Za pár dní nám začne nový rok, rok parlamentních voleb. Co si od těchto voleb přát? V nejobecnější rovině, jakou vládu si máme vysnít?
Já bych si od jakýchkoliv voleb přál, aby měly všechny strany stejnou startovací čáru, aby se věrohodně porovnávaly předchozí výsledky s předchozími sliby a aby se k budoucím slibům daly na stůl jasné a závazné plány, jak jich dosáhnout.
Bohužel to není realistické a bohužel vím, že naše úsudky opět zastřou rozjitřené emoce plné populistických výkřiků, lží a pomluv.
Přesto bych se jednoho dne rád dočkal vlády v čele se silným lídrem, která bude mít jako celek jasnou vizi, za kterou si nekompromisně půjde a ve které budou sedět lidé, kterým to pálí, kteří v životě něco dokázali a kteří se nebojí jít někdy i proti proudu, pokud jsou 100% přesvědčeni, že jejich úsudek je správný. Dokud se taková vláda nepodaří u nás sestavit nebo se alespoň nebude těmto mým vysněným kritériím blížit, tak se dopředu nikam výrazně neposuneme.
Petr Fiala se snaží vystupovat jako rázný „lidový“ muž, který komentuje fotbal. Vláda tvrdí, že ekonomika roste a inflace je „zkrocená“. Mají marketéři vládních stran šanci uspět s těmito kartami a vyvolat obrat ve volebních preferencích?
Myslím si, že šanci mají a že rozdíl mezi pravděpodobně vítězným ANO a SPOLU nakonec nebude tak velký, jak se nyní zdá. Zkusím vysvětlit proč.
Do vrcholné politiky jsem nakoukl sice jen krátce, přesto jsem pochytil některé zákonitosti politického marketingu.
Bude pro Českou republiku rok 2025 lepší, než ten proběhlý?Anketa
Za prvé o kom se nemluví, jako by neexistoval. Je jedno, jestli někdo nezná planety, říká, že mléko vzniká krávě v žaludku, dělá Mickey Mouse nebo nakupuje Nutellu. Podstatné je, že ho znají úplně všichni.
Za druhé v podstatě je úplně jedno, co děláte a říkáte během volebního období. Většina populace se o politiku nezajímá do hloubky, nedohledává si podrobné informace, nezná kontext, čte jen senzacechtivé titulky a občas si poslechne nějaký komentář. Vše pak vystihuje často slýchaná lidová věta: „Mě ta politika vůbec nezajímá, stejně jsou to všichni blbci.“
Za třetí přijde čas volební kampaně, všechny strany a jejich marketéři se zaměří na to, co chtějí voliči slyšet a valná většina politiků začne jako mávnutím kouzelného proutku najednou mluvit svým způsobem normálně a rozumně. Uvidíte, že i premiér Fiala znovu zdůrazní, že byrokracie a zbytečných úředníků je ve státě hodně, že je potřeba lidem a podnikatelům dát více svobody, že budeme podporovat české technologie a know-how, že jsme to přehnali s Green Dealem, že nastartujeme ekonomiku a že když dostane hodně hlasů, že to celé zařídí. Spousta lidí si nakonec řekne, lepší on než Babiš a opět mu hlas dá. Já to tentokrát nebudu a zatím vůbec nevím, koho budu volit.
Zastánci Green Dealu tvrdí, že zelené technologie jako elektromobilita a obnovitelné zdroje zaznamenají takový rozvoj směřující ke snížení cen těchto produktů, že fosilní zdroje nebudou potřeba. Začnou tyto tendence už příští rok?
Tyto zvrácené tendence stále pokračují a určitě se budou aktivisté snažit o jejich prosazení i příští rok. Říkám zvrácené, protože se dlouhodobě přesvědčuji, že s lidskou a ekonomickou racionalitou nemají nic společného, uvedu alespoň dva konkrétní příklady.
Možná si pamatujete, že jsem byl již v létě 2023 jednou z tváří petice pro zrušení zákazu výroby aut se spalovacími motory. Přiznám se, že i mnoho mých dobrých známých se na mě kvůli tomu začalo dívat trochu skrz prsty, proč sklouzávám k nějakému populismu. Já jako vystudovaný ekonom jsem jim trpělivě vysvětloval všechny argumenty, souvislosti a následky pro evropský a zejména český průmysl. Živě se pamatuji i na svůj osobní rozhovor u petičního stánku v Karlových Varech s ministrem dopravy Martinem Kupkou, který mi do očí říkal, že jsem demagog, moje argumenty jsou holý nesmysl a že svůj podpis k takové petici nemůže připojit a ať se na to raději vybodnu. Jaká je realita, jaký má dnes elektromobilita vliv na rozpad německé ekonomiky, jak se názory pana ministra Kupky na tuto problematiku začínají a před volbami ještě výrazně začnou limitně blížit k těm mým původně „demagogickým“, to ať si každý přebere sám.
Sama pro sebe je pak kapitola energetické politiky státu. Nedávno jsem byl na konferenci, týkající se právě budoucnosti energetiky a implementace ESG, kterou pořádal v Karlíně Institut pro veřejnou diskuzi. Pro mě byli klíčovými řečníky vrchní ředitel sekce ochrany klimatu z Ministerstva životního prostředí Petr Holub a z ČEZu členka představenstva pro implementaci ESG paní Michaela Chaloupková. Vše jsem pozorně poslouchal a souhlasil s tím, že fosilní paliva jednoho dne dojdou, že se chceme zbavit jakékoliv závislosti na ruském plynu a ropě, že chceme dekarbonizovat a že je třeba dostavět JE Dukovany a Temelín. Dozvěděl jsem ale také, že od uhlí bychom dle vizí a plánů těchto lidí a institucí měli odejít již příští rok 2025 a že to doženeme paroplynkami a energií z obnovitelných zdrojů.
Všichni, kdo se mnou seděli v publiku, věděli, že se to dá udělat jedině dlouhodobě a že naopak rychlý či unáhlený odklon od uhlí způsobí buď fatální nedostatek elektrické energie, nebo její dovoz a výrazné zdražení. Položil jsem oběma řečníkům proto na závěr logickou otázku, zda by nebylo lepší v EU vyjednat výjimku (jako mají Německo a Polsko) a uhlí si ještě chvíli ponechat, neboť naše planeta kvůli českému uhlí určitě do 5–10 let nezahyne. Dostal jsme dvě stručné, zato naprosto odzbrojující odpovědi.
Pan Holub mi odpověděl: „Víte, my máme na ministerstvu perfektní prediktivní modely pro vývoj energetické koncepce státu a dle všech scénářů nám vychází, že se nemusíte ničeho obávat.“ Bohužel již nedodal, že tyto modely zatím nikdo z energetických odborníků neuznává, protože mají naprosto nerealistické vstupní předpoklady.
Paní Chaloupková z ČEZu z toho vybruslila s noblesou, když pronesla nádhernou větu vystihující vše: „Víte, vy jste z businessu, ale díváte se na to špatně. Existují totiž i jiné, vyšší cíle než čistě ty ekonomické.“
Abych to shrnul, je sice krásné, že ceny „zelených“ technologií opravdu asi klesnou. Jak je ale budeme provozovat a napájet nikoho v krátkodobém horizontu netrápí a lidé tedy mají být pokusnou laboratoří politiků, lobbistů a zelených businessmanů?
V rámci prezidentské kampaně jste se velmi ostře vymezil vůči pozdějšímu vítězi voleb Petru Pavlovi. Jak podle vás zvládá svůj úřad? Řeší důležité otázky a řeší je správně?
Na panu prezidentovi je bohužel vidět to, na co jsem upozorňoval i já, a sice, že vůbec nerozumí ekonomice. Pokud chce úřad vykonávat jen jako komunistický „kladeč věnců“, má na to právo a možná to nemusí být po zkušenostech s předchozími prezidenty úplně špatně. Pak ale ať se do ekonomických témat raději nepouští vůbec.
Jeho donátory propašovaná věta do novoročního projevu 2024 o zavedení eura de facto na čtvrt roku ochromila politické dění a chod státu. Všichni měli potřebu se vyjádřit a řešit euro, přitom to vzhledem k dlouhodobému neplnění povinných Maastrichtských kritérií vůbec nemělo být na pořadu dne. Naštěstí to pak celé utnul sám premiér Fiala, protože dostal oprávněný strach, že mu to rozklíží vládu nebo ODS.
Trapné vyústění prezidentem svolané schůzky vrcholných politiků na Pražském hradě na téma důchodové reformy snad raději nebudu komentovat. A vrcholem pro mě je podpis státního rozpočtu na rok 2025.
Jak chceme, aby lidé dodržovali a respektovali zákony, když nejvyšší ústavní činitel podepíše ekonomickou normu číslo jedna, tedy rozpočet, přestože on i jeho poradci dobře vědí, že jsou v něm některá „cinklá“ čísla. Co je to za signál směrem k veřejnosti, k rodinám, k dětem? Nelíbí se mi to a v roli nezávislého prezidenta bych se nikdy takto nechoval.
Otakar Foltýn i nadále pokračuje ve funkci vládního zmocněnce pro strategickou komunikaci. Stejnému tématu se věnuje vládní odbor o 17 lidech, jejichž identita není jasná a prosakují zprávy o propojení s Českou televizí a jinými médii. Máme Foltýna a jeho kolegy brát jako někoho, kdo má ambice ovlivnit politickou situaci ve prospěch současné vlády?
Já jsme nikdy nebyl příznivcem žádných konspiračních teorií a na všechno se snažím dívat realisticky. Dříve za totality existovala cenzura, která zakazovala veřejně říkat některá „nepohodlná“ fakta nebo o nich jen debatovat. Dnes tu máme zmocněnce a vládní odbor, který má naopak některé informace a témata „pozitivně“ nadřazovat nad jiná, tedy jakási cenzura naruby. Pragmaticky řečeno – obojí je špatně a každý takovýto odbor či úřad by měl být okamžitě zrušen a ušetřené prostředky by se měly investovat třeba do vzdělávání učitelů. Bylo by fajn učitele naučit např., jak učit naše děti třídit a ověřovat informace. To by myslím bylo daleko užitečnější a důležitější než odbor jakékoliv propagandy.
Jste úspěšný podnikatel. Jak byste zhodnotil to, co letos vláda pro podnikatele vykonala? Bude se jim do roku 2025 vstupovat snáze?
Odpovím spíše obecně. Ať narazím na jakéhokoliv podnikatele v této zemi a bavím se s ním mezi čtyřma očima, dojdeme bohužel vždy ve shodě k tomu samému. Míra byrokracie, nesmyslných nařízení a přerozdělování je tak neúnosná, že už to spoustu zejména starších lidí přestává bavit. Ano, podnikatelé jsou zvyklí nést odpovědnost a kůži na trh, hledat cesty, jak z nemožného udělat něco reálného a prospěšného, čím dál víc jim ale chybí radost z podnikání, a to je špatně. Dennodenní operativa a různé legislativně-technické překážky brzdí a zabíjejí kreativitu, obchod a marketing prakticky nás všech, a to nejen doma, ale i ve vztahu k expanzi na zahraniční trhy. Ekonomické a podnikatelské svobody výrazně ubývá a celá Evropa, tedy i Česko, se tím ničí.
Kdyby vám dnes bylo znovu dvacet, pustil byste se znovu do podnikání? A bylo by to, vzhledem k tomu, že dnes jsou otevřené trhy i hranice, v Česku nebo jinde?
Asi víte, že jsem hodně pravicově zaměřený člověk, který si přeje, aby mu do života stát zasahoval co nejméně a který si vždy chce nést odpovědnost za svá rozhodnutí a svoje činy primárně sám. Na tom by se určitě nic neměnilo, ani kdyby mi bylo dvacet. Určitě bych ale při studiích nejprve vyjel nejméně na rok někam do zahraničí mimo Evropu, buď do USA, nebo do Asie, snažil se načerpat nějaké vědomosti, zkušenosti i jiné pohledy na věc a teprve poté bych se rozhodl v čem a kde podnikat.
Co je podle vás největším problémem současného Česka? A v čem hledat jeho největší naději?
Největším problém Česka a vlastně celé Evropy je opravdu šílená míra byrokracie, regulace a přerozdělování, tedy jakási nová verze socialismu 2.0. Bohužel s tím asi příliš neuděláme, dokud tato levičácká vlna nenarazí na svůj strop a dle teorie střídajících se politicko-ekonomických cyklů se do popředí opět dostanou pravicové recepty. Jak dlouho to ještě bude trvat, nikdo neví. Díky evropské integraci a naprosté hegemonii Německa a Francie v rámci EU mohou být pro nás jistou nadějí blížící se parlamentní volby v obou těchto zemích. Samotné naše české parlamentní volby v roce 2025 toho v evropském kontextu bohužel příliš zásadního nezmění.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Novotný