Jaké mohly být hlavní příčiny Trumpova vítězství, navíc poměrně přesvědčivým způsobem?

To je otázka za milion. Nebo dokonce za mnoho milionů, podíváme-li se na to z hlediska dnešních voleb v tzv. demokratických státech, mezi které počítáme i Spojené státy americké. Tam se původně demokratické volby vymyšlené ve starém Řecku přetavily částečné do cirkusových představení a částečně do boje mezi silnými kapitálovými skupinami a mediálními šíbry. Ti nabízejí a prodávají funkce prezidentů stejně tak jako různé typy dámských vložek anebo automobilů. Jakže to říkal Bill Clinton: „Je to o penězích, blbečku.“ Ovšem naštěstí úplně ne. Kdyby to bylo jen o penězích, bylo by to moc jednoduché. A vyšlo by to Harrisové a demokratům. Ale nevyšlo. Proč?

Nejprve je nutno si uvědomit základní fakta. Že se společnost opět po nějaké době zásadně mění. Jak to známe z historie. Když končila doba, kdy základ moci a kapitálu byla zemědělská půda a schopnost vypěstovat produkci, která by zajišťovala, aby obyvatelé netrpěli hladomorem, následovala logicky doba, kdy základem moci a síly byl průmysl. To vedlo k základním změnám ve společnosti. Vesnice se vylidňovaly a vznikal proletariát, který měl jiné zájmy a jiné požadavky než jejich vesničtí rodiče. S průmyslem přišla věda či můžeme říci, že s vědou přišel průmysl, věda a průmysl také odstranily tisíciletou neochvějnou víru v boha a přinesly individualismus. Ve velice hrubě zjednodušeném výkladu můžeme říci, že se objevil socialismus. A to jak ve formě nacionálního socialismu (vrcholný stav bylo Německo), tak internacionálního socialismu, jehož představitelem byl bolševismus a Sovětský svaz. Dvě světové války byly součástí této změny.

V nynější době, v době nástupu IT, mizí miliony pracovních míst dělníků v průmyslových odvětvích a vzniká jakási nová třída. Vzdělanějších, ale to neznamená lepších anebo chytřejších lidí. Její představitelé jsou spíše lační po moci a hlavně jsou hamižní. To dokládá výzkum ekonomické nerovnosti mezi státy a příčin jejího dlouhodobého přetrvávání, za nějž získala letos trojice amerických ekonomů Nobelovu cenu za ekonomii a který odhaluje neuvěřitelný nárůst příjmů takzvaných „manažerů“ a úzké skupiny miliardářů.

Přestože Trumpovo vítězství bylo nakonec jednoznačnější, než se dalo předpokládat, v kampani se nedalo přehlédnout hluboké rozdělení společnosti. Co mezi jejími členy tu názorovou dělicí čáru představuje?

Společnost se rozděluje na dva tábory prakticky na celém světě. Podobně jako na konci 19. století. A to tření produkuje agresivní a totalitní ideologie. Tak jako nacisté, i bolševici tlačili na společnost za nadšeného jásání značné části intelektuálů a hlavně mládeže – tak začalo tlačit v posledních desetiletích tzv. liberální demokracie na společnost hnutí woke způsobem, který přestal být pro značnou část obyvatel snesitelný. Političtí vůdci a mediální šarlatáni si však neuvědomili, že už není doba, kdy politiku lze ovládat shromážděním desetitisíců nadšených obdivovatelů jako za Stalina, Hitlera a dalších, ale že se objevil nový fenomén. A tím je internet.

Ten zpočátku velice nahrával tzv. pokrokářům a zaplavoval USA a celý svět ideologií woke, což však mělo jen dočasný dopad. Jako v době tzv. barevných revolucí, kdy byli na celosvětovou síť připojeni pouze mladí lidé s vyšším vzděláním a také s vyšší životní úrovní. To se ale postupně změnilo. Pokrokáři a v USA Demokratická strana – stejně tak jako čtyřkoalice u nás – vsadila na politický mem (replikující se jednotku kulturní a společenské informace), který neustále opakoval jedno tvrzení. A to, že proti všem možným liberálním sektám – jako je genderismus, přesvědčení o nadřazenosti homosexuality a jiných sexuálních úchylek nad heterosexualitou, až po náboženské blouznění kolem tzv. oteplování – jsou jenom tzv. burani. Tedy nevzdělaní venkované, staré a duševně i společensky zaostalé osoby a podobný plebs.

To se ukázalo nejen jako neuvěřitelně drzá lež, ale jako mediálně tragický omyl. U nás to můžeme doložit na osudech tzv. Strany zelených, na pádu Pirátské strany a také na marném pokusu tzv. zmodernizovat sociální demokracii. To samé dnes mělo, podle mého názoru, zásadní vliv na výsledek nynějších prezidentských voleb v USA.

Proč se nepodařilo voličům vtlouci do hlavy, že výše zmíněné ideologie představují budoucnost lidstva?

Různá centrálně řízená média už neurčují, co si národ a jednotlivec bude myslet, protože každý má možnost, včetně těch tzv. zaostalých starců a stařenek a buranů, najít si na internetu relevantní informace. Navíc si myslím, že naprostý úpadek voličů Pirátské strany v našich volbách, kdy mladí a tzv. progresivní voliči dali od těchto nafoukaných arogantních politiků ruce pryč, byl jen kopií toho, co se teď stalo Demokratické straně v USA. Mladí černoši, ale i Latinoameričané a značná část bílé mládeže už začala být doslova zhnusena množstvím neuvěřitelně stupidních lží, které na ně Demokratická strana a s ní spřátelená média neustále chrlily.

Rozdíl mezi vzletným žvaněním a realitou života velké části obyvatel USA začal být až příliš zřetelným. Osobně si myslím, že nemalá část soudných a slušně vychovaných voličů v USA musela být také zhnusena evidentní arogancí Kamaly Harrisové, s níž například vystupovala při debatě s Donaldem Trumpem v televizi. A každé další televizí přenášené volební shromáždění ukazovalo rovněž její naprostou duševní plochost a prázdnost. Suma sumárum, výsledek voleb je takový, jaký je. Tedy úplně jiný, než mainstreamová média předem hlásala do celého světa. Ukázalo se, že už zase lhala. Jak řekl poslední levicový maďarský premiér Gyurcsány ve svém slavném projevu: „Lhali jsme ráno, lhali jsme večer, posledními roky jsme se prolhali.“ A nastoupil Orbán.

To není náhoda, to je diagnóza.