Obligátní a jistě nikoliv nečekaná otázka k výskytu radioaktivního jódu v ovzduší v Evropě. Ví se něco bližšího? Nemůže to být test jaderné zbraně, technický problém například atomové ponorky nebo potíže nějaké jaderné elektrárny či výtopny v Norsku či v severním Rusku?

V posledních dnech byl Státní úřad pro jadernou bezpečnost zavalen telefonáty od lidí a od různých médií, protože nad Evropou se podařilo zachytit stopová množství jódu 131. Opravdu stopová. Ono to spíše ukazuje na to, jak citlivé máme technologie na měření i zcela zanedbatelných množství radiace v našem okolí. Zdrojem jódu může být jaderný reaktor, může to být jaderná bomba, ale ani jedno to v tomto případě s největší pravděpodobností není, protože kdyby to tak bylo, ať již havárie reaktoru nebo test jaderné zbraně, tak najdeme i jiné produkty štěpení, které při štěpné reakci vznikají.

Vzhledem k tomu, že byl detekován jen jód, tak s největší pravděpodobností jde o únik z nějakého zařízení, kde se ten jód cíleně vyrábí, zejména pro lékařské účely. Jeho největší použití je pro diagnostiku onemocnění štítné žlázy a popřípadě pro její terapii v případě rakoviny. Bylo by jistě zajímavé zjistit, odkud k nám měřitelná aktivita jódu dorazila. Zatím se její původ určit nepodařilo, budeme se však o to ještě ve spolupráci se zahraničními kolegy snažit.

A ještě malá poznámka: Norsko jadernou elektrárnu ani výtopnu na svém území nemá.

Takový problém se ale v Evropě už jednou objevil. O co vlastně šlo?

Shodou okolností, v roce 2011 jsme byli ve velmi podobné situaci, kdy se prakticky v celé Evropě takováto stopová množství jódu měřila. Tam se ten „zločinec“ našel, protože se podařilo zpětným namodelováním, jak se pohybovaly vzdušné masy nad Evropou zjistit, že nejpravděpodobněji se zdroj nachází na území Maďarska. Posléze se přiznal Maďarský institut pro výrobu radioizotopů, kde se jód vyrábí, že měli špatně nastavenou ventilaci a skutečně jim jód při výrobě unikal do ovzduší. Oni to celkem právem považovali za nevýznamné, tak se jim to nechtělo někde nahlásit.

Můžete komentovat situaci kolem události ve francouzské jaderné elektrárně a po netu kolující video o tamním údajném požáru?

Ve francouzské jaderné elektrárně Flamanville došlo 9. 2. 2017 k požáru a výbuchu ventilátoru v turbínové hale bloku 1. Jednalo se spíše o drobnou – jakkoli nepříjemnou – událost, která byla rychle vyřešena. Neměla žádný dopad na jaderný reaktor a nevedla k žádnému úniku radiace. Katastrofická videa, která kolují na internetu, jsou jednoznačný podvrh. S událostí ve Flamanville nemají nic společného, stačí si zkontrolovat třeba na Google Earth, jak lokalita opravdu vypadá.

V populaci stále panují obavy, že by teroristé mohli zaútočit i na jaderné elektrárny. Ty jsou však na útok dobře připraveny...

Jaderné elektrárny nebo výzkumná pracoviště s jaderným reaktorem nejsou pro teroristy nijak lákavým cílem. Jsou totiž něčím, čemu se v protiteroristické terminologii říká „tvrdý cíl“. Pro daný stát jsou objekty natolik strategickými, že mají velmi dobře vypracovaný systém ochrany před nějakým fyzickým ohrožením zvenčí.

V praxi to pak znamená, že jaderná elektrárna dokáže teroristovi položit do cesty takové překážky, že bude eliminován dříve, než by dosáhl svého cíle, tedy něco ošklivého způsobit. Proto se teroristé, jako z mého pohledu zbabělci, zaměřují na něco, čemu se říká „měkké cíle“. Takové, kde mohou způsobit velké krveprolití, velké škody tam, kde se objekt nemůže bránit. A to jaderná elektrárna může a umí.

Problémem však stále může být takzvaná špinavá bomba...

Informace o tom, co je označováno jako „špinavá bomba“ a jaké může mít účinky, jsou v hojném množství k dispozici na internetu. Jde o druh „zbraně“, který je znám již mnoho desetiletí. Její atraktivita je v jednoduchosti konstrukce a v technické nenáročnosti. „Špinavá“ bomba je kombinací klasické výbušniny a do okolí výbuchem dobře rozptýlitelné radioaktivní látky. Nezabije více lidí než klasická výbušnina, slouží především k vyvolání paniky a k paralýze normálního způsobu života, proto její použití se předpokládá především v městské aglomeraci. Z tohoto pohledu nemusí být její účinnost o mnoho vyšší, než je účinnost konvenčních výbušnin.

Zjednodušeně řečeno – primární poškození způsobuje konvenční výbušnina, „špinavá“ část bomby má za důsledek zvýšenou aktivitu místa výbuchu či dopadu, šíření je omezené. Pokud je aktivita na místě včas detekována, lze činit taková opatření, aby byly její dopady co nejmenší – evakuace, monitoring, řízená dekontaminace.

Špinavá bomba zatím nikde nebyla použita, na základě poznatků po 11. září byla vytipována jako možná zbraň teroristů a prezident Obama ji v roce 2010 označil za jednu z velkých hrozeb pro USA.

Může významně přispět ke zvýšení radioaktivity používání zbraní, které obsahují obohacený uran na zvýšení průraznosti, jak se třeba používalo v Srbsku nebo nyní v Iráku?

Nemůže. Radioaktivita ochuzeného uranu je velmi nízká. Problémem však může být chemická toxicita uranu.

Jak se díváte na možnosti jaderných tepláren, které již existují v Rusku? Bude mít toto do budoucnosti ve střední či západní Evropě opodstatnění?

Koncept „jaderná výtopna do každého krajského města“ u nás vznikl již v osmdesátých letech minulého století. Byl opuštěn kvůli ekonomické nevýhodnosti, vytápění uhlím či plynem bylo – a stále je – výrazně levnější. Nicméně s postupně klesající dostupností fosilních paliv, která dříve nebo později povede k růstu jejich ceny, se koncept takzvaných malých jaderných reaktorů pro centrální zásobování teplem může znovu stát zajímavým.

Pojďme ještě k politice. Objevila jste se v týmu poradců prezidentského kandidáta Michala Horáčka. Znamená to, že jste jeho potenciální volič či příznivec?

Jsem členkou jeho sboru poradců, pan Horáček projevil zájem o mé názory na energetiku. Nic víc, nic míň. Nebudu pro něj jednou z případných tváří jeho kampaně. Je to pro mne kandidát na funkci prezidenta republiky, o kterém lze uvažovat. Ale určitě se objeví ještě řada dalších. A když budou mít zájem o můj pohled na energetiku, kterou považuji za klíčovou věc pro fungování státu, nebudu se spolupráci bránit.