Na úvod celé kauzy ruských agentů a výbuchu skladu ve Vrběticích prohlásil bývalý prezident Václav Klaus, že naší vládě a s ní spjaté pseudo opozici dochází, že covidem nelze strašit lidi do nekonečna, a proto zoufale hledaly jiného vykonstruovaného strašáka, který by lidi udržel ve strachu. Měla kauza především něčemu posloužit, jak exprezident naznačoval?

Věc je poněkud složitější, jak se později prezident Václav Klaus vyjádřil pro ParlamentníListy.cz v rozhovoru, který vyšel v pátek pod titulkem „Trapná nenávist k Rusku“. V zásadě lze konstatovat, že strašení lidí „nedozírnými následky“ či nějakou jinou hrozbou je vždy dosti účinná součást vlády. O této zprávě lze oprávněně pochybovat, neboť je zjevně tendenční, vnitřně nesmyslná a vynechávající základní logické údaje.

Za výbuchem muničního skladu ve Vrběticích v říjnu 2014, při kterém zemřeli dva čeští občané, bylo nejméně šest agentů ruské vojenské rozvědky GRU. Patří mezi ně i velitel komanda 29155, jehož členové mimo území Ruska provádějí násilné akce. Co říkáte těmto zjištěním mezinárodní investigativní skupiny Bellingcat?

První otázka je, co je to ona údajná investigativní skupina Bellingcat. Dostupné údaje ukazují, že se jedná spíše o novou kombinaci, kterou umožňuje právě internet. A to jistou formu výzvědné tajné služby. Investigace – z anglického investigation, tedy zkoumání, vyšetřování, z latinského vestigium, tedy stopa – znamená v češtině důkladné, soustavné zkoumání, vyhledávání a sbírání informací. Ovšem sbírání informací a posléze jejich zveřejňování se děje vždy za nějakým účelem. Zdá se, že Bellingcat téměř jistě spolupracuje s nějakou či nějakými tajnými službami, protože má k dispozici informace, které nemají ani některé vlády a „úřední tajné služby“, viz tu naši. Přitom není jasné, kdo takovou organizaci řídí a platí, přičemž náklady musejí být obrovské. Takovéto skupiny využívají idealismu a doslova fanatismu části společnosti, většinou mladých lidí včetně hackerů, kteří díky internetu spolupracují na něčem, o čemž si myslí, že je to „ta správná věc“. Nic nového. Ve dvacátém století byli takto využíváni nespokojení a idealističtí mladí lidé, například v Německu nacisté a v Rusku a pak po celém světě mladí bolševici. Jedná se přitom o spolupráci se zřejmým záměrem podpořit „pokrokářství“, a tudíž novou totalitu, což idealisté a tupci nechápou.

A jak tedy k jejich informacím či zjištěním přistupovat?

Ta jejich „zjištění“, ony „zásadní zprávy“, jsou většinou z hlediska logiky děravé jak řešeto a pro lidi používající mozek nedůvěryhodné. Tito takzvaní investigativci nám předkládají neuvěřitelné historky o tajné službě GRU, která v jejich podání vypadá jako spolek šílených amatérů – viz tvrzení, že šéf této tajné vojenské služby GRU jezdí starým moskvičem a bydlí v běžném paneláku. A hlavní „zločinci“ se podle Bellingcatu chovají jako Pat a Mat. Což je nesmysl.

Rusové měli vždy vynikající tajné služby a za Putina, bývalého kágébáka, se to jistě nezměnilo. Spíše se ukazuje, že se tito „pokrokoví západní progresivisté“ domnívají, že Rusko je zemí zemljanek a opilých mužiků. Jako si to myslel Hitler. A pak se divil.