Nezdá se vám, že na kyjevském Náměstí Nezávislosti hnutí Majdanu už umírá? Stanů na Kreščatiku ubývá, budova odborů je zakryta obrovským billboardem a tak dále…

Nemyslím si to. Postupem doby si Majdan zformuloval určité cíle. Původně to bylo jen hnutí za podepsání Asociační dohody s Evropskou unií (EU), ale poté se přetransformovalo na hnutí proti režimu Viktora Janukovyče a za odchod jeho vlády. Po naplnění těchto hlavních cílů se lidé na Majdanu rozhodli, že tam chtějí být do nových prezidentských voleb. Jako symbol, že se nespokojí se vším. Chtějí, aby se něco nového vytvořilo. Aby se nevyměnila jen jména ve funkcích a praktiky politiků předchozích dvaadvaceti let zůstaly stejné. Jde o symbolickou ochranu idejí. Různí se názory v tom, zda by měl po prezidentských volbách, v nichž jasně zvítězil Petro Porošenko, Majdan stále existovat. Jde o člověka, jenž by mohl sjednotit západ a východ Ukrajiny. Nicméně chce, aby stát zůstal po anexi Krymu celistvý. Názory, jestli tam stanové městečko má, či nemá být, se různí. Je otázka, jestli je potřeba, aby na Majdanu byli „strážní andělé“ změn ukrajinské politiky trvale přítomni.

A který názor převažuje?

Zatím to není jasné. Zaznamenal jsem, že Vladimir Kličko, jako jeden z hlavních opozičních představitelů po svém zvolení do funkce starosty Kyjeva, velmi opatrně formuloval názor, že by bylo dobré zprůjezdnit celý Kreščatik. Nezaznamenal jsem názor Porošenka. Nikdo tady ale nebude moc halasně prosazovat likvidaci Majdanu, protože je to symbol. Podle mě se k tomu dospěje pozvolna. Sami lidé nejspíš poznají, že už Majdanu není ani jako symbolu vůle a vzepětí k tomu, aby se země změnila, potřeba.

V Česku se totiž šíří řeči, že je Majdan plný bezdomovců, kterým žít ve stanech uprostřed velkoměsta vyhovuje…

To je nepřesné. Jde většinou o lidi z regionů. Když proběhla revoluce, tak šlo spíše o ty ze západu. Nicméně zde byli i lidé z východu. Nebylo to o tom, že se západní Ukrajina vzbouřila proti Janukovyčovi. Kyjevané doplňovali pravidelné nedělní demonstrace, ta takzvaná národní shromáždění, která měla sto až tři sta tisícovou účast. Nyní jsou tam trvale přítomni většinou lidé z Kyjeva, ale ne bezdomovci. Mluvil jsem tam s mnoha lidmi, vedl tam mnoho návštěv z Česka. Nemohu vyloučit, že je tam někdo bez práce, ale není to tak, že jde o bandu bezdomovců, co nemají nic na práci, a tak jim přijdou vhod stany uprostřed města. Důležité je poznání působení Majdanu na ukrajinskou společnost. Jde o poznání síly občanské společnosti. Dlouhou dobu zde totiž panovala obrovská beznaděj.

Takže je Majdan potvrzením idejí Václava Havla o potřebě aktivní občanské společnosti?

Ano. Neříkám, že předtím nebyla občanská společnost silná či rozvinutá, jenom se neuměla prosadit a najít způsob, aby ji politici brali vážně. To je ale problém všude. Nicméně Majdan je zlom, při němž se ukázalo, že jsou Havlovy ideje o moci bezmocných živé a převeditelné do praxe. Tady bezmocní dokázali porazit celý režim, který je dlouhou dobu ignoroval. Hlavním impulsem byly diktátorské zákony z šestnáctého ledna. Ty zradikalizovaly davy. A nešlo jen o Pravý sektor, který stál při bojích vepředu na barikádách. Byli to opravdu lidé všech vrstev, různých povolání i vzdělání. Je velký omyl rozvíjet teorie o tom, že všechno začal Pravý sektor. Přitom nevylučuji všechny možné teorie o tom, na koho byl Pravý sektor napojen. Jen říkám, že to nebyla rozhodující síla revoluce. Rozhodující síla byla v tom, že masy lidí byly především při národních shromážděních ochotny umírat. Byly ochotny přistoupit i k radikálnějším projevům své nevole a nespokojenosti a odmítaly ignoraci režimu. Šly s klacky, v lyžařských či stavebních přilbách, proti několika kordonům Berkutu a speciálních jednotek ministerstva vnitra. Ty používaly ohlušující granáty, na které byly přilepeny kousky hřebíků a železného šrotu. Proto tam bylo tak obrovské množství zraněných. Prostřelené ruce a nohy. Viděl jsem to osobně. Těžko si dokážeme představit, že by se v Česku byli lidé ochotni za nějakou věc takto obětovat. Tady na Ukrajině raději chtěli umřít, než aby se vrátili domů s tím, že se nic nemění a režim bude dál pokračovat.

Nastupující prezident Petro Porošenko je zde brán zcela nekriticky, vlastně jako mesiáš. Co vy na to?

V sobotu dojde k jeho inauguraci. Přijede velký počet hlav států, vlád a dalších vysokých politiků. Lidé jej berou jako mesiáše, to je pravda. Má skutečně velmi silný mandát, podle mě historicky nejsilnější, byť možná Leonid Kravčuk získal v prvních prezidentských volbách po rozpadu SSSR vyšší procento. Ale to bylo za úplně jiné politické konstelace. Nyní volby probíhaly v situaci, kdy byla část země oddělena od matiční Ukrajiny a na části země probíhá jakýsi uměle vyvolávaný konflikt. V zásadě se řeší otázka zachování Ukrajiny jako státu, který známe v určitých hranicích, byť teď akcemi Ruské federace pozměněných. Krym představuje zhruba pět procent ukrajinského území. Politika EU je jednoznačná. Neuznává výsledky referenda a považuje Autonomní republiku Krym za součást Ukrajiny. K prezidentovi se upínají takové naděje, že jim bude velmi těžké dostát. Ale hlavně v tom smyslu, že se očekává, že spousta problémů bude řešena hned.