Kam zmizel, pane profesore, pojem sociální stát? Vnímáte nějaké změny, přesuny v obvyklých vrstvách společnosti?

Když jsem napsal v roce 2005 knížku s názvem Soumrak sociálního státu, mnozí tvrdili, že přeháním. Dneska vidím, že jsem tehdy až příliš hýřil optimismem. Blíže pravdě byl německý sociolog Wolfgang Streeck, který roku 2014 vydal knihu s názvem Kupování času. Konstatuje v ní, že sociální stát byl zhruba od poloviny 20. století rozvíjen proto, že vládnoucí systém byl znejistěn velkou hospodářskou krizí a pohromou druhé světové války. Aby opět získaly legitimitu, udělaly vládnoucí kruhy velké ústupky zaměstnancům a nižším sociálním vrstvám.

Když ovšem těm nahoře někdy od přelomu 70. a 80. let 20. století otrnulo, začaly se jim zdát ústupky v podobě sociálního zabezpečení obyvatel až příliš velkorysé. Iluze sociálního kompromisu pak byla uměle prodlužována třemi způsoby. Inflace v 70. letech budila dojem, že jsou na tom všichni lépe, protože se rozdělovalo více peněz. V 80. letech se přišlo s novou strategií udržování iluze blahobytu. Měla podobu zadlužování států. Vlády tak opět mohly disponovat penězi, které nebyly kryty ekonomickým výkonem. Třetí způsob kupování času byl nastartován v 90. letech. Tentokrát v podobě zadlužování domácností. Soukromé zadlužení má kompenzovat pokles příjmů z práce i pokles sociálních příjmů. Dnes jsme v situaci, kdy rostoucí počet domácností je zadlužen, státy jsou zoufale předlužené a inflace se opět rozjela. Ti nahoře už nemají čím dále přikrmovat iluzi sociálního smíru.

Premiér Petr Fiala zatím neměl potřebu komentovat jednotlivé návrhy. Za poslední týdny jsme v médiích viděli a slyšeli x nejrůznějších možností na změny DPH, čili zdražování. Premiér zdůraznil, že nemůže připustit, aby opatření poškozovala život nějaké sociální skupiny. Věříte, že se úsporná opatření podaří koalici vyjednat tak, aby nikdo nebyl poškozený?

Myslím, že jediný, kdo tomu věří, je Petr Fiala. Tedy pokud tomu skutečně věří, což se nedá v jeho případě nijak ověřit. V České republice žije ve srovnání s jinými evropskými zeměmi početně zanedbatelná horní vrstva těch skutečně bohatých. Smetana z výkonů naší ekonomiky odtéká do ciziny a zvyšuje bohatství tamních mocných. Na ty nemá vláda Petra Fialy povolení si vyskakovat. To znamená, že peníze navíc do státního rozpočtu mohou být získány jedině na úkor našich středních vrstev a vrstev příjmově nižších. Premiér může vykládat, co chce, může se pokoušet klamat své voliče, jak chce, ale tuto matematickou triviálnost prostě neoklame.

Eurostat přišel s dost nepříjemnou statistikou, podle které ve druhém pololetí loňského roku patřila elektřina a plyn v tuzemsku k nejdražším v Evropě. A problém je podle Petra Fialy právě ve statistice. Připomněl, že už se ohradily firmy, které pracují v energetice a kdo dělá chybu, musí být odhalen. Pozve si zástupce orgánů, kteří se mohou podílet na těchto číslech. Co vy na to?  Podle českého premiéra jsou prý výsledky „matoucí.“

Premiér vlastně nařknul vedení Českého statistického úřadu z šíření dezinformací. Tady jsou jen dvě možnosti. Buďto češtinář Fiala vysvětlí statistikům, jak mají správně metodicky postupovat, aby dospěli k politicky žádoucím výsledkům. Pokud by to nepochopili, pak už je na řadě ministr vnitra, protože za šíření dezinformací jsou v naší zemi poměrně tvrdé sazby. Žádnou třetí možnost nevidím.

Za zvýšením cen stojí podle ekonoma Lukáše Kovandy tzv. zisková inflace. Tedy zvyšování marží a zisku na úkor zákazníka. „V Česku je od počátku ruské invaze na Ukrajinu zvláště silný narativ, tedy jakýsi příběh zdůvodňující zdražování,‘ vycházející z dění právě na Ukrajině a souvisejícího růstu cen třeba energií nebo i potravin,“ uvedl ekonom. Jak to vnímáte vy?

Myslím si, že ekonom Kovanda má v tomto případě naprostou pravdu. Dodal bych k tomu snad jen to, že konflikt na Ukrajině zachránil Andreje Babiše. Pokud by se na Ukrajině neválčilo, zůstal by hlavním viníkem příběhu o zdražování právě on, protože současná pětikoalice nemůže dost dobře přiznat, že je neschopná nejen s inflací něco dělat, ale dokonce si ani připustit, že za poměry v zemi odpovídají tak trochu také ti, kteří zemi vládnou. Taková představa by pana premiéra a jeho kolegy natolik stresovala, že ji prostě museli zatlačit do nevědomí. Teď jde o to, zda se jim podaří zatlačit ji i do nevědomí kolektivního. Jistě pro to udělají všechno možné, protože vědí, že jinak by neměli šanci být znovu zvoleni. Mezi to „všechno možné“ patří pochopitelně na jednom z prvých míst prosazení korespondenčního hlasování v příštích volbách.