Vadime, před časem jste s námi hovořil o seriálu Volha, který se vás dotýkal coby někdejšího zaměstnance Československé televize. Lidé byli různí, někdo kradl, někdo práskal, popsal jste situaci 80. let v televizi. Nyní se nám 80. léta vracejí s osobou tehdejšího trestního soudce Roberta Fremra. Jaké dojmy máte z toho, že ho senátoři schválili jako ústavního soudce?

Především si myslím, že celý proces nominace soudce Fremra prezident odflákl. Nechal to na svých lidech – poradcích a úřednících – a jestli se s někým radil, měl by si dát na něj příště pozor. Druhá věc je, jestli vše věděl a možná, že mu to přišlo v pořádku. Sám říkal, že takové byly zákony a soudit podle nich museli všichni soudci. Vládla KSČ, byli jsme součástí sovětského bloku, co naděláš, prostě se s tím smiř. Zařiď se pro sebe. Tahle osobní oportunistická psychologie ho možná i zradila. Možná sám nechápe, co vlastně ten Fremr udělal špatně.

A senátoři?

Ti se jen svezli. Když je to návrh pana prezidenta, kterého jsme tak všichni chtěli – přece mu jeho návrhy nebudeme kádrovat. Je to náš člověk. Mluvím o těch 36 senátorech, kteří pro soudce Fremra zvedli ruku. Třeba je to poučení pro příště. Že je lepší myslet sám za sebe vlastní hlavou. Nakonec, od toho ten Senát máme. Aby se tam nehrály politické hry, ale aby každý ze senátorů jednal sám za sebe a ručil svým kreditem a svědomím.

Komentátor Petr Honzejk k Fremrovi uvedl, že každý, kdo nebyl za normalizace disidentem, má svým způsobem máslo na hlavě. Kde se najednou bere taková smířlivost?

Především tímto táborem zní – Petr Pavel jako komunista je jiný než komunista Andrej Babiš. Petr Pavel vše odčinil, Babiš ne. Přestože jsme Petra Pavla živili my ze svých peněz, kdežto Andrej Babiš zaměstnával desetitisíce lidí, kteří z výdělků živili sebe, své rodiny a platili daně. Nechci soudit, jestli se jedná v případě Petra Honzejka o hloupost, předpojatost nebo redakční politiku. Každopádně tyhle argumenty jsou ryzí pokrytectví.