Co znamenal rok 2021 pro českou společnost?

Pro mne není důležité, zda to byl rok dobrý, či špatný, ostatně mohli jsme číst mnoho komentářů obojího hodnocení. Na jedné straně pohromy jako covid a tornádo, na druhé straně obětavost a solidarita… Nesporně to byl rok velmi významný, který nám všem nastavil zrcadlo. Velmi ostře nasvítil dlouhodobé bolesti naší společnosti a ukázal, jak (ne)dovedeme řešit vážné problémy a krizové situace.

Posledních rok byl plný potíží a zdražování. Covid, inflace, energetická krize, zadlužená země… jak to podle vás Češi nesou?

Tak jako obvykle, relativně trpělivě. Veřejné mínění je rozkolísané, dost rozčarované, narůstají obavy a nejistota. Jako by čekalo, že někdo konečně ukáže cestu, jak se vymanit z jisté bezradnosti. Zaručeně nevidíme ani radikalizaci, ani rezignaci. Bylo by hrubým zjednodušením si představovat, že veřejnost je rozpolcena na dva pevně zformované, početně podobné nepřátelské tábory.

Pomyslným politickým vrcholem byly volby do Poslanecké sněmovny. Jak mluví lidé ve výzkumech po volbách? 

Volby ve skutečnosti přinesly rozpačitý výsledek. Vládní většina je sice výrazná, je ale otázka, jak bude pevná a akceschopná. Proti ní stojí většina obyvatel, která vládní pětikoalici nevolila. Všichni si kladou otázku, jak bude vypadat ona slibovaná změna, zda a jak se podaří vyburcovat široké vrstvy obyvatel z nezájmu, pasivity, lhostejnosti i pocitu, že běžný člověk nic neznamená a nezmůže. Andrej Babiš v mysli mnoha lidí přes postupné oslabení představoval silného politika, který ví, co chce, a zároveň umí záměry uskutečňovat v praxi. Petr Fiala působí jako důvěryhodná seriózní postava, startuje ale s podstatně nižší popularitou, než měl Babiš. Není ve své akademické obecnosti příliš srozumitelný a po ustanovení vlády není ani příliš vidět. Teprve uvidíme, jak bude veřejnost Fialu a jeho vládu vnímat. To se nejspíš vyjasní během dvou tří měsíců. 

Situace s covidem, nebývalá inflace, nejasnosti kolem energií a deficit zadlužení představuje těžký úkol a výjimečnou zátěž. Úspěchem bude tuto situaci alespoň únosně ustát. Zavádění pozitivních změn, a zvláště těch zásadních a dlouhodobých, o kterých pětikoalice hovořila, bude spíše hudbou budoucnosti. A to jen tehdy, podaří-li se politikům napříč celým politickým spektrem posílit důvěru v instituce, v poctivost politiků a v jejich odbornou způsobilost. Znamená to daleko otevřenější způsob komunikace i schopnost vtáhnout lidi do řešení společných otázek. Jinými slovy – přijímat opatření a vydávat nařízení je k ničemu, pokud je lidé nepochopí a nevezmou za svá.

Proč podle vás Andrej Babiš s hnutím ANO tak těsně prohrál volby?

On je vlastně na počet mandátů vyhrál, ale neměl s kým vytvořit koalici. Za důležité považuji dva momenty. Za prvé, pro vítězství nestačilo zaujmout spíše obrannou pozici a upevňovat postavení mezi skalními stoupenci, pro něž Andrej Babiš představoval nejsilnějšího lídra na naší politické scéně. Za druhé – a to je dlouhodobý nedostatek – nedokázal sblížit vztah ANO k potenciálním koaličním partnerům.

A uslyšíme o něm ještě ve vládních lavicích? Na čem to záleží? 

Na schopnosti sžít se s opoziční rolí v Parlamentu, účinně poukazovat na vládní chyby a improvizovaná vládní řešení, na schopnosti přitáhnout k sobě odborníky a poskytovat solidní zpětnou vazbu k opatřením vlády. Bude-li uvolněný a s nadhledem bude komentovat dění, média mu budou poskytovat značný prostor. Ten zaplní mimo jiné i v kontextu prezidentské volby. Mohou mu pomoci i případné neshody v pětikoalici. V případě předčasných voleb je stále silným kandidátem na premiéra.

Čeho by se měl nový premiér Petr Fiala v příštím roce vyvarovat, aby si udržel přízeň svých voličů, ale zároveň dokázal zastoupit milion hlasů, které ve volbách propadly?

Měl by se pokusit o to, aby jeho politika vypadala jako veřejná služba, nikoli jen jako přezíravá držba moci. Já to s tím stylem a poctivostí komunikace myslím zcela vážně. Mezi politiky se často říká, že zlepšení komunikace s veřejností je jen taková záplata, kterou je vhodné nabídnout, postrádáme-li v politice nápady a věcná řešení. Pro mne je to klíč ke změně, kterou pětikoalice vyhlašovala.

Nová pětikoaliční vláda chce spíše než restrikce uplatňovat důvěru v Čechy a apelovat na jejich zodpovědnost. Zabere takový přístup? 

Přístup je to správný. Není to však snadné a sebelepší apely nezaberou okamžitě. Vyžaduje to nejen chuť politiků srozumitelně vysvětlovat složité věci, ale i systematické dlouhodobé úsilí zjišťovat, jak lidé problémům a jejich řešení rozumějí. Nejde o otrocké kopírování nestálé nálady veřejnosti, ale o porozumění, jak lidé různé záležitosti vnímají, k čemu se v mysli upínají, odkud pramení jejich obavy. Teprve s takovouto znalostí můžete hledat cesty ke srozumitelným vysvětlením, posilovat účinné argumenty pro a oslabovat argumenty proti žádoucímu řešení. 

Podle čeho stoupá, či klesá ochota Čechů dodržovat pandemická opatření? 

V principu je to prosté. Lidé musejí mít pocit, že věci rozumějí, a tam, kde je to složité, musejí mít alespoň pocit, že ti nahoře mají jasno a vědí, co dělají. A když už přijmou nějaké opatření, není to výstřel naslepo, ale věc prakticky uskutečnitelná bez zásadních vedlejších škod. V protikladu k tomu klesá ochota dodržovat jen nárazové a často se měnící příkazy a zákazy bez hlubšího zdůvodnění.

V minulém rozhovoru jste mi řekl: „Je podstatné nepromeškat v politice vhodný okamžik, kdy můžete nastolit i nepopulární řešení, posléze se s ním lidé smíří a pak ho zpětně zhodnotí jako krok pozitivní, krok správným směrem. Promeškáte-li příležitost a necháte stupňovat napětí ve společnosti, dostanete se do momentu, kdy s tím už nic neuděláte a naštvete obě skupiny. Jednu, protože jste reagoval pozdě, a druhou skupinu, protože jste reagoval pozdě, a tak musejí být opatření daleko dramatičtější, než kdybyste je zavedl v čase dřívějším.“ Stalo se přesně tohle vládě minulé? A jak se toho může ta nastupující vyvarovat? 

Minulé vládě se to stalo a já se obávám, že nová vláda je na cestě, aby se jí to stalo také. Pětikoalice vzbudila očekávání, že po volbách vnese do společnosti zásadní změnu. Možná si někdo představoval, že strany pětikoalice mají za roky v opozici připravená řešení současných problémů a že mají rozpracováno mnoho dobrých nápadů, jak se vydat do světlejší budoucnosti. Vím, že je to složité. Pro mne vláda v kontrastu s proklamovanou obecnou změnou svou roli zvládá před tváří veřejnosti zatím dost klopotně, pro někoho i tak trochu aparátnicky. Prezident svým postupem Petru Fialovi navíc jeho roli velice ztížil.

Je Česká republika stále zemí šikovných a chytrých lidí? A umíme toho správně využít? 

Snad ano. Holedbali jsme se zlatýma českýma rukama a měli jsme většinou na mysli vynalézavost, řemeslnou zdatnost a schopnost improvizovat v nečekaných situacích. Inovace dnes skloňujeme ve všech pádech, ale technologických změn a zelené politiky se vlastně bojíme. Řemesla upadají v celém světě a bylo by dobré, aby u nás tomu tak nebylo. Výroba meziproduktů a montáž dílčích komponent ze své podstaty někdejší tvořivé improvizaci nakloněna není. Holedbali jsme se také chytrými českými hlavami, které se uplatňovaly nejen v řemeslech a průmyslu, ale i ve vědě a třeba i v užitých uměních. V minulosti jsme znovu a znovu slovy zdůrazňovali úlohu vzdělání ve společnosti, skutečnost tomu ale neodpovídala. Důležitost vzdělání zdůrazňuje i vláda současná a snad to tentokrát vezme vážně. Česká veřejnost se domnívá, že vzdělání v naší společnosti nepatří k hlavním problémům, odborníci však bijí na poplach. Obavy jsou namístě proto, že obsah i formy vzdělávání na všech stupních zastarávají. Ve školství by přitom nemělo jít jen o účinné předávání poznatků, ale o všestranný rozvoj osobnosti, o formování hodnotového a morálního zázemí mladých generací.

Domníváte se, že ztrácíme jakýsi kontakt s tradicemi a kulturou? Odchýlili jsme se příliš od předchozích generací učitelů a žáků? 

Namístě je tu obezřetnost, pesimista ale nejsem. Tam, kde se sejde parta tvořivých a aktivních lidí, tradice a kultura zůstávají živé. Dnes je to trochu loterie, zda dítě narazí na dobrého a nadaného učitele. Cestou ke zlepšení je spolupráce školy, rodičů i širšího okolí. Je tu velký prostor pro občanskou společnost směřující k obnově sousedských společenství a komunitního života.

Jaké největší ponaučení bychom si měli vzít z roku 2021?

Pochopit konečně, že nás dohnalo to, co jsme minulých třicet let zanedbávali. Hlubší porozumění tomu, co je svoboda a demokracie, jak má vypadat veřejná správa, jak lidé mají uplatňovat svůj vliv na chod společnosti. V devadesátých letech většina z nás měla pocit, že péče o základní hodnoty a vize rozvoje společnosti přijdou jaksi samy od sebe. Dnes víme, že lidský potenciál naší společnosti byl desetiletími totalitních režimů ochromen více, než jsme si představovali. Minulé praktiky, snaha obcházet problémy, vidět potíže u těch druhých a sám se zbavovat odpovědnosti jsou dnes pevnou součástí naší reality a většina lidí si myslí, že to tak je vlastně normální. S tím se nadále nelze smiřovat.

Co byste popřál politikům do roku 2022? 

Málo klidu a pohody a velké pracovní nasazení. Vytrvalost a snahu dostát odpovědnosti. A také vstřícnou a chápavou veřejnost.