Jak vás osobně zasáhlo úmrtí Věry Čáslavské? Zaznamenala jsem, že hodně lidí si jí opravdu vážilo, přesto se našla hrstka lidí – soudě podle reakcí na Facebooku –, kteří jí nemohou zapomenout, jak prý „orodovala“ u prezidenta Václava Havla kvůli prezidentské milosti pro svého syna... Co byste těmto kritikům vzkázal?

Věra Čáslavská byla statečná občanka, morální vzor, naše nejlepší sportovkyně a elegantní dáma, která proslavila Československo jako sice malou, ale vzdorující zemi. Její odchod zasáhl zejména liberální idealisty, k nimž se také hlásím. Ikony, k nimž jsme vzhlíželi, odcházejí z tohoto světa a pragmatici bez morálky a šmrncu zůstávají, je to poněkud frustrující. Její kritici mě nezajímají, nechť se klidně zadusí svojí zapšklostí.

Na svůj facebookový profil jste napsal, že jsme asi na tom už bídně, když si slova státníka k úmrtí Čáslavské musíme půjčit ze Slovenska od tamějšího prezidenta Kisky. Sklápíte prý oči hanbou před naším prezidentem. Je to vskutku se Zemanem v tomto směru tak zlé?

Miloš Zeman měl odložit stranou svou malichernost, měl se sklonit před národní legendou a vzdát jí hold, jak se sluší na prezidenta. Dokonce i Václav Klaus to dokázal, když promluvil velice pěkně na pohřbu Václava Havla – až později z něj bohužel probublala zášť, která v něm hluboko dřímala. Miloš Zeman je ale strašně přízemní v tom, jak se nedokáže povznést nad domnělé či skutečně křivdy, a je pomstychtivý. Nikdy neodpustil svým spolustraníkům, že ho podrazili v prezidentské volbě, a proto se dnes snaží zničit sociální demokracii i za cenu, že posílí oligarchizaci země. Stejně tak neodpustil Věře Čáslavské, že proti němu vystupovala v době jeho kandidatury a že mu připomínala zločiny komunistů a jeho přítulnost k Rusku. Věra Čáslavská byla černým svědomím Miloše Zemana.

Právě v těchto dnech se dostává na pulty knihkupectví nová kniha rozhovorů s Milošem Zemanem, která se jmenuje Tato země je naše. Podle Zemanova mluvčího Jiřího Ovčáčka knížka prý rozbije předsudky pražské kavárny, tedy prezidentových odpůrců. Koupíte si tuto knihu? Jak na vás vyjádření Miloše Zemana pro média působí? Co jste si třeba pomyslel, když Zeman v jednom z rozhovorů kdysi řekl, že má americký velvyslanec na Hrad dveře zavřené?

Ještě nevím, zda si ji přečtu. Už způsob, jakým ji pan Ovčáček prezentuje, mě ale odrazuje. Asi tím láká jiný druh čtenářů, než jsem já. Miloš Zeman je chytrý politik a dokonce si myslím, že i pan Ovčáček má navíc, než jak se stylizuje. Ale oba zvolili ten nejjednodušší způsob komunikace – konfrontaci, zostuzování nositelů odlišných názorů a rozdělování společnosti. Vše, co činí, jde proti smyslu prezidentského úřadu. Pokud jde o amerického velvyslance, tak ne že by si nezasloužil dát najevo, že je trapné, když se snaží on i jeho předchůdce zasahovat do české politiky například podporou takzvané velké protikorupční revoluce, zvaním si státních zástupců na vyslanectví apod. Ale pořád jsou to naši nejbližší spojenci. Tisíckrát lepší Spojené státy se všemi svými chybami, než skákat na lep putinovskému Rusku. Zavřít dveře americkému velvyslanci je nabubřelé a hloupé.

V jednom z rozhovorů pro ParlamentníListy.cz Zeman natvrdo označil premiéra Bohuslava Sobotku za zrádce, který lže. Nechci se pouštět do rozebírání vztahů Zeman vs. Sobotka, spíše mne zajímá, zda podle vás umí Sobotka jako premiér lidem této země jasně vysvětlit, jaké stanovisko vláda ohledně imigrační krize razí. Mnozí totiž Sobotkovi vyčítají, že ve věci imigrantů pouze lavíruje, kdežto naopak Zeman problém jasně pojmenovává... A nejen on, kupříkladu i slovenský premiér Fico anebo maďarský premiér Orbán jsou prý mnohem čitelnější nežli český předseda vlády...

Pan Sobotka si zaslouží kritiku za úplně jiné věci, zejména za bezcílnou politiku rozdávání peněz daňových poplatníků, bez potřebných strukturálních změn. V otázce uprchlíků s ním spíše souhlasím. Silácké řeči populistů, jako jsou Fico či Orbán, reálně nic nevyřeší. Je třeba trpělivosti, postupných kroků a klidných rozhodnutí. Ty se ale velmi těžko vysvětlují, voliči budou v otázkách bezpečnosti vždycky preferovat jednoduchá, rychlá i násilná řešení. Jednoduše se bojí. Strach má velké oči a je to dobrý marketingový nástroj. Slušný politik ho ale nepoužívá.

K setkání s německou kancléřkou Angelou Merkelovou prezident Zeman v Pressklubu na Frekvenci 1 prozradil, že se s touto dámou setkává relativně často. Při osobním setkání minulý čtvrtek jí ale údajně na rovinu řekl, že když si někoho pozvete domů, tak ho také neposíláte na oběd k sousedům, což byla podle Zemana jemná narážka na to, že si napřed Německo pozvalo imigranty domů a teď je chce rozdělit do okolních zemí. Může tento přímý postoj Miloše Zemana nějakým způsobem sjednotit ty lidi, kteří jinak o něm tvrdí, že „chlastá“ a že je to buran?

