Přelom starého a nového roku bývají důvodem k zamyšlení nad tím, co se v tom uplynulém podařilo a nepodařilo, stejně jako nad tím, co lze očekávat od roku začínajícího. Co při této příležitosti z hlediska společenského napadá vás?

V komentářích jsem se dočetl, že rok 2018 bude úhelný pro Evropskou unii, některé doufají v uklidnění poměrů a jiné předpovídají, že to bude její konec. Protože znám dějiny a tvrdím, že se modely vládnutí neustále opakují, přiznám se, že já od nadcházejícího roku nic zlomového neočekávám. Žádná politická hydra totiž neodejde naráz a snadno. Ale stejně tak se nedokáže polepšit, odhodit své špatné vlastnosti a stát se andělem rozumu a štěstí.

Na jakých historických příkladech byste tato tvrzení nejlépe ilustroval?

Středověká Římská říše se po několika staletích úspěchů dostala do hluboké krize. Jejím panovníkem byl v té době Karel IV. a právě on dal svou legislativou autoritě císařů poslední ránu z milosti. Ti další sice dál užívali honosný titul císaře a zasedali v čele říšských sněmů, které však už byly většinou naprosto zbytečné. Nefunkční moloch tak přežíval až do počátku 19. století a nebýt Napoleona, existuje snad dosud. Žádná hydra totiž neumře dobrovolně.

Obdobným osudem si prošly všechny politické molochy minulosti. Postupné umírání zná čínské císařství, ruské samoděržaví či Vysoká porta, tedy turecká říše. Je naprosto iluzorní si myslet, že Evropská unie je na věčné časy. Civilizace se rodí a umírají, stejně jako lidé. Některé dříve, jiné později.