„Každý z nových léků je poměrně drahý, nemůžete házet kostkou, komu ho dáte a komu nedáte. Nevím, kam to půjde dál, bez spoluúčasti by drahá léčba pro onkologicky nemocné byla jen pro ty nejbohatší,“ prohlásil v rozhovoru pro ParlamentníListy. cz bývalý dlouholetý přednosta 1. Interní kliniky a bývalý ředitel Ústavu hematologie a krevní transfúze, uznávaný internista, onkolog a hematolog.

Lidi jsou dnes znechucení politikou, cítí napětí, nenávist, stres, nemá to všechno vliv i na jejich zdraví?

Nepochybně, protože nespokojenost, která je čím dál větší, ať už je oprávněná nebo neoprávněná, protože ne všechny protesty, kterých jsme svědky, jsou oprávněné, nepřispívá k duševnímu zdraví a duševní zdraví úzce souvisí se somatickým zdravím. A to ve všech oborech. V onkologii je psychický stav pacienta velmi důležitý pro léčbu a uzdravení. U pacienta, který hodí flintu do žita a je depresivní, jsou výsledky léčby mnohem horší. Samozřejmě když v celé společnosti není pohoda, tak se to projeví i ve zdravotním stavu.

Jsme na tom třeba u onkologických onemocnění hůř než jiné země?

Bohužel Česká republika má smutné prvenství ve výskytu karcinomu tlustého střeva, i když v ostatních nádorových onemocněních jsme na přibližně stejné úrovni, protože vzestup je celosvětový. Ale úmrtnost na nádory nestoupá, nebo jen mírně, dokonce u některých nádorových onemocnění už klesá, což je známka toho, že některé nádory už umíme vyléčit.

Je to proto, že cílená léčba je prý účinnější než klasická?

Potěšilo mě, že jste řekla cílená, protože většinou se používá nepřesný termín biologická léčba. Je to skutečně cílená léčba, která působí jinými mechanismy než klasická konvenční chemoterapie, nicméně chemoterapie neztratila svůj význam, ale objevení cílené léčby posílilo její efektivitu. Přispělo k tomu, že některá nádorová onemocnění v pokročilejším stadiu, která nebylo možno léčit klasicky, se dají v dnešní době léčit.

Funguje české zdravotnictví díky kvalitnějším přístrojům i léčebným postupům lépe než dřív, nebo už se na něm začínají projevovat finanční problémy?

Pokud jde o kvalitu péče, ta je zatím dobrá, srovnatelná, nebo lepší než je péče v některých státech západní Evropy.

A je lepší pro všechny, nebo jen pro kulichy, jak před časem nazval ředitel motolské nemocnice Miloslav Ludvík  protekční pacienty?

Zatím je dostupná pro všechny. Co se mi nelíbí, je organizace, pacient je klient, když nemá známé, tak je to chudák, létá od čerta k ďáblu. A záleží i na typu zdravotního zařízení, do kterého se dostane.  Jsou zařízení velmi dobrá, a taková, kterým je lépe se vyhnout. Ale celkově je u nás péče kvalitní, lidé si to neuvědomují. Jeden rakouský občan v Česku dostal infarkt a pak prohlásil, že je rád, že ho dostal u nás, protože by se jinak tak rychle neuzdravil.  V naší nemocnici dostávají pacienti s lymfomem tzv. monoklonární protilátky, což je poměrně drahá léčba, zatím to pojišťovna hradí. To třeba v Německu to není standard. Úroveň léčby u nás opravdu není špatné, ale jsou některé obory, které by potřebovali trochu povzbudit.

Ale bude stále se zdražující dokonalejší léčba pro všechny pacienty?

Lidé a zejména odbory se hodně bouří proti spoluúčasti. Ale bez toho to nemůže jít. Já už jako ministr zdravotnictví v roce 1990 jsem navrhoval za pohotovost platbu 50 korun, což tehdy bylo víc, než je dnes 90 korun, a za recept pětikorunu. Ani jedno tehdy nebylo přijato. Ale když jsem sloužil na pohotovosti, viděl jsem, jak se to neskutečně zneužívá a nešlo s tím nic dělat. Když je něco zadarmo, lidé toho zneužívají. Spoluúčast je důležitá i proto, že zejména léčba onkologických pacientů je obrovsky drahá. To by si nikdo nemohl dovolit zaplatit kromě našich pár miliardářů. A aby se ta léčba na úrovni mohla poskytovat všem, kdo ji potřebují, tak se musí peníze odněkud brát. Když si každý na chřipku, rýmu, kterou mají miliony lidí, připlatí každý dvacet nebo padesát korun, tak nezchudne, ale budou peníze na léčbu vážných nemocí, jejichž léčba je tak drahá, že by si ji nikdo nemohl zaplatit.

Takže jste souhlasil se zavedením poplatků, které prosadil bývalý ministr zdravotnictví Tomáš Julínek?

No, to julínkovné jsem vlastně kdysi navrhoval já. I když na Julínka nemám vzpomínky příliš dobré  (Julínek odvolal profesora Klenera z vedení ústavu, protože nesouhlasil s jeho sloučením s nemocnicí pozn. red.), ale v tomhle měl pravdu, protože zdravotnictví opravdu nemůže být zadarmo. Nejde jen o drahé léky, zdravotnictví je vybaveno drahými přístroji, které se poměrně rychle opotřebují, musí se znovu kupovat nové, to všechno stojí peníze. Bez spoluúčasti to opravdu nejde, i když si platíme zdravotní a sociální pojištění. Žádný stát na světě si to nemůže dovolit.  Pomáhal jsem jedné Ukrajince shánět lék pro jejího blízkého doma a ona mi říkala, že si Češi neváží toho, co mají.  Vyprávěla, že na Ukrajině lidé prodávají domy, majetek, aby si mohli koupit základní léky. A v USA, kdo není pojištěný, tak má smůlu.

Ale náklady na zdravotnictví stále rostou. Každý z nových léků je poměrně drahý, nemůžete házet kostkou, komu ho dáte a komu nedáte. Nevím, kam to půjde dál, protože léčba pro onkologicky nemocné by byla jen pro ty nejbohatší. To není možné.