Přední světová ratingová agentura Moody’s po dlouhých sedmnácti letech zvýšila hodnocení úvěrové spolehlivosti Česka na stupeň Aa3 z dosavadní úrovně A1. Česko tak má nyní nejlepší hodnocení ze zemí bývalého východního bloku. A jen šest z devatenácti zemí, které platí eurem, vykazuje u Moody’s vyšší úvěrovou spolehlivost. Ministryně financí Alena Schillerová uvedla, že změna ušetří Česku na finančních trzích stovky milionů, zatímco někteří opoziční politici zlepšení ratingu shazují. Jak významné je podle vás?

Já bych to viděla někde mezi bezmezným jásáním a shazováním.

Rozhodně zlepšení ratingu je dobré. Čím vyšší rating, tím nižší náklady, jaké stát musí svým věřitelům platit. Tedy řečeno obecně – mohla bych i vyjmenovat případy, kdy to kvůli regulatorním zásahům neplatí. Skutečně to tedy do jisté míry můžeme vnímat i tak, že „ušetříme“, přesněji řečeno zaplatíme nižší úroky, než bychom s horším ratingem museli.

Současně ale nelze ratingové hodnocení přeceňovat. Ty tam jsou doby, kdy rating byl jednoznačně velmi silně korelován s tím, jak vysoké úroky stát platí. V posledních letech začaly centrální banky vykupovat státní dluhopisy, a tím do značné míry veřejný dluh monetizovat… Především v eurozóně se tak tento mechanismus značně narušil. A protože finanční trhy jsou globálně propojené, mechanismus narušený v eurozóně se v jistém smyslu přenáší i do dalších zemí.

Když vezmeme v úvahu, že lidé, kteří nám vnucují názor, že „euro jsme už měli mít, včera bylo pozdě“, argumentují tím, že eurozóna je jakýsi VIP klub, vypadá hodně podivně zjištění, že jen šest z devatenácti zemí, které platí eurem, mají vyšší úvěrovou spolehlivost, že? A to přitom v čase Česká republika v tomto pořadí postupuje pořád výš, tedy nechává za sebou víc a víc zemí platících eurem včetně Slovenska. Takže ono to s tím eurem asi nebude zase takové terno. A ano, právě euro je u většiny zemí s horším ratingem odpovědné za to, že se jim rating zhoršil.