Kam zmizel, pane profesore, pojem sociální stát? Vnímáte nějaké změny, přesuny v obvyklých vrstvách společnosti?

Když jsem napsal v roce 2005 knížku s názvem Soumrak sociálního státu, mnozí tvrdili, že přeháním. Dneska vidím, že jsem tehdy až příliš hýřil optimismem. Blíže pravdě byl německý sociolog Wolfgang Streeck, který roku 2014 vydal knihu s názvem Kupování času. Konstatuje v ní, že sociální stát byl zhruba od poloviny 20. století rozvíjen proto, že vládnoucí systém byl znejistěn velkou hospodářskou krizí a pohromou druhé světové války. Aby opět získaly legitimitu, udělaly vládnoucí kruhy velké ústupky zaměstnancům a nižším sociálním vrstvám.

Když ovšem těm nahoře někdy od přelomu 70. a 80. let 20. století otrnulo, začaly se jim zdát ústupky v podobě sociálního zabezpečení obyvatel až příliš velkorysé. Iluze sociálního kompromisu pak byla uměle prodlužována třemi způsoby. Inflace v 70. letech budila dojem, že jsou na tom všichni lépe, protože se rozdělovalo více peněz. V 80. letech se přišlo s novou strategií udržování iluze blahobytu. Měla podobu zadlužování států. Vlády tak opět mohly disponovat penězi, které nebyly kryty ekonomickým výkonem. Třetí způsob kupování času byl nastartován v 90. letech. Tentokrát v podobě zadlužování domácností. Soukromé zadlužení má kompenzovat pokles příjmů z práce i pokles sociálních příjmů. Dnes jsme v situaci, kdy rostoucí počet domácností je zadlužen, státy jsou zoufale předlužené a inflace se opět rozjela. Ti nahoře už nemají čím dále přikrmovat iluzi sociálního smíru.

Premiér Petr Fiala zatím neměl potřebu komentovat jednotlivé návrhy. Za poslední týdny jsme v médiích viděli a slyšeli x nejrůznějších možností na změny DPH, čili zdražování. Premiér zdůraznil, že nemůže připustit, aby opatření poškozovala život nějaké sociální skupiny. Věříte, že se úsporná opatření podaří koalici vyjednat tak, aby nikdo nebyl poškozený?