otázka na právníky. Základní definice je však obsažena v Úmluvě o právním postavení uprchlíků z r. 1951, ke které Česká republika přistoupila. Uprchlík je podle úmluvy osoba, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských, národnostních nebo z důvodů zastávání určitých politických názorů.

Jaký prostor bude mít Česká republika pro posouzení, kdo je pouze ekonomický imigrant a kdo uprchlík před pronásledováním? Jaké je asi nyní poměr těchto skupin?

Prostor bude mít stejný jako dnes. Většinu uprchlíků lze zařadit spíše do skupiny ekonomických migrantů. Česká republika uděluje azyl spíše konzervativně, a to v případě prokázaného pronásledování pro uplatňování politických práv a svobod a v případě odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Předpokládám, že tomu tak bude i nadále.

Bude Česká republika uprchlíkům nucena dát občanství, nebo je bude stačit s uprchlickým statutem umístit v uprchlickém táboře?

Nebude nucena udělovat občanství. Uprchlíky však musíme chránit. K tomu jsme se zavázali a je to tak správně. Vždy je zároveň lepší snažit se uprchlíky nacházející se na našem území spíše integrovat nebo, chcete-li, asimilovat do většinové společnosti, než zavírat do uprchlických táborů. Máme proto dávat přednost uprchlíkům ze stejného nebo podobného kulturního prostředí. A důležitou roli hraje samozřejmě i jejich množství. Překročí-li množství únosnou mez, doplatí na to všichni. Starousedlíci i nově příchozí. To bychom měli mít vždy na paměti.

Jak se díváte na možnost vytvoření uprchlických táborů mimo Evropu na severu Afriky?

Je to nepochybně jedna z možností, jak se snažit migrační vlnu zvládnout a omezit. V době, kdy se stává situace v Evropě kritickou a migrační vlna neustává (spíše naopak), tak s vytvářením uprchlických táborů již na severoafrickém území rozhodně souhlasím.

Jakou vojenskou přítomnost by zřízení takových táborů vyžadovalo?

Z vojenského hlediska by to bylo zvládnutelné.

Pokud takové tábory mimo Evropu budou fungovat, mělo by být možné naplnění kvót tím, že se uprchlíci umístí tam?

Systém kvót považuji za zhoubný a měli bychom mu vzdorovat co nejdéle. S případnou výstavbou táborů mimo evropské území kvóty zas tak moc nesouvisejí.

Když bude uprchlíkům udělen azyl kvůli tomu, že je v jejich domovské zemi ohrožuje válečný konflikt, bude je možné později repatriovat do jejich země, pokud tento konflikt skončí?

Jednotlivé případy je třeba posuzovat individuálně. Systém repatriace však nepochybně patří k legitimním nástrojům imigrační politiky. Mnohdy lze po ukončení konfliktu ledacos úspěšně vyřešit i podporou programů dobrovolné repatriace. I s nimi má již Česká republika své zkušenosti zejména v souvislosti s válkami na Balkáně.