Pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík odmítá navyšování zbrojních výdajů na 2 % HDP, jak ukládá dohoda v rámci NATO. Na svém facebookovém profilu uvedl: „Zvyšování výdajů na zbrojení na dvě procenta HDP je v českých podmínkách jednoduše nesmysl. Za těch 50 miliard, které by to stálo navíc oproti současnému stavu, bychom mohli zvednout platy všem učitelům o 20 tisíc korun měsíčně, nebo udržet důchodový systém nad nulou do roku 2035.“ Souhlasíte s jeho slovy?

Toto tvrzení je opakováno již dlouhou dobu a je to názor prosazovaný KSČM již za časů, kdy Piráti ještě honili kačenky ve vaně. Stále tvrdíme, že česká armáda není schopna utratit ona 2 %, tedy pokud si nechceme postavit letadlovou loď na Lipně. Občané oprávněně chtějí armádu akceschopnou, dobře vybavenou a spolehlivou. Toho se dá dosáhnout mnoha způsoby, ale určitě ne přebytkem peněz, které skončí u amerických zbrojních firem nebo budou určeny na výrobu zlatých knoflíků pro generály. Ke všemu se má přistupovat s rozumem a neskákat tak, jak Trump píská.

Jak k výdajům na zbrojení přistoupit?

V prvé řadě je třeba definovat reálné potřeby a krátkodobé výhledy. Stále vlastně nevíme, zda budeme mít jen profesionální armádu doplňovanou dobrovolníky, nebo se vrátíme k nějaké formě služby vlasti pro širokou populaci. Z toho se potom dají definovat dlouhodobé cíle a i vyzbrojení. Zde je na zvážení, zda jít systémem „vševojenských“ nebo „specializovaných“ vojsk. Námořnictvo, kosmická a jaderná vojska stejně nemáme a mít nebudeme, ale určitá specializace, minimálně v rozšiřování a posilování potřebných specializovaných útvarů, zapotřebí jistě bude.

Kdo je naším nepřítelem? Generál Petr Pavel říká, že to není světový terorismus, ale Rusko. Co si myslíte vy?

Bojím se, že hlavním nepřítelem generála Pavla je politik Pavel, ten velmi ambiciózní a vysoko hledící bývalý voják, vezoucí se na primitivním antirusismu po americkém vzoru, který načerpal ve službě NATO. Měl by prostě a jednoduše zchladnout a vrátit se zase na zem a chvíli žít mezi obyčejnými českými, moravskými a slezským občany, aby taková prvoplánově primitivní prohlášení přestal dělat. Ale copak víme, na co si myslí v budoucí kariéře a čí podporu bude hledat?

Na konci března ochranka v bance upozornila kojící ženu, aby se zahalila, nebo odešla. Kojící matky protestovaly kojením na pobočkách zmíněné banky, navzdory tomu, že se ústav omluvil. Co tento spor říká o naší společnosti?

Ať si klidně matky kojí, kde chtějí, to mi nevadí, a pokud zachovávají základní zásady slušnosti, stejně jako jejich okolí, nic se neděje. Co mi vadí, je medializace možného nevhodného zásahu pracovníka banky. Copak nemáme již dost zkušeností s MeToo? Na jasných příkladech jsme viděli, kam to vede, a že se vždy najdou lidé, kteří jsou pro vlastní zviditelnění ochotni lhát, podváděl a klidně ubližovat druhým. Lidé, vzpamatuje se, a trochu selského rozumu, prosím!

Žijeme v kultuře stěžování?

Ne, ale žijeme v době pomíjivé mediální slávy, kdy si každý redaktor myslí, že je nad lidmi a jeho úkolem je lidi učit, jeho názor je nad názorem ostatních a on je předurčen říkat, co je správně a co ne. Tohoto trendu se chytají zoufalí lidé toužící po veřejném ocenění a svých pěti minutách v televizi. Tato symbióza mezi nutností stále vysílat nějakou „bomba“ zprávu a snahou být vidět, je pravou příčinou dnešního poklesu úrovně kultury publicistiky.