Zeman opakuje nesmysly o pozvání migrantů do Evropy. Angela Merkelová se zachovala jako Evropanka, čili neodmítla pomoci v nejtěžší chvíli lidem prchajícím před utrpením a násilím. To nikdy neznamenalo, že má dveře k našim sousedům otevřeny každý. Německo migraci zvládne se ctí a nezhroutí se z toho. Hroutí se akorát někteří naši spoluobčané, přestože tu máme pět a půl migranta. Strach z migrace je zástupný problém, jimž si svoji existenci odůvodňují panoptikální politická hnutí a který je živou vodou pro hospodskou lidovou politiku pana prezidenta. Myslím, že strašení uprchlíky panu Zemanovi nepomůže, že už narazil na limity strachu, jenž zvolna vyprchá. Většina lidí, která nemá už dnes ráda Zemana, nejsou xenofobové, takže ti se v opozici vůči němu spíše utvrdí.

Rok a půl před druhou přímou prezidentskou volbou v Česku zvažují kandidaturu například textař Michal Horáček, europoslanec za TOP 09 a bývalý ministr spravedlnosti za ODS Jiří Pospíšil či místopředseda senátu Zdeněk Škromach (ČSSD). V červnu oznámil kandidaturu podnikatel Igor Sládek, v červenci pak lékař a občanský aktivista Marek Hilšer. Václav Klaus ČTK k tomu letos v březnu řekl, že Zeman se podle jeho názoru bude o funkci ucházet znovu, a proto je bezpředmětné, aby kandidoval někdo další. Může Zemana podle vás vůbec někdo porazit?

Miloš Zeman je snadno k poražení, předpokladem je shoda na lepším kandidátovi. Michal Horáček by byl stokrát lepší prezident, byť není mým šálkem kávy. Ostatní dosavadní kandidáti jsou klauni hodní zapomenutí. Pořád ale hledáme nějakou ušlechtilou osobnost, která bude mít nerealistické morální vlastnosti. To není třeba. Preferoval bych běžného politika, na němž by se shodly demokratické politické strany. Navrhnul bych mu tři hlavní body programu: 1. odstěhovat se z Pražského hradu, 2. snažit se zrušit přímou volbu prezidenta, 3. zaměřit se na podporu občanské společnosti, lidí se zdravotním postižením a sociálně slabých.

Pokud by se Zeman přece jen rozhodl kandidovat, nehodlá – jak prozradil v Pressklubu – spouštět žádnou obří předvolební kampaň, protože je na voličích, aby zhodnotili, zda úřad posledních pět let vykonával dobře. Není v tom Zeman až příliš sebevědomý? Anebo pokusme se přemýšlet obráceně – co hrozného by Zeman musel provést, aby ho lidé nevolili?

Miloš Zeman přece spustil svou kampaň za znovuzvolení prvním dnem, kdy obsadil Hrad, to, že v jejím závěru jakoby nebude komunikovat, je trik na hloupé voliče. Vůbec nezáleží na tom, co bude dělat Zeman, jediné podstatné je, co budou dělat ti, kteří ho na Hradě nechtějí. Když se zase vynoří na scéně některé staré známé figurky, které si v té minulé volbě přivlastnily Karla Schwarzenberga a zvoraly, co mohly, tak má Zeman šanci. Jinak nevěřím v jeho opakovaný úspěch. Musejí se mu ale postavit profesionálové a musí být v době prezidentské volby také alespoň částečně pokořen Andrej Babiš, protože jinak o ní rozhodnou on a jeho peníze. Demokraté mají před sebou mnoho práce.

Zmínili jsme novou knihu o Miloši Zemanovi, ale nelze opomenout, že i vy jste napsal před časem knížku, která vysvětluje kauzu firmy Diag Human. Už se vám za tu dobu více než dvou let ozval podnikatel Josef Šťáva? Jaké se vám vlastně sešly na knihu ohlasy? Vzpomenete si někdy i na to, jak poslanci řešili ve vyšetřovací komisi zákulisí této kauzy?

Josef Šťáva se mi nikdy neozve, protože by tím dal knížce relevanci, a to není v jeho zájmu. Ohlasy těch, kteří knížku četli, byly velmi dobré, což mě potěšilo. Stále je k dostání v knihkupectvích a objednávkou přes internet. Vyšla ale v době, kdy už agenti StB nikoho nevzrušují a kdy se relativizuje, kdo je padouch a kdo hrdina, takže se nestala bestsellerem. Ale jsem na ni pořád pyšný a nic bych v ní neměnil, jenom doplnil nové události, které však potvrzují, co v ní už je napsáno. Ano, vzpomenu si na poslaneckou komisi a lituji její členy – bez toho, aby měli přístup k originálním dokumentům, se mohli v kauze jenom ztratit. Já jsem je získal během několika let hledáním od lékařů a z dalších zdrojů, a proto jsem její příběh mohl odvyprávět velmi blízce tomu, jak skutečně probíhala. Zejména devadesátá léta byla velice zajímavá, protože tam jsem byl odkázán pouze na papírové dokumenty a výpovědi svědků. Později už má kauza svoji elektronickou stopu. Sám jsem mnohé dobové dokumenty převedl do elektronické formy, aby je jednou někdo nemohl zamést beze stopy